S týmem Základní školy Březové Hory postoupil v McDonald’s Cupu do celostátního finále, na Andrově stadionu v Olomouci si zahrál proti největším talentům ročníku 1992.
I když Středočeši na medaili v silné konkurenci nedosáhli, bývalý fotbalista Ostravy či Jablonce na účast v tradičním mládežnickém klání jenom tak nezapomene.
„Každá okresní i krajské kolo byla naprostá paráda. To spojení fotbalu s McDonald’s jsem jako dítě miloval. Vždycky, když jsme jeli z turnaje, tak jsme se tam za odměnu stavili na jídlo a byli nadšení,“ líčí Fantiš.
Společně s ním barvy příbramské školy hájili také Karel Krejčí mladší nebo Pavel Pilík. Soutěží ale prošla většina současných i bývalých ligových fotbalistů.
„Nápad vytvořit tento turnaj mně i teď přijde naprosto úžasný. Třeba Václav Černý, který je letošním patronem McDonald’s Cupu, se stal v minulosti nejlepším hráčem. Už za nás tam nastupovali nejlepší kluci, řada z nich už tehdy navštěvovala speciální sportovní třídy. I když jsme byli děti, zápasy měly obrovskou kvalitu,“ vnímá.
Jednatřicetiletý zlínský univerzál rád vzpomíná i na jiné velké mládežnické turnaje. Fantiš třeba s výběrem Středočeského kraje ovládl Kouba Cup, o rok dříve byl na stejné akci třetí.
„Byl to pro nás obrovský úspěch. Vždyť jsme porazili i kluky z Prahy, kteří měli v ročníku 1992 samé reprezentanty. Zmínit musím Kadeřábka, Jiráska, Kadlece, Krejčího nebo Poloma. Tento triumf mi hodně utkvěl v paměti. Byla to prestižní akce, my jsme měli skvělou partu a zvládli to,“ těší Fantiše i po letech.
Chcete se přihlásit do letošního ročníku McDonald's Cupu? Každá škola má šanci, v akci budou i malotřídky. Základní náležitosti a podrobnosti k turnaji najdete na webu Deníku nebo oficiálních stránkách
www.mcdonaldscup.cz
V roce 2011 získal s reprezentací do 19 let na mistrovství Evropy hráčů do 19 let v Rumunsku stříbro. Nejen o vítěze MOL Cupu se na základní škole staral známý a úspěšný mládežnický kouč Antonín Barák starší.
„V Příbrami dokázal vychovat spoustu skvělých fotbalistů. Před námi to byl Míra Slepička, Tomáš Zápotočný, Tomáš Janů,“ vyjmenovává své předchůdce.
A právě tyto borce Fantiš na základce obdivoval, vzhlížel k nim. „Na chodbách ve škole visely jejich dresy. Motivovali nás, chtěli jsme být jako oni,“ přiznává.
„Taky jsem hodně zblízka sledoval Tomáše Pilíka nebo Jana Vošahlíka,“ přidává.
Mladým příbramským nadějím hodně pomohl právě trenér Barák. „Hlavně díky němu byl tělocvik pětkrát v týdnu, což je na dnešní dobu nebývalé,“ říká.
„Vždycky v pondělí ráno byl bazén, kde jsme plavali, regenerovali, odpoledne jsme měli klasický trénink. Středy byly gymnastické, nebo jsme sprintovali, ale odpoledne jsme se věnovali herním věcem. Od třetí nebo čtvrté třídy jsme trénovali jako profíci, což se na našem vývoji hodně podepsalo,“ míní.
Současným žákům radí, ať u sportu vydrží a nenechají se odradit okolím, kamarády, co třeba fotbal vůbec nemusí. „Období mezi patnácti a dvaceti lety je strašně složité. Znám to z vlastní zkušenosti. Kdo za nás nesportoval, byl divný, dneska je to přesně naopak. Každý, kdo se pohybuje, chodí do kroužku, nějakého oddílu, tak se mu ostatní smějí,“ nechápe Fantiš.
„Za mě je nejdůležitější u sportu vydržet, zůstat. Aby se nikdo nenechal zlomit těmi, co chtějí volno trávit v obchoďácích, parcích. A i když se mu něco nepovede, musí dát hlavu vzhůru a dál makat, bojovat. Nejhorší věc, co může každý udělat, je zabalit to,“ prohlásil.
Naopak rodiče, učitelé a trenéři by podle Fantiše měli děti podporovat, do ničeho je nenutit. „Ať každý dělá sport, který se mu líbí. Je potřeba ke svěřencům přistupovat citlivě, do ničeho je netlačit. Hlavní je, aby to děti bavilo, hýbaly se. Sport musí milovat, aby v něm byly dobří,“ j přesvědčený.
Fantiš vytrval, měl talent a díky svému úsilí a vytrvalosti došel v kariéře tak daleko. Příbramský odchovanec hraje ligu od svých sedmnácti letech. V české nejvyšší soutěži si připsal 326 startů a 29 branek. O jeho úspěšné kariéře samozřejmě vědí i spolužáci.
„Nejvíc v kontaktu jsem právě s Karlem Krejčím, což je syn současného trenéra Příbrami. Fandí mi, podporuje mě, píše po každém zápase. Když potkám jiné spolužáky, rád se s nimi pobavím. Rozhodně ze mě nejsou vyřízení,“ tvrdí s úsměvem.
„Každý jsme si vybrali nějakou cestu. Já jsem rád, že mi ta moje vyšla. Mohu být vděční za to, co jsem dokázal, byť to samozřejmě mohlo být i lepší,“ uvědomuje si.
Fantiš nikdy nehrál v zahraniční, reprezentační dres navlékl pouze v mládeži. Hrál i za českou jednadvacítku, v áčku ale nikdy nebyl.
Ze světových fotbalistů nejvíce obdivoval Francouze Zidana, dřív hltal také hvězdného Portugalce Cristiana Ronalda.
Nyní se rád podívá na Mbappého, Haalanda, Viniciuse juniora či Bellinghama.
„Od malička fandím Realu Madrid. Líbí se mi, jak to nyní dělá a že pracuje s mladými hráči. Pokud mančaft udrží pohromadě, dalších deset let neprohraje,“ má jasno.
