„Mám tady hodně známých. Kdybych si mohl vybrat, debakl bych radši dostal někde jinde, třeba v Opavě,“ poznamenal osmadvacetiletý středopolař Fastavu.

Nepovedené střetnutí se mu složitě hodnotilo. „Byl to zápas blbec. Takové utkání jsem nikdy předtím nehrál. Můžeme být rádi, že jsme to nějak dokopali,“ ví záložník Zlína.

Nebýt skvělých zákroků gólmana Rakovana, odjeli by Moravané z Liberce s ještě větším přídělem.

I proto také Folprecht posunoval čas vyhlížel konce utkání. „Když v 75. minutě prohráváte 0:5, hrajete v deseti, tak si přejete, aby se nenastavovalo. Běháte tam jako idioti, protože domácí měli sebevědomí sto a my nula,“ vykládal novinářům.

Rozhodnuto ale bylo už o přestávce. Slovan po první půli vedl 3:0 a v pohodě kráčel za třemi body. „Liberec vždycky udělal útok a dal nám gól. Tady je to fakt těžký,“ povzdechl si odchovanec Sparty, který v minulosti hrával právě také za Liberec. „Znám to i z druhého pohledu. Když jsme tehdy někomu dali rychlý gól, většinou jsme pak soupeře do ničeho nepustili. Teď to bylo stejné,“ míní.

Nepříjemná porážka ho štvala také kvůli kouči Kameníkovi. „Moc mu výsledky nepomáháme, aby se v lize víc chytil a udělal si v ní lepší jméno,“ mrzí Folprechta.

Toho ke konci duelu při střídání alespoň potěšil potlesk libereckých fanoušků, kteří na bývalého hráče Slovanu nezapomněli. „V tu chvíli jsem byl ale na nás tak naštvaný, co jsme tu předvedli. Bylo to ale fajn. I z kotle jsem slyšel nějaké příjemné pokřiky, když jsme třeba stáli v šestnáctce při obranném rohu,“ líčí.

Na angažmá v Liberci má příjemné vzpomínky, které mu nepokazily ani sobotní comeback. „Na působení ve Slovanu vzpomínám hrozně rád, bylo to moje takové první ligové angažmá, předtím jsem běhal furt po hostavačkách. Až v Liberci jsem konečně byl právoplatný hráč,“ připomíná. „Dvakrát jsme si zahráli Evropskou ligu, v lize skončili třetí a narodil se mi tu syn,“ zakončuje povídání Folprecht.