V pondělí se sešel s generálním manažerem Fastavu Zdeňkem Grygerou, v úterý už vedl na Letné první trénink ševců.

„Chci poděkovat klubu, že mě angažoval. Přicházím znovu do prostředí, které dobře znám a vím, jak to tady chodí. Je tady víc hráčů než členů aparátu, jinde je to opačně. Známe se, vztahy jsou jasné a čitelné,“ prohlásil po svém comebacku třiašedesátiletý kouč, který se do Baťova města i se svým asistentem Janem Sombergem vrátil po dvou letech.

Napadlo vás při posledním odchodu ze Zlína, že byste se mohl do klubu tak brzy vrátit?

Nejsem takový, že se po každém odvolání urazím a pálím za sebou mosty. Dva roky jsme se normálně vídali. S úsměvem se pozdravili, podali ruce. Fotbalový život je prostě takový, a kdo to nechápe, nikdy se s tímto sportem nesžije. Trénování je naše povolání, na světě jsou horší věci než že někde přijdeme o místo. Vždycky se pak stejně dostaneme jinam, kde získáme nové kontakty, navážeme další vztahy. Takový je prostě život. I další lidé migrují, ve velkém se stěhují. S lidmi ze Zlína si vždycky máme co říct. Všichni totiž chceme to nejlepší pro klub, nikdo mu nechce ublížit.

Je pravda, že jste byl blízko angažmá v Příbrami?

Ano. První nabídku jsem dostal z Příbrami. Nejprve jsem komunikoval s Jardou Starkou, pak jsem se potkal i s jeho synem Janem. Jednání s ním ve mně zanechalo výborný dojem. Překvapil mě svojí úrovní i tím, jak se i přes svůj nízký věk ve fotbale dobře orientuje. Vyměnili jsme si pár názorů a hledali cestu, jak klubu pomoct. Pak se mi ale ozval Zlín. Jarda Starka to pochopil, za což mu děkuji. Někde jste doma. Vždycky, když jdete do světa, potřebujete trochu odvahy, toho jsem se ale nikdy nebál. Spíš u mě převážilo to, že zlínský klub je na úrovni, vybudovaný, pracuje systematicky. Nic není náhodné. Na Vršavě roste další hřiště, vidím město, které převzalo stadion. Za dva roky se tady udělala spousta práce.

Je hlavním cílem záchrana první ligy?

Ano. Tím, že Karviná vyhrála tři jarní zápasy a jeden zremizovala, odtrhla se od spodku. Všichni víme, že to není sranda. Musíme udělat všechno pro to, aby ligová příslušnost zůstala ve Zlíně a klub se mohl dál vyvíjet.

Je současná situace Fastavu podobná jako ta v Ostravě, kterou jste tehdy taky zachraňoval?

Baník na tom byl ještě hůře, než je teď Zlín. Byl skoro ve stejné situaci, v jaké se nyní nachází Příbram. Já to ale tak nevnímám. Věřím tomu, že když do toho všichni dáme všechno, tak to vyjde. Kdybych záchraně nevěřil, vracet se nebudu. A když se to podaří, tak to nebude ale jenom moje zásluha, ale práce všech lidí kolem mě. Naštěstí v tom nejsem sám. Společně se mnou se vrací i Honza Somberg, členové realizačního týmu jsou stejní, jako předtím. Jsou to fajn lidi, kteří mají moji plnou důvěru. Nikdy jsem nebyl ten, který by znevažoval práci druhých.

Jaký je váš recept na udržení v nejvyšší soutěži?

Rozhodně nemůžeme hrát na krásu, ale na body, které se pak spočítají. Někdo bude mít v ruce černého modrého, dva Petři budou modří a ti pak půjdou do baráže. Hraje se o tři pozice. Nejdál je momentálně Karviná, která na jaře neuvěřitelně vyskočila, což by po podzimu nikdo neřekl. Tabulka se ale po třiceti kolech rozdělí a zápasy ve skupině o udržení budou o mentální síle, protože budeme hrát s mužstvy, které jsou pod stejným tlakem jako my. Bude záležet na tom, jak kdo bude psychicky silný.

S čím budete mít nejvíce práce?

Samozřejmě při pohledu na čísla je to jasné. Zarážející je hlavně počet obdržených branek. Musíme se podívat, proč tomu tak je. Zajímá mě, zda se opakují taktické chyby, které jdou odstranit rychleji než technické chyby. Ty trvají déle, protože není jednoduché hráče někam posunout. Někdy je to ale taky o štěstí. Ani za nepříznivého stavu nesmíte padat na mysl. Defenziva je věcí celého týmu, ne jenom obrany.

Co říkáte na los? Ve zbytku základní části vás čeká Jablonec, Ostrava, Mladá Boleslav, Příbram, Plzeň a Slavia?

Je pravda, že poslední dva zápasy jsou extra těžké. Na druhé straně Zlín udělal bod na Spartě, kde dokonce mohl i vyhrát. Myslím, že je to dál otevřené. I Slavia prožívá špatný start do jara. Když to přeženu, tak zjistila, že to s těmi mladými hráči nebude fungovat. Ale prohrál a ještě prohraje Liverpool i další mančafty. Musíme ke každému soupeři přistupovat s respektem, ale bát se nikoho nemusíme.

Co říkáte na současnou skladu mužstva?

Když jsem se podíval na seznam z doby, kdy jsem ze Zlína odcházel, je tady patnáct nových hráčů do pole plus jeden brankář. Dvě třetiny mužstva jsou jiné. To je důkaz toho, že klub za poslední dva roky prošel jistými přeměnami a kádr omladil. Vidím tu hodně mladých hráčů, i ze zahraničí. Potenciál tady je. Věřím, že ho dokážeme naplnit.

Jaký byl první trénink?

Kluky jsem rozdělil na dva týmy a hráli jsme modelové utkání dvakrát dvacet minut, abych měl představu. Musím říct, že jsou tady opravdu zajímaví hráči. Mužstvo potřebuje akorát nabrat víc sebedůvěry. Na to postupně musíme navázat automatismy a upevnit vztahy v kolektivu. Věřím, že hráči jsou vybraní dobře.

Byli hráči překvapení, když jste přišel do kabiny?

Nevím, jestli byli překvapení, ale nějaký alarm i tady ve Zlíně funguje. Vždycky mají nějaké informace, i média mají silu. Já už jsem měl v pondělí telefonáty, zda jdu do Zlína, přitom jsem o tom s nikým nemluvil. Asi sedm hráčů bylo překvapených, ostatní to věděli. (úsměv) Ti noví mě ještě neznají, o to víc mě to motivuje k tomu, abych mužstvo poznal a posouval dál. Věřím, že mi s tím pomohou kluci, kteří mě tady ve Zlíně už zažili.

Jaká byla nálada v šatně? Jsou špatné výsledky na atmosféře uvnitř šatny znát?

Když jsem přišel, tak všichni mlčeli. Až se ale všichni orazí, tak někoho bude slyšet víc, jiného zase méně. Pro mě je obrovsky důležité, že v kabině nejsou leklé ryby. Problém je, když si na hřišti nic neřeknou. Někdy se musí i pohádat, ale pozitivně. Na prvním tréninku jsem ale viděl, že kluci mají předpoklady být i vůdčími silami a týmu pomoct.