Pracuje v malé firmě specializující se na prodej autodílů a taky střílí góly za tým Societe Sportive Weyersheim. Na podzim jich dal devět a na trávníku se třeba potkal i s bývalým hráčem Mladé Boleslavi Alexandrem Mendym.

„První liga a profesionální fotbal už pro mě dávno nejsou cíle a sny. Prošel jsem čtyřmi kluby ve čtyřech zemích, všude mám mnoho kamarádů a lidí, kteří mě respektují jako fotbalistu, ale hlavně jako člověka. Nikdy jsem fotbal nedělal pro peníze, vždy jsem z něho chtěl mít stejnou radost jako v dětství na plácku před domem, dokud nás mamka nezavolá na večeři nebo dokud se nesetmělo. Po mé nemoci jsem měl možnost se do profi fotbalu vrátit, ale už mi to nedávalo správný smysl,“ říká v rozhovoru pro Deníku odchovanec Fastavu, který prošel mládežnickými reprezentačními výběry a nastupoval proti borcům, jako jsou El Shaarawy, Brozovič, Kovačič, Eriksen nebo Isco.

Užíváte si život ve Francii?
Ve Francii jsem od léta 2020. Poté, co se rozjela pandemie koronaviru, jsem skončil v rakouském Melku a chtěl něco změnit. Nebylo to žádné náhlé rozhodnutí, jen jsem čekal na správný moment. Důvodem byla hlavně přítelkyně, které zde hraje čtvrtým rokem profesionálně házenou za klub ATH. Předešlé tři roky jsem hrál v Rakousku, jenže cestování mezi třemi zeměmi už pro mě začínalo být náročné. Často jsem půl dne seděl v autě, autobuse nebo letadle, abychom se alespoň na pár dní viděli.

Kde přesně žijete?
Jsme ve Štrasburku v Alsaském regionu. Sídlí zde Evropský parlament nebo soud pro lidská práva. Malebné centrum projdete přes čtvrt Petite France až k dominantě města, katedrále Notre-Dam Štrasburk. Díky zdejší univerzitě zde žijí lidé z celého světa. Štrasburk je opravdu nádherné město. A pokud se rozhodnete jet na výlet do Paříže, cesta TGV trvá hodinku dvacet (500 km).

Není ve Francii až příliš draho? Zamlouvá se vám jejich životní styl, úroveň?
Je pravda, že Francie je pro turisty drahá země, ale když zde bydlíte, pracujete a jste nějakým způsobem začleněni do systému, životní úroveň je velmi dobrá. Na sociální zabezpečení si Francouzi rozhodně stěžovat nemohou. Horší je to například se založením účtu v bance, zapojením internetu a podobně. Místní milují Randévou. Nejprve dostanete termín, potom čekáte někdy i tři týdny až měsíc, než se začne vůbec něco dít! (smích) Některé věci zde hlavně díky povaze místních lidí prostě trvají déle, než jsme zvyklí z Česka.

Stoper Zlína Václav Procházka odehrál proti Líšni druhý poločas. Přípravný duel skončil 2:2. Foto: Jan Zahnaš
Líšeň hrála fakt dobře. Nic zadarmo nám nedala, uvedl stoper Zlína Procházka

To vám ale asi vynahrazuje vyhlášená francouzská kuchyně, ne?
Na zdejší vyhlášenou kuchyni se zvyká velmi snadno. (úsměv) My oceníme hlavně velký výběr sýrů. Velmi jsme si oblíbili raclette – roztavený sýr na speciálním grilu s různými přílohami. Pro samotné Alsasko je typické tzv. Tarté Flambée, což je koláč z tenkého slaného nebo sladkého těsta podávaný na různé způsoby. Obecně bych určitě vyzdvihl vysokou kvalitu běžných potravin v normálních obchodech.

Jak moc váš život poznamenala pandemie koronaviru? Jaká je tam nyní situace, opatření?
V době první vlny pandemie zde byla velmi tvrdá opatření. Byla doba, kdy jsme směli opustit bydliště jen na jeden kilometr. Pro cestu do zaměstnání jsme potřebovali speciální papír. To bylo asi nejtěžší období, hlavně po psychické stránce. Jinak ve Francii si opatření určuje každý kraj samostatně, proto příliš nevnímáme, co se děje na druhé straně země. Momentálně tady žádná velká opatření nejsou, žijeme svobodně, ale situace se může změnit každým dnem. Blíží se prezidentské volby a nikdo neví, co přijde. Právě proto byl prezident Macron doteď velmi opatrný s nařízením ohledně covidu-19. Žádný z kandidátů si nechce znepřátelit osmdesátimilionový národ. Když Francouzi vyjdou do ulic, většinou to zabírá. Pamatuji si, že minulý rok tady velmi stoupla cena pohonných hmot a ve všech velkých městech okamžitě přišly obrovské demonstrace. Lidé zablokovali dálnice, centra měst. Někde to připomínalo až občanskou válku. Pár dní nato pohonné hmoty zase klesly.

Jak často se dostanete domů?
Jelikož mám od léta stálou práci v malé firmě specializující se na prodej autodílů, domů se dostanu maximálně dvakrát za půl roku. O to víc si ale čas strávený s rodinou a přáteli užívám. Letošní svátky jsem strávil střídavě doma ve Zlíně a na Slovensku s rodinou přítelkyně. Těsně před Silvestrem jsme ale ale cestovali už zpět do Francie a Nový rok oslavili zde.

Přejděme konečně k fotbalu. Jakou soutěž hrajete?
Co se týká fotbalu, nějakou dobu jsem byl v kontaktu s pár amatérskými kluby v okolí Štrasburku. Po příjezdu jsem absolvoval několik tréninků a nakonec jsem se domluvil s týmem Societe Sportive Weyersheim hrající Regional 1, což je šestá nejvyšší soutěž. Rozhodl jsem se hlavně na základě jednání lidí v klubu. Všichni byli velmi vstřícní, projevovali zájem a přirozený respekt, což nebývá ve Francii běžné. Hodně mi pomohlo předešlé angažmá v Rakousku. Společně s bývalým spoluhráčem ze Zlína Rasťou Chmelem jsem tam prožil tři krásné sezony, během kterých se nám podařilo dodat týmu správné sebevědomí a emoce, které se přenesly ze hřiště i do atmosféry v celém klubu.

Bývalý fotbalista Zlína Petr Kurtin žije ve Štrasburku se slovenskou házenkářkou Karin Bujnochovou, hraje šestou francouzskou ligu.Bývalý fotbalista Zlína Petr Kurtin žije ve Štrasburku se slovenskou házenkářkou Karin Bujnochovou, hraje šestou francouzskou ligu.Zdroj: se svolením Petra Kurtina

Jaká je úroveň šesté francouzské ligy?
Úroveň regionálních soutěží je ve Francii hlavně díky výběru kvalitních hráčů velmi dobrá. Ve většině týmů nastupují kluci, co prošli vyššími soutěžemi nebo mladí kluci vychovaní špičkovými akademiemi, ať už Racingem Štrasburk nebo Métami, které se pyšní nejlepší akademií v celé zemi. Nedávno jsem se potkal s Alexandrem Mendym, který hrával v Česku za Mladou Boleslav. Cizinců je ale tady poskrovnu, já jsem jedna z mála výjimek. V klubu působím druhou sezonu. Díky tomu, že kolem sebe mám samé výborné fotbalisty, mohu hrát mnohem více uvolněně a užívat si fotbal. Jsme také skvělá parta kamarádů, což se pak odráží i na trávníku. Kvalitu soutěží u nás a ve Francii bych úplně nesrovnával, protože fotbalové prostředí je v každé zemi jiné. Utváří ho hlavně mentalita daného národa. Padá zde hodně gólů každý zápas je úplně jiný. To mě na tom asi baví nejvíc.

Jak vypadá vesnický fotbal v zemi dvojnásobných světových šampionů?
Hrajeme na malém stadionu na okraji městečka Weyersheim, které leží asi patnáct kilometrů od Štrasburku. K dispozici máme i dvě tréninkové hřiště s osvětlením. Průměrná návštěva na našich utkáních je kolem čtyř set diváků, když se hraje derby, přijde i dvojnásobek. Tréninky máme třikrát týdně. Probíhají ve vysokém tempu s důrazem na hru pod tlakem a odvaze prosadit se jeden na jednoho. První měsíc jsem si na francouzský styl fotbalu musel zvykat, ale bral jsem to jako velkou výzvu a po čase jsem se dokázal obstojně adaptovat. Co se tady moc neřeší, je přehnaná taktika, obranné bloky a podobně. Každý tým má k dispozici několik nadstandardních hráčů, kteří dokáží rozhodnout zápas jednou, dvěma krásnými akcemi.

Byl jste se podívat na La Ligue?
Tam jsem se bohužel ještě nedostal. Místní klub Racing Štrasburk je totiž velmi oblíbený a každé jeho domácí utkání je dlouho dopředu beznadějně vyprodané bez ohledu na to, kde se v tabulce nachází. Stadion byl plný i v letech, kdy Racing působil ve třetí lize. I v té době chodilo na každý zápas třicet tisíc diváků. V Alsasku je to klub číslo jedna, ale spousta mých spoluhráčů je zarytými fanoušky Marseille. Právě Olympique je společně s PSG nejoblíbenějším klubem v celé zemi.

Trenér fotbalistů Zlína Jan Jelínek při posledním ligovém zápase v Olomouci.
Jelínka letos čeká studium trenérské licence UEFA PRO. Co mu nedává spát?

Sledujete českou ligu, jak si vede Zlín?
Abych se přiznal, českou ligou sledují čím dál méně. Samozřejmě mám přehled o výsledcích a působení Zlína. Přece jenom je to klub, který mě vychoval. Jsem v kontaktu s Lukášem Pantálkem, jenž v klubu pracuje jako sekretář. Také vnímám jak klub funguje od postupu do nejvyšší soutěže. Za současného trenéra Honzu Jelínka jsem velmi rád. Znám ho ještě z dob, kdy jsme byli spoluhráči. Vždy byl férový a řešil věci na rovinu. Hlavně je to patriot, který zlínské prostředí moc dobře zná. Jeho působení u prvního mužstva by mělo být velkým příslibem i pro zlínskou mládež na Vršavě. V posledních letech vedli první tým trenéři, kteří nevěnovali dostatečnou pozornost kvalitním dorostencům. Každý kluk v mládežnické akademii by měl cítit, že se na základě svých výkonů může kdykoliv připojit k áčku a stát se jeho plnohodnotnou součástí.

Nemrzí vás, že jste to nedotáhl dál, že jste si ligu nikdy nezahrál?
Co se týká mé kariéry, nelituji žádného momentu ani kroku, který jsem udělal. Celý život se rozhoduji tak, jak to v daném období opravdu cítím. Nikdy jsem neměl problém komukoliv říct, co se mi nelíbí, což se bohužel ne vždy setkalo s kladnou reakcí, ale lidé jsou různí, a tak to v životě chodí. Zahrál jsem si za reprezentaci U16, U17 a U18. Pamatuji si, že jsem se na hřišti potkal třeba se Stephanem El Shaarawym, Marcelem Brozovičem, Mateem Kovačičem, Christianem Eriksenem nebo Iscem. Právě tito hráči už tehdy obrovsky vynikali jak po sportovní, tak i lidské stránce.

V mládí jste překonal rakovinu. Přemýšlíte nad tím, kam byste to mohl dotáhnout, kdyby vaši kariéru nepoznamenala vážná nemoc?
To, že jsem v devatenácti letech onemocněl rakovinou, jsem vždy bral a doteď beru jako velkou školu života. Najednou šel fotbal stranou a musel jsem se soustředit jenom na zdraví. Hned po tom, co jsem se vyléčil, se ale mé myšlení samozřejmě změnilo. (úsměv) Dneska je to téměř deset let a zpětně jsem rád, že jsem si tím prošel. Nejradši vzpomínám na základní školu a naši sportovní třídu. Tenkrát se nás jako trenér ujal náš taťka. S kamarády jsme spolu vyrůstali ve škole i na hřišti. Každý víkend jsme jezdili na různé turnaje, byli jsme jedna velká rodina. Tenkrát jsem si to samozřejmě dostatečně neuvědomoval, ale s odstupem času mohu říct, že to byly opravdu krásné časy. Doteď jsme všichni výborní přátelé. Spokojené dětství, které mi vytvořili moji rodiče, je pro mne ta nejhezčí vzpomínka. V současné době mám 29 let, jsem zdravý, dělám, co mě naplňuje. Těším se na to, co přijde, ale nezapomínám ani na to, co jsem prožil, protože není důležité kam míříte, ale co se po té cestě naučíte. S partnerkou jsme nyní ve Štrasburku spokojení. Nic nám zde až na moře nechybí. To je náš společný sen, žít alespoň část života někde na pobřeží. Sport je pro nás vhodný nástroj pro to, abychom to v co nejbližší době uskutečnili.