„Poslední dva zápasy, ve kterých jsem dostal příležitost, mi dodaly velkou dávku motivace do další práce, abych makal dál,“ říká odhodlaně bývalý hráč Mladé Boleslavi, Brna a Ostravy.

Nečekal jste, že se na trávník vrátíte dříve?

Stoprocentně. Čekal jsem, že budu na hřišti dřív. Ale všechno má svůj čas, jak se říká. Já jsem si počkal a jsem rád, že jsem se na trávník vůbec dostal.

Proč jste comeback neustále odkládal?

Měl jsem neustále nějaké zdravotní komplikace. Když jsem se vracel, vždycky mě začalo píchat v tříslu, za další dva týdny se zase ozval zadní stehenní sval, takže tímto se návrat pořád odkládal. Návrat prostě potřeboval čas. Teď už je to dobré a snad to tak i zůstane.

Hlídáte se nyní víc než před vážným zraněním?

Pro mě je důležité odjezdit trénink tak, aby mě nic nebolelo. Zranění mě nijak nelimituje. Samozřejmě občas se stane, že koleno zatuhne nebo občas mám nějaký nepříjemný pocit, ale žádné omezení nemám, což je pro mě hlavní.

Co vám duely s Pardubicemi a Teplicemi ukázaly?

Fyzicky jsem to zvládal dobře, ale nerozehranost tam mohla být v některých situacích znát, ale celkově to hodnotím relativně kladně.

Překvapilo vás, že vám dal trenér Páník na konci roku šanci?

Já jsem na tu šanci čekal. Jsem trenérovi vděčný a jsem rád, že jsem si ještě na konci roku mohl zahrát.

Mrzí vás, že vám návrat pokazily výsledky?

Čekal jsem, že z posledních dvou utkání minimálně čtyři body vyválčíme. Bohužel jsme získali jenom bod. To se ale ve fotbale stává. Máme ještě spoustu času na to, abychom poslední výsledky napravili a v následující části sezony body získali zpět.

Jak jste se cítil napravo tříčlenné stoperské řady?

Musím říct, že moc jsem to nehrál, nicméně nám stačil jeden trénink k tomu, abychom si trošku osahali. V zápasech už žádný velký problém nebyl. Myslím, že jsme se to zvládli docela dobře. Úkoly byly jasné, neinkasovat. Jinak jsem mohl i útočit, ale vždycky záleží na dané situaci. Tím, že jsme vzadu tři, může jeden z nás vždycky podpořit útok, což mě vyhovuje.

Jak jste využil dlouhý čas bez fotbalu?

Dostudoval jsem školu, za to jsem byl velmi rád. Stal se ze mě kondiční trenér. (úsměv). Ve Zlíně ale vypomáhat nebudu. Jsem tady jako hráč a tak to taky zůstane. Mohl jsem být s rodinou, hodně jsem si užil manželku. Fotbal je skvělý, ale i bez něj se dá žít.

Který z kondičních trenérů vás nejvíce ovlivnil?

Je to hlavně děkan Fakulty sportovních studií v Brně pan docent Cacek a pan doktor Kaplan, který působí na FTVS v Praze. Právě u něj jsem trénoval a dával jsem se do kupy. To jsou dva lidé, kteří mě největším způsobem obohatili a ze kterých pak v budoucnu budu čerpat, až budu jednou dělat kondičního trenéra.

Přejděme k zimní přípravě. Co říkáte na to, že potrvá jen dva týdny? Není to málo?

Je to spíš takové ladění na sezonu. (úsměv) Člověk po pár dnech volna a nějakém běhání zase musí nastavit hlavu na zápasový mód a ve dvou přípravných zápasech vyzkoušet, jak jsme na tom. Musíme něco poladit a jdeme do války znovu.

Nevadí vám, že jarní část sezony začíná už v polovině ledna?

Běhání už mám za sebou dost, takže jsem rád, že to brzy zase začíná. Stejně se v každé přípravě hrají nějaké zápasy. Podle mě je fajn, že hned po dvou přátelských duelech jdeme na to.

Nemáte strach, že se počasí zhorší, přituhne a budou horší terény?

Z toho strach nemám. To jsou věci, které neovlivním. Podmínky jsou nyní fantastické. Věřím, že to zvládneme.

Nezávidíte klubům, které odcestovali za přípravou do zahraničí?

To vůbec ne. Podle mě cestování v této době není vůbec ideální. Když je příprava takto krátká, nemá žádný smysl někam odjíždět. Podle mě je dokonce naše výhoda, že zůstáváme doma.