Svoji novou fotbalovou etapu startuje v Luhačovicích, v lázeňském městě přebírá tým z krajského přeboru po Janu Jelínkovi.
„Za celý život už jsem toho odehrál opravdu hodně, nyní cítím, že přišel čas na změnu. Nechci prodlužovat něco, co stejně za rok či dva skončí. Naopak, chci budovat něco nového. Vím, že když mě bude trénování bavit, můžu u toho zůstat dalších dvacet, pětadvacet let, i proto se dívám tímto směrem,“ vysvětluje bývalý kapitán Fastavu.
Právě ve Zlíně začal v roce 2006 s trénováním dětí. Ještě coby aktivní hráč si udělal licenci C a B, ve volných chvílích se věnoval mládeži. Po přestupu do Ostravy už se ale soustředil jenom na sebe, svoji kariéru. Až po konci v Příbrami a definitivním návratu na Moravu se k trénování zase vrátil.
„Původní myšlenka byla taková, že bych ve Zlíně vypomáhal u mladších žáků. Pak ale do toho vstoupili bratři Červenkovi, kteří mě oslovili s nabídkou. Jelikož moje ambice jsou takové, že chci trénovat co nejvyšší kategorii a chtěl po mládeži zkusit něco nového, tak jsem na to kývl,“ říká.
V Luhačovicích chce navázat na práci svého předchůdce Jana Jelínka, který v mančaftu zůstává coby hráč či mentor. „Nechci dělat žádnou revoluci. V Luhačovicích je to nějak nastavené a mým úkolem je tým i celý klub posunout zase někam dál,“ ví dobře.
O divizi se s předsedou klubu Zdeňkem Červenkou nebavil. „To je spíš otázka na vedení,“ usmívá se. „Sám jsem o tom zatím nepřemýšlel. Uvidíme, jak nám to půjde, jaké budou výsledky a na co to pak bude stačit na konci sezony,“ zůstává opatrný.
Jedno ví ale jistě. Hrajícím kouče být nechce. „Nemám potřebu někomu něco dokazovat. Rád pomůžu trošku jinak,“ zdůrazňuje.
Pazdera bude pracovat pro Luhačovice na plný úvazek. O tom, že by vypomáhal třeba ještě u mládeže Zlína, nyní neuvažuje.
„Ze svých zkušeností vím, že moc věcí najednou škodí. Musím být zodpovědný nejenom vůči hráčům, ale i sobě. Na každý trénink i zápas chci být poctivě nachystaný. Chci se tomu věnovat fakt naplno,“ prohlásil.
S disciplínou ani kázní mít problémy nebude. V klubu totiž působí hned několik hráčů se zkušenostmi z vyšších soutěží, mužstvo dlouhodobě funguje.
„Trénovat muže je něco jiného než mládež. Chlapům něco zakazovat či přikazovat nemůžu. Budu se jim naopak snažit pomoct, předat své poznatky a zkušenosti z aktivního hraní. Že je v týmu Hub (Hubáček), Jelda (Jelínek) i Štěpán (Červenka) nebo další kluci, co prošli vyššími třídami, je jedině dobře. O to to bude pro mě jednodušší,“ vnímá.
Pazdera chce v létě poznat všechny svěřence i zmapovat soupeře. I když má o dění na Zlínsku slušný přehled, některé týmy vůbec nezná. „Musím se však přiznat, že soupeře jsme zatím nestudoval. Třeba Valašská Polanka je pro mě velká neznámá. Ale zase za Slušovice vím, kdo hraje,“ uvedl.
Nový luhačovický trenér si hlavně přeje, aby další sezonu nepoznamenala pandemie koronaviru. Poslední dva ročníky se nedohrály, na konci podzimu či v zimě mohou zase přijít problémy.
„Jsou věci, které neovlivníme. Je pravděpodobné, že nějaká třetí, čtvrtá vlna asi přijde. I díky proočkovanosti ale věřím, že do třetice se to dohraje, protože pokud by se to mělo zase přerušit či předčasně ukončit, byl by to průšvih celého amatérského sportu,“ cítí.
„Když jenom trénujete a nehrajete pak zápasy, logicky ztrácíte chuť. To pak radši zůstanete na zahradě nebo pojedete s rodinou na výlet,“ přidává.
Sám Pazdera to zažil loni v říjnu, kdy se připravoval s juniorkou Fastavu. Čtyřiatřicetiletý borec věděl, že po zpřísnění opatření nemá cenu, aby dál pokračoval.
„Už mi to nedávalo smysl. Samozřejmě ve dvaceti bych to bral jinak, ale na jaře jsem pověsil kopačky na hřebík a byl jsem rád, protože se to stejně nerozjelo,“ říká.
Bývalá opora Zlína či Baníku si po konci profesionální kariéry našla práci a je spokojená. „Samozřejmě u fotbalu chci dál zůstat jako trenér. Mám v plánu si udělat další licence a posouvat se dál. Jsem svědomitý, nedokáži jenom sedět na zadku a nic nedělat,“ dodává.
