Coby střídající hráč v 86. minutě rozhodl sobotní duel Niecieczy nad Wartou Poznaň, kterou Termalica doma díky nové posile udolala 1:0.

„Je to pro mě snový start,“ říká s úsměvem zkušený třiatřicetiletý forvard, který si užívá první pořádné zahraniční angažmá.

Mohla premiéra dopadnout lépe?
Po zápase jsem byl nesmírně šťastný, protože jsem dal gól a hlavně jsme vyhráli. V klubu jsem se uvedl dobře. (úsměv) Všichni jsme rádi, že dál žijeme a bodová ztráta, která se nedávno prohloubila, díky dvěma posledním výhrám už není zase tak velká. Jsme zpátky ve hře. Čeká nás ale ještě spousta těžké práce. Soutěž je totiž hrozně vyrovnaná.

Popište první trefu v polské lize?
Předně musím říct, že Warta za bezbrankového stavu nedala penaltu. My jsme se ale v závěru dostávali do šancí, měli nějaký roh. Soupeř po něm špatně odvrátil balon, kterého se zmocnil Muriš Mešanovič. Přihrál jej Štefánikovi a on mi to nádherným centrem posadil přesně na hlavu. Já jsem se sice musel lehce vracet, ale ten centr byl tak dobrý, že mi stačilo málo a míč zapadl do brány. Euforie byla na konci zápasu velká. Abych se ale přiznal, i když jsem hrál jenom třicet minut, funěl jsem pořádně. Zápas ukázal, že nejsem v kondici, jak bych si představoval. Na celé utkání to ještě není. Dlouho jsem nehrál, herní praxe mi schází. Trénink je něco jiného.

Tušil jste před zápasem, že by to právě takto mohlo vyjít?
Čekal jsem, že bych mohl na část zápasu nastoupit. Trenér Látal se o tom se mnou bavil. Ptal se, jak se cítím a kolik vydržím. Společně s asistenty měl nějaký záměr. Myslel jsem, že tam půjdu na dvacet minut, ale nakonec mě tam hodili už po hodině hry, takže jsem odehrál větší část utkání. Jsem za to ale rád, protože v týmu je spousta kvalitních hráčů, hodně dobrých útočníků, takže sestava se určitě bude točit podle toho, jak to bude mančaftu šlapat.

Tomáš Poznar v dresu polského klubu Termalica Nieciecza.
Poznar při své premiéře v polské lize trefil výhru svého nového týmu

Jaké byly ohlasy kamarádů, bývalých spoluhráčů?
Je pravda, že jsem dostal spoustu gratulací, zpráv nejen od bývalých spoluhráčů ze Zlína, kde jsme opravdu vytvořili velmi dobrou partu. Kluci tam při sobě fakt drží, nejen proto jim dál hrozně fandím. Ozvali se mi i trenéři, co mě vedli. Honza Jelínek, Ota Novák nebo třeba Michal Bílek. Psali však i další lidé, všechny jmenovat nemohu, to by bylo na celou stranu. (úsměv). Moc jim ale děkuji.

A co noví spoluhráči? Zašel jste s nimi třeba na večeři?
Po zápase jsme měli týmovou večeři. Dali jsme si dobré jídlo a šli domů. Díky tomu, že jsme zvítězili, bylo posezení příjemnější. Jsem rád, že domácí kluci nás ostatní vzali mezi sebe. Atmosféra v klubu je taková přivětivá. Poláci k nám Čechům mají opravdu blízko. Asi s námi mají dobré zkušenosti, což je velká výhoda. Navíc tu mám i české a slovenské spoluhráče, tvoříme takovou komunitu. Poláci jsou však s námi jedna ruka.

Kdy jste se vlastně uzdravil?
Už když jsem odcházel ze Zlína, lehce jsem běhal. Vypadalo to dobře. Po příchodu do Polska jsem se týden připravoval s kondičním trenérem, na konci už jsem byl i chvíli s týmem. Do plného tréninku jsem se ale připojil až minulé úterý. Dlouhá pauza je znát na kondici i herní pohodě.

Nemohlo zranění zhatit váš přestup? Mně přišlo, že se transfer trochu protahoval.
Je pravda, že zdravotní prohlídka byla opravdu důkladná. Podobnou jsem nikdy předtím nezažil. Hodinu a půl jsem ležel v tunelu na magnetické rezonanci. Doktoři kontrolovali úplně všechno. Navíc lékařům se při zátěžových testech něco nezdálo. Možná to souviselo s naší karanténou ve Zlíně. Asi jsem prodělal covid. Naštěstí další vyšetření dopadlo dobře. I když smlouva byla podepsaná dřív, oficiálně se to zaregistrovalo až v pondělí. Jsem rád, že to vyšlo.

Záložník Fastavu Zlín Robert Hrubý (ve žlutém dresu) při zápase s Plzní.
Záložník Zlína Hrubý: Nesmíme být negativní. Plzeň? Tahle se získávají tituly

Už jste se stačil zabydlet, prohlídnout si město?
Týden jsem byl na hotelu, teď už mám vlastní byt. Jsem rád, že jsem to stejně jako další administrativní věci vyřešil takto brzy na začátku a mám klid. Chvíli jsem obíhal různé úřady. Jinak klub sídlí na vesnici, která nemá ani tisíc obyvatel, což mi ale vůbec nevadí. Já bydlím v Tarnově, což je hned vedle. Město má asi 110 tisíc obyvatel. Ještě jsem si ho moc neprošel, ale líbí se mi. Pro mě je super, že tady vede dálnice, kousek je Krakov. Do Zlína to mám asi čtyři hodiny, takže nejdál to není.

A co stadion, zázemí, fanoušci?
Klub patří v Polsku k těm menším, na stadion se vejdou dvě tisícovky diváků. I tak je zázemí pěkně vybudované. Všechno je nové, moderní. Hlavně nechybí důležité věci. Třeba regenerační linka není tak veliká jako třeba v Plzni, ale jsou tady tři fyzioterapeuti, kondiční trenér, ředitel marketingu. V klubu pracuje daleko víc lidí než třeba ve Zlíně. Za mě je to srovnatelné právě s Plzní nebo Baníkem, kde jsem působil. V sobotu na zápase plno nebylo, fanoušci chodí hlavně na Krakov a soupeře z okolí nebo ty nejlepší a známé týmy, jako je Legia Varšava, Lech Poznaň nebo Górnik Zabrze.

Jak moc se v Polsku řeší dění na Ukrajině?
Polsko stojí za Ukrajinou. Lidé to stejně jako u nás hodně prožívají, řeší se to. My máme v týmu jednoho kluka právě z Ukrajiny. Vnímá to hodně emotivně a není to příjemné ani pro nás. Taky se dělají a organizují různé sbírky, na dálku se pomáhá. Poláci jsou velmi solidární. Jejich postoj je správný.