Teď se dvaadvacetiletý fotbalista, který přišel do Baťova města na roční hostování s opcí z třetiligového Vltavína, pokusí prosadit mezi ševci.

„Chtěl bych se prosadit do základní sestavy, dávat góly a přidávat další a další starty,“ přeje si nečekaná akvizice Moravanů.

Stojí za vaším příchodem do Zlína trenér Csaplár?

Ano. Za tohle vděčím panu Csaplárovi, který mě zná z Příbrami. Už mě dřív trénoval, takže si mě zase vytáhl. V Příbrami jsem se bohužel zranil, teď si na mě ale vzpomněl. Volal mi a ptal se, zda bychom neobnovili spolupráci. Neváhal jsem ani sekundu. První liga se neodmítá.

Je velká výhoda, když tak dobře znáte trenéra?

Určitě. Trenér zná mě a ví, co ode mě má očekávat. Já zase vím, co po mě chce. (úsměv)

Musel jste dát v práci výpověď?

Ne. Já jsem do práce nechodil. I ve Vltavínu jsem měl profesionální smlouvu.

Vy jste byl dlouho zraněný. Už jste stoprocentně fit?

Na Dukle za juniorku Příbrami jsem si utrhl kus chrupavky a měl osm měsíců pauzu. Zranění bylo opravdu vážné.

Čekal jste, se do ligy vrátíte tak brzy?

Nabídka Zlína mě velice mile překvapila. Myslel jsem si, že nějaká nabídka přijde až v zimě. Toto je pro mě příjemný bonus. Pro návrat jsem ale udělal všechno. Připravoval jsem se individuálně a poctivě. Za šanci jsem moc rád.

Jaké bylo přivítání ve Zlíně?

Přivítání bylo v pohodě. Nemohu si na nic stěžovat. Z kluků jsem znal pouze Tondu Fantiše Dominika Maška. Ostatní hráče jenom z televize. (úsměv)

Ve Zlíně jste někdy předtím byl?

Ano. Když jsem hrával za Bohemku, tak jsme do Zlína pravidelně jezdili na letní soustředění. Strávili jsme tady týden.

Nebojíte se velkého rozdílu mezi třetí a první ligou?

Určitě je to skok, ale myslím, že jsem schopný se rychle adaptovat a přizpůsobit se.

Po reprezentační pauze vás hned čeká Sparta. Těšíte se?

Jasně. Spartě se teď venku nedaří, doufám, že v tom bude pokračovat. (úsměv)

Vy Spartu moc nemusíte, že?

To ne. Jsem odchovanec Slavie, kde jsem byl jenom do jedenácti let. Pak jsem šel do Bohemky, kde jsem zůstal až do konce dorosteneckého věku.

Takže fandíte sešívaným nebo klokanům?

Srdcem jsem Plzeňák, takže fandím Viktorce. V Plzni už jsem nastoupil za Příbram asi na pět minut. Zahrál jsem si i na Slavii, tak teď už mi chybí jenom ta Sparta. (úsměv)

Fanouškům jste se představil ve středu proti Uherskému Brodu. Jak jste si premiéru v MSFL užil?

Hlavně jsem zjistil, že se tady nekopou penalty. (úsměv) Až když jsem se kluků ptal asi v šedesáté minut, jak to bude po zápase, když je to pořád 0:0. Naštěstí jsme to zvládli a zaslouženě získali tři body. Byli jsme herně lepší než soupeř.

Věřil byste si na penaltu?

Šel bych kopat hned na první. (smích)

Ve druhé půli jste se zapsal mezi střelce, ale gólů jste mohl dát víc. Mrzely vás neproměněné šance z konce prvního poločasu?

Mrzely. Zvlášť na konci první půle, kdy z toho mohl být krásný gól do šatny. Po zápase už mě to ale tolik neštve, protože jsme to naštěstí zvládli.

Nebral jste zápas za béčko jako degradaci?

To vůbec ne. Jelikož jsem v Českých Budějovicích nastoupil až v závěru, byl jsem rád, že jsem si mohl zahrát skoro celý zápas za béčko. Je to lepší než trénování. Každé utkání je pro mě super.