O dva roky později urostlý zadák dokonce gólem v závěru pomohl k dalšímu sladkému triumfu a výhře 3:2.

Nyní by podobný úspěch přál i současným hráčům Fastavu.

„Snad to bude pro fanoušky o něco lepší zápas než na Slovácku. Po dvou porážkách by se kluci zase potřebovali chytit. A třeba to vyjde zrovna se Spartou. Od Zlína nikdo nic neočekává, o to víc může překvapit,“ je přesvědčená bývalá opora Fastavu, která příští týden oslaví jednačtyřicáté narozeniny a v klubu má syna Maxmiliána.

Půjdete v sobotu podpořit ševce přímo na stadion?
Spíš ne. Už to sleduji jenom zpovzdálí. Snažím se spíš podporovat syna, který hraje za mladší žáky Zlína. Jezdím se dívat na jeho zápasy a pomáhat mu. Na lize jsem se byl letos podívat dvakrát a s Olomoucí i Bohemkou prohráli, takže radši zůstanu doma, abych to klukům zase nepokazil. (úsměv)

Dříve jste asi prožíval zápasy se Spartou víc, že?
Zápasy se Spartou nebo i se Slavií pro mě vždycky byly svátkem. Oba týmy měly v lize největší zvuk, v sestavě nejlepší hráče, reprezentanty. K tomu musím připočíst i derby se Slováckem. To byly utkání, kdy měl člověk o motivaci postaráno. Duely měly náboj, byť souboje se Slováckem byly jenom regionální bitvou. Řadím je ale na podobnou úroveň.

Na který zápas se Spartou nejraději vzpomínáte?
Určitě na náš první zápas na Spartě po postupu do první ligy v roce 2002. Vyhráli jsme tam gólem Petra Novosada 1:0. Pak si vybavím i domácí výhru na jaře. A samozřejmě triumf v roce 2005, kdy jsem v závěru dával gól na 3:2. Každé vítězství nad Spartou ale bylo nezapomenutelné. Vždycky to byly zápasy před výbornou diváckou kulisou. Utkání mělo dobrou úroveň, hrálo se ve skvělé atmosféře. Co si tak zpětně pamatuji, doma se nám proti Spartě dařilo, já jsem s ní ve Zlíně prohrál jenom jednou.

Čím to bylo, že se Spartě v Baťově městě nedařilo?
Myslím si, že pro Spartu nebyly zápasy ve Zlíně tak atraktivní. Z Prahy je to k nám daleko, nehrálo se jí tady dobře. My jsme měli mančaft postavený na týmové soudržnosti. Hodně kluků bylo přímo ze Zlína nebo z regionu. Každý se chtěl ukázat, předvést. Všichni jsme do toho dali maximum. Většinou jsme měli i potřebné štěstí, ale i kvalitu na to, abychom silného soupeře porazili.

Má na to i současný zlínský tým?
Z historického hlediska určitě ano. (úsměv) Když se ale vrátím na začátek sezony, odehrál Zlín se Slavií vyrovnaný zápas, který rozhodla jedna pološance hostů, když se Kuchta krásně trefil. Jinak si toho sešívaní moc nevypracovali. Věřím, že se s tím kluci popasují minimálně stejně. O motivaci mají zase postaráno. Věřím, že zase bude dobrá divácká kulisa. Hraje se až večer. Mohlo by přijít hodně lidí, být dobrá atmosféra.

Jak se vám zamlouvá kádr Fastavu?
Tým je jiný než v době, kdy jsem hrával. Už není vyloženě složený jenom z ryzích Zlíňáků nebo hráčů, kteří byli s regionem spjatí. Už je tady více hráčů z jiných částí nejenom naší republiky. Tak to je ale všude. Je to takový trend.

Těší váš, že z regionu pochází alespoň trenér Jelínek?
My jsme se potkávali na Vršavě, když tam ještě působil u mládeže či béčka. Bavili jsme spolu i na konci minulé sezony, kdy už trénoval ligový tým. Samozřejmě mu to přeji. Je vidět, že ho to baví. Je obdivuhodné, jak se dokázal vypracovat a v silném konkurenčním trenérem prostředí se prosadit.

Má Zlín na to, aby se pohyboval v tabulce dlouhodobě nahoře?
Byl bych rád, kdyby se Zlín dobrými výsledky posunul do klidného středu tabulky, která je vyrovnaná. Teďka se jim nepovedly dva zápasy, ale třeba se právě utkáním se Spartou zase odrazí a nasbírá potřebný počet bodů. Podle mě je ale vždycky úspěch, když se udrží v lize. Předtím za trenéra Boba Páníka se třeba extrémně podařila podzimní části sezony a pak už ani po špatném jaru nešlo spadnout. Bodový polštář byl prostě dostatečně velký. Takových sezon ve Zlíně bylo víc. I po postupu do první ligy se nováčkovské euforii podařilo získat hodně bodů. Nyní je potřeba, aby kluci uspěli hlavně s týmy, které mají v tabulce kolem sebe.

Co říkáte na současnou ligu? Baví vás?
Neřekl bych, že v ní není na co koukat. Stačí se ale podívat na Spartu. V té mojí éře byla našlapaná zkušenými hráči, reprezentanty, kteří chodili do zahraničí opravdu až když měli top úroveň. Z pohledu mladšího hráče bylo problém se tehdy dostat do kádru či sestavy. Teďka se trend otočil… Je to třeba i na úkor kvality, ale šanci dostávají mladí a perspektivní hráči. Díky tomu je liga více o běhání, fyzickém výkonu . Posunulo se to někam jinam, ale nemyslím si, že by česká liga neměla kvalitu. Podívejte se na Slavii, která i v Evropě dokáže hrát zajímavý fotbal a je konkurenceschopná, Právě ona ukázala cestu i ostatním týmům, že se jde prosadit i fotbalovou cestou. Je to o nějakém nastavení, mentalitě, sebedůvěře. Samozřejmě má také prostředky, ale podle vlastního uvážení si vybrala hráče, kteří si ověřili, že jsou schopní se rovnat předním evropským mančaftům.

A co rozhodčí, kteří v posledních zápasech rozdávají karty a vylučují hráče za dříve běžné zákroky?Když jsem nastupoval já, nebylo žádné video ani další věci. Dříve prošlo mnohem víc horších zákroků než je k vidění dnes. Za co se dnes vylučuje, tehdy nepadla ani karta. Takový je prostě trend. Rozhodčí se snaží vymýtit zákeřnou hru, chránit fotbalisty za každou cenu.

Ale nechybí jim větší nadhled, cit pro hru?
Je to těžké. Za mě bylo vyloučení Venci Procházky i útočníka Olomouce jen shoda okolností. Když jsem viděl faul zlínského obránce, říkal jsem, že to v žádném případě červená nebyla. Když jsem však v televizi viděl další záběry, hned jsem věděl, že si to sudí obhájí. Kop směřoval někde do úrovně břicha, úmysl v tom ale nebyl. Procházka ho nechtěl trefit. Bylo vidět, že jde po míči. Hráč Slovácka byl ale rychlejší, u balonu byl dříve. Toto jsou hrozně těžké věci na posouzení.

Vás nelákalo zůstat u fotbalu, pomáhat klubu?
Od toho jsem se odstřihl. Občas si jdu zahrát se starou gardou Zlína, ale jinak fotbal už sleduji jenom zpovzdálí. Snažím se hlavně podporovat děti. Předat jim nějaké zkušenosti, pomoct jim radami.

Jde syn Maxmilián ve vašich stopách? Vyrůstá z něj ligový stoper?
Pevně v to doufám. Tedy nechci, aby šel jenom v mých stopách, ale radši bych byl, kdyby si vyšlapal svoji vlastní cestu. Taky nastupuje v obraně, výšku bude mít po mě. Nyní je ale nejdůležitější, že ho sport baví. Je do fotbalu správně zapálený. Musí ale na sobě pořád pracovat. Bez toho to nejde. Ale zatím je předčasné bavit se o lize. Teprve je v mladších žácích, hraje za U13. Ještě mám mladší dceru, která dělá gymnastiku a aerobic. Oba je vedeme ke sportu. Hlavní je, aby je to bavilo.


Načítám výsledky …

Načítám tabulku …