Sejde se trenér Hellebrand se všemi syny v jednom týmu? Šance je mizivá, tuší

U ševců vykonává funkci vedoucího mužstva, zároveň je jeden z asistentů. „Jsem takový poradce. Nabízím svůj pohled na fotbal," říká s úsměvem devětačtyřicetiletý kouč.

Rodák z Opavy se do nejvyšší soutěže dostal coby aktivní hráč. Debutoval ještě ve federální lize, když nosil dres konkurenční Ostravy.

Za Zlín, odkud si našel manželku a kde se s rodinou po kariéře usadil, ale nikdy nehrál. „Pocházím ze severu Moravy, nebyla příležitost," tvrdí s úsměvem.

Defenzivní záložník prožil nejlepší fotbalová léta na Slovensku. S Artmedií Petržalka získal mistrovský titul, vyhrál slovenský pohár a také si zahrál Ligu mistrů. „Na to rád vzpomínám. Byli jsme třeba ve Skotsku a nastoupili proti Celtic Glasgow," připomíná památný duel.

V kariéře toho zažil dost. Poznal spousty spoluhráčů i trenérů. Ne se všemi měl ideální vztahy, od většiny z nich si ale něco do profesního života vzal.

Světlík s příchodem na Letnou přerušil živnost, při zápasech trpí na tribuně

„Zmínit musím kamaráda Miro Mentel, který byl můj spoluhráč v Opavě a později mě vedl. Nebo Ladislava Jurkemika. Nevím sice, jestli na něj vzpomínám úplně v lásce, protože byl tvrdý, ale férový," vyzdvihuje.

„Celkově bylo trenérů hodně. Je těžké je vyjmenovat všechny," přidává.

Profesionální kariéru ukončil v 31 letech kvůli potížím s koleny, pak ještě působil v Provodově, který tehdy hrál krajský přebor.

Dlouho se věnuje zlínské mládeži. Letošní sezonu začal na lavičce staršího dorostu. U devatenáctky, za kterou hrají Hellebrandova dvojčata Filip s Tomášem, pomáhal Jaroslavu Matějíčkovi. Na konci podzimu se ale posunul k ligovému mančaftu.

„Můj sen to nebyl, ale potěší to," uvedl.

„Po skončení kariéry jsem nevěděl, co budu dělat. Šel jsem do práce, teď působím deset nebo patnáct let u mládeže. Možná je to nějaké vyústění mojí dlouhodobé práce. Kluky znám, hodně z nich jsem v minulosti vedl," připomíná.

S vedením klubu se dohodl do konce kalendářního roku. Přes Vánoce si užije svátky, rodinnou pohodu. Co bude v lednu, se teprve uvidí.

Aleš Hellebrand má čtyři syny a všichni hrají fotbal. Nejstarší Patrik nastupuje v lize za České Budějovice, mladší Jan odešel ze Zlína do Brna, nosí dres Zbrojovky a dvojčata Filip s Tomášem jsou ve zlínském starším dorostu.

Všichni příchod táty k ligovému mančaftu přivítali. „Kluky to potěšilo. Jenom Patrik po tom, co jsme je v tabulce přeskočili, moc rád není," usmívá se.

Že by se všichni sešli v jednom týmu, hrdý otec nepředpokládá.

„Šance je mizivá. Nemyslím si, že se to někdy stane," uvědomuje si. „Navíc nevím, jestli to bylo dobré. Dva kluky vedu v dorostu. Jsem rád, že je trénuji, ale je to pro nás obrovsky těžké," dodává.