Emotivní finále Chance ligy prožíval. Dva duely zhlédl přímo z tribuny, ostatní souboje sledoval na dálku. „Celý život se pohybuji ve sportovním prostředí, fandím zlínským týmům. A je jedno, zda jde o fotbalisty, hokejisty či házenkáře nebo volejbalisty,“ říká hokejový světoběžník.

Velikonoční šestý duel si náležitě vychutnal. Chvílemi ale v hledišti pořádně trpěl. Nakonec se zbytkem vyprodaného zimáku slavil a tleskal.

„Bylo to derby se vším všudy. Všichni sérii hodně prožívali. Radost byla opravdu velká. Za mě by se mělo každé vítězství oslavit a je jedno, zda jde o extraligu či zápas dětí,“ je přesvědčený.

Hučko byl v Baťově městě u hokejového titulu v roce 2014, u týmu tehdy působil jako masér. Srovnávat euforii ale nechce. „Pokaždé je to trošku jiné, ale emoce a radost ke sportu patří, jsou ve všech soutěžích. Hlavně hráči to odmakali, za tu dřinu si to zasloužili. Vždyť vyhráli Chance ligu,“ připomíná.

Triumf Beranům ze srdce přál, byť stejně jako mnoho fanoušků, bývalých hráčů a expertů na začátku kalendářního roku po porážce s Pardubicemi B ztrácel víru v úspěch. Nakonec ale Zlíňané po výměně trenérů i řady hráčů složitou situaci ustáli a po výrazném zlepšení dokráčeli až do baráže o extraligu.

„Asi to k tomu směřovalo, byť jsem si v jednu chvíli myslel, že horší už to být nemůže, ale nakonec jsem rád, jak to dopadlo,“ uvedl.

Bývalý generální manažer hokejového Zlína Martin Hosták.
Bývalý GM Beranů Hosták o baráži i kondici Zlína. Kde vidí slabiny Kladna?

Podle Hučka byl strůjcem úspěchu především gólman Huf. „Byl rozhodujícím faktorem,“ míní Hučko. „Třeba ve finále měl Zlín slabší přesilovky, Vsetín jej místy přehrával, ale neproměnil vyložené šance. Brankář Huf skvěle zachytal, měl i štěstí, což ale k tomu patří,“ má jasno.

Po euforii ale přichází návrat do reality, zpátky do práce. Rozbití, ale šťastní Berani mají před sebou poslední letošní fušku, střety s Kladnem o návrat do nejvyšší soutěže. Extraliga je blízko, ale zároveň pořád daleko, juchat po baráži bude pouze jeden tým.

Výchozí pozici však mají daleko lepší Jágrovi Rytíři, s čím souhlasí i někdejší bek Rosenheimu, IFK Helsinky, Nižněkamsku či Leksandu.

„Šance je vždycky, ale favorizuji Kladno. Extraligu jsem sice příliš nesledoval, Kladno už vůbec, ale v sestavě má Plekance, i Jágr může být ještě platný při přesilovkách,“ přemítá.

Masér a kustod fotbalistů Zlína Patrik Hučko.Masér a kustod fotbalistů Zlína Patrik Hučko.Zdroj: FC Trinity Zlín

„Bude to o disciplíně, rozhodovat budou gólmani, štěstí. Důležité budou první zápasy, jak Zlín do série vstoupí. Je rozehraný, může soupeře překvapit,“ věří.

Také Hučko souhlasí s názorem, že baráž není spravedlivá a že by bylo lepší, kdyby se hokej inspiroval fotbalem a nejhorší tým sestupoval přímo a naopak vítěz Chance ligy nemusel ještě podstupovat další zápasy.

„Asi by stálo nad tím se zamyslet. Nevím, kdo to vymýšlí, schvaluje, ale určitě jsou extraligové týmy zvýhodněné, což se ukázalo už loni, kdy Jihlava na Kladno nestačila hlavně fyzicky,“ vypozoroval.

„Opravdu je velmi těžké jít po patnácti zápasech v play-off na odpočatý extraligový tým, který čtyřicet dnů stojí, léčí šrámy, zranění. Sice nemá zápasový rytmus, ale není tak rozbitý jako soupeř,“ přidává.

Hokejisté Zlína na Velikonoční pondělí oslavili postup do baráže o extraligu.
Jsme jak podomní prodejci, směje se Köhler. Vrací se mu úspěšné roky

Hučko ale z hokejového kolotoče dávno vyskočil, dneska se pohybuje ve fotbale. Za kariérou se neohlíží, s kamarády a bývalými spoluhráči si ale některé události na začátku roku, kdy oslavil padesáté narozeniny, rád připomenul.

„V lednu jsme s Petrem Boháčem a Vlastou Vajdákem pozvali kluky z našeho ročníku na pivo. Byl tam s námi třeba Luboš Jenáček, Jura Baďura, Mojmír Nečas, Martin Kotásek, Tomáš Němčický a další kumpáni z mládí. Byli jsme ročník 1972 a 1973 a společně jsme zavzpomínali na všechny blbosti, co jsme při hokeji dělali,“ líčí s úsměvem.

Hučko na rozdíl od svých dřívějších parťáků ze Zlína s milovaným sportem procestoval kus světa. Působil v Německu, Finsku, Rusku, Švédsku nebo Koreji.

„Vážím si toho, čím vším jsme prošel, vzpomínky jsou hezké. Nejradši vzpomínám na sezonu 1998/1999, kdy jsme hráli finále se Vsetínem a skončili druzí. Tehdy se mi celkem dařilo, odešel jsem do zahraničí, kam se se mnou vydala i žena s dětmi,“ říká. „Cestovali jsme spolu. A i když holky byly malé, odchodem z domova trošku trpěly, nakonec jsme to zvládli. Za to jsem jim moc vděčný, že mi vytvářeli rodinné zázemí,“ zpětně děkuje nejbližším.

Hokejisté Zlína na Velikonoční pondělí ovládli finále play-off se Vsetínem a získali pohár pro vítěze Chance ligy. Na snímku s grálem generální manažer Beranů Zlín Robert Hamrla.
GM Beranů Hamrla o nadávkách, žalobě, prémiích i šancích na extraligu

I nyní je kvůli práci maséra je často z domu pryč, svoji profesi by neměnil. Nikdy neměl ambice trénovat, po ledě se mu nestýská. Nyní opečovává zlínské fotbalisty a i přes nepříznivé výsledky návrat k hokeji nezvažuje.

„I když se někteří kamarádi kolem něj stále pohybují a občas něco prohodí, pro mě je nyní hlavní, abychom ke spokojenosti vyřešili současné problémy a pro Zlín zachránili fotbalovou ligu,“ dodává na závěr.