Ševci od té doby neoblíbeného protivníka neporazili a bývalá opora týmu nikdy předtím ani potom v nejvyšší soutěži dvakrát v jednom zápase neskórovala. I kvůli tomu si na duel, který se na severu Čech odehrál 13. dubna 2008, současný záložník divizního Bzence dobře pamatuje.

Jaké jsou vzpomínky na utkání, ve kterém jste dal dva góly a Zlín vyhrál v Jablonci 3:0?

Krásné. Na to nejde jenom tak zapomenout. Byl to jediný ligový zápas, ve kterém jsem vstřelil dva góly, což se mi už nikdy nepovedlo. První branku jsem dal po úniku a zpětné přihrávce Libora Žůrka, který mi balon poslal někde mezi penaltu a velké vápno a to dával Špitovi po zemi do protipohybu. Druhý padl asi nějak podobně.

Vybavujete si i nějaké další momenty?

Samozřejmě. Nejvíc mě mrzí, že jsem šel v závěru nešel na penaltu. Mohl jsem mít hattrick. (úsměv). Bohužel první určený na pokutový kop byl Martin Vyskočil, takže to šel kopat. I když jsem to tehdy bral s nadhledem, později mě to trošku mrzelo, protože hattrick v lize jsem nikdy nedal. Ale já byl hráč, který radši branky připravoval než sám střílel.

Byl to nejpovedenější zápas kariéry?

Určitě ne. Lepší třeba bylo utkání s Plzní, které jsem vstřelil branku a na další dvě nahrál. Zapomenout nemohu ani na utkání v Olomouci. Tehdy jsem zápas rozhodl střelou z dálky, překonal jsem Peťu Drobisze a my vyhráli 1:0.

Fotbalista Zlína Jakub Janetzký (ve žlutém dresu) v domácím zápase s Olomoucí.
Janetzký zápasy s Jabloncem neprožívá. Je to hratelný soupeř, míní

Vraťme se ještě k Jablonci. Proč si myslíte, že se Zlínu na Severočechy tak nedaří?

Asi jsme na něho měli pifku a pořád to trvá. (úsměv). Co si ale pamatuji, Jablonec s námi vždycky měl potíže. Většina utkání byla vyrovnaných. Asi měli štěstí nebo se na nás uměli lépe připravit.

Vám se ale na Jablonec celkem dařilo, ne?

Abych byl upřímný, Jablonec jsem zrovna moc nemusel. Ale nechci, aby to vyznělo nějak škaredě, ale třeba proti Baníku Ostrava, Spartě nebo Slavii jsem se vždy dokázal vyhecovat možná o trošku víc. Dělalo to i publikum, stadion byl pokaždé nabouchaný a u všech hráčů byl stouplý adrenalin. (úsměv)

Dočkají se ševci už teď v pátek?

Mají velkou šanci uspět. Jablonec letos nemá takové výsledky, jako v minulých sezonách. Úplně se mu tolik nedaří. I když naposledy vyhrál v Liberci, celkově není v optimální formě, ideálním rozpoložení, čehož by Zlín mohl využít. Fastav poslední tři duely vyhrál, je v laufu. Pokud naváže na výkon s Plzní, může do doma zase přetavit ve tři body.

Na páteční duel se budete dívat?

Určitě to budu sledovat a fandit, aby kluci dělali dobré jméno nejenom Zlínu, ale i fotbalu.

Jak se vám zamlouvá současný Zlín?

O lize mám přehled. Mám O2 TV, takže sleduji všechny zápasy. Jenom přepínám z jednoho stadionu na druhý. (úsměv) Zlínu ale pořád fandím a na dálku sleduji. Musím říct, že tamní fotbal šel nahoru. Možná za tím jsou i příchody zahraničních hráčů. Spoustu práce ale v klubu odvádí Zdeněk Grygera. Ve fotbale toho spousty dokázal, má za sebou minulost, umí navázat kontakty, fotbalu rozumí a vnímá ho. Mám rád i trenéra Páníka. Je to takový srdcař, inteligentní chlap, žádný nervák. Umí zakřičet, ale taky hráče povzbudit. Na kluky umí zapůsobit. Zapomenout nesmím na Tomáše Poznara, jenž nyní střílí důležité góly. Dobrých hráčů je ale nyní ve Zlíně víc. Nyní hraje dobrý fotbal, od toho se odvíjejí i výsledky. Celý klub šel v posledních letech nahoru.

Kdy jste byl naposledy na Letné?

Přiznám se, že do Zlína ani na Slovácko nejezdím. Teď to ani nejde, ale ani dřív jsem neměl tolik času. Ale určitě, jak to půjde, tak se do města vypravím. Nějaké kluky znám, takže až se situace zlepší a opatření rozvolní, určitě se brzy přijedu podívat.

Vy nyní hrajete za divizní Bzenec. Jak prožíváte současné období bez fotbalu?

Mě to docela trápí. Jsem v takovém stádiu, že bych radši chodil trénovat a hlavně hrál zápasy. Je to škoda, že se podzim nedohrál a že všechny soutěže byly přerušeny. Chápu ale, že zdraví je přednější. Jenom doufám, že se to brzy zlepší a že se to zase vrátí do normálu. I když mám nějaký věk, pořád mě fotbal baví a mám do něj velkou chuť. Hraji za Bzenec, který je pro mě srdcovka, stejný jako Zlín. (úsměv) Ještě bych v jeho dresu rád odvedl kus práce.

Dokážete se i ve 39 letech přinutit běhat?

Samozřejmě. Pravidelně chodím běhat nebo doma posiluji. Snažím se udržovat. I když to třeba mladší kluci až tolik nevnímají nebo to až tak tolik nepotřebují, já už patřím mezi seniory, proto se potřebuji hýbat. Tělo se vždycky ozve, nenechá mě odpočívat. (úsměv)