Do play-off má namířen i Partizan Bělehrad. A právě srbskému týmu se ve čtvrtek večer postaví fotbalisté Slovácka. „Bylo by pro mě velké překvapení, kdyby Partizan doma nevyhrál,“ říká v rozhovoru pro Deník zkušený dvaatřicetiletý obránce, jenž pochází právě z Bělehradu.

Souhlasíte, že je Partizan v zápase velkým favoritem?
Určitě ano. Už v prvním zápase v Uherském Hradišti jsem si myslel, že vyhrají. Nečekal jsem, že to skončí remízou 3:3. Slovácko klidně mohlo vyhrát, ale kvůli nezkušenostem s evropskými poháry ztratilo důležité body, které mu nakonec chybějí v boji o postup.

Zápas se bude hrát bez diváků. Může to hrát nějakou roli?
Samozřejmě je velká škoda, že klub dostal trest a zápas se bude hrát bez fanoušků. Ještěže na utkání smí alespoň děti. Snad jich bude na tribunách dost a vytvoří hezkou atmosféru a zápas si užijí.

Mluví se v Bělehradu o utkání? Kde budou fanoušci sledovat zápas?
I když nyní nejsem v Srbsku, sleduji zprávy na internetu, takže vím, že utkání se hodně probírá. V Srbsku jsou jenom dva kluby, o kterých se hodně píše a mluví. Kromě Partizanu ještě Crvena Zvezda. I kamarádi v restauracích neustále rozebírají fotbal, je to věčné téma. (úsměv) Jinak se fanoušci asi sejdou v oblíbených podnicích a barech, utkání budou sledovat společně.

Překvapuje vás, že se Slovácko dostalo do základní skupiny Konferenční ligy a trápí favority, včetně Nice nebo Kolína nad Rýnem?
Nepřekvapuje. Českou ligu pořád sleduji a vím, že Slovácko má zkušený tým, který je delší dobu pospolu a každým rokem je čím dál silnější. Je škoda, že to tak nezůstalo i ve Zlíně, kde jsme měli taky výborný mančaft,

Přejděme k Pjuniku. Zvládnete poslední zápas s Basilejí a postoupíte v Konferenční lize dál?
Doufám, že jo. (úsměv) Pořád to máme ve svých rukou. Už jsme to mohli rozhodnout na Slovanu Bratislava, kde jsme před týdnem vedli, ale náskok neudrželi a po prohře 1:2 musíme bojovat dál. Všichni víme, že to bude s Basilejí moc těžké, ale zároveň doufáme, že je porazíme. I když to nevyjde, už jsme dosáhli historického výsledku pro klub i celý arménský fotbal.

close Bývalý stoper Zlína Zoran Gajić nyní působí v Pjuniku Jerevan. info Zdroj: se svolením Zorana Gajiće zoom_in Bývalý stoper Zlína Zoran Gajić nyní působí v Pjuniku Jerevan.

Účast Pjuniku v Konferenční lize je v Arménii událost, že?
Ano, pro všechny lidi tady je to velká událost. Moc si toho vážíme, protože klub hraje skupinu evropských pohárů pohárů vůbec poprvé a já jsem moc rád, že jsem pomohl týmu dvěma brankami ve venkovním utkání proti Kluži v kvalifikaci Ligy mistrů. Poháry si opravdu užívám, protože do té doby, než jsem se zranil, tak jsem odehrál všechno.

Co se vám přihodilo?
Měl jsem frakturu stydké kosti. Dlouho jsem hrál přes bolest, nakonec jsem skončil na marodce. Dostal jsem spoustu injekcí, snědl hodně tabletek, léků. Dva měsíce jsem vynechal, nyní už ale dva týdny trénuji naplno, za sebou mám první zápas. Snad to bude dobré.

Jak hodnotíte angažmá v Jerevenu?
Zatím velice dobře. Vyhráli jsme titul, hrajeme evropské poháry. Jde o největší úspěch v historii klubu. Jinak podmínky a zázemí jsou profesionální, jsou podobné jako v jiných klubech, co hrají v Evropě. Nemám si na co stěžovat. Tým se po minulé sezoně dost změnil. Přišlo hodně nových hráčů. Cílem byl postup do základní skupiny některé ze tří soutěží, což se nám podařilo splnit. Teď by vedení chtělo, abychom šli do play-off a v soutěži zůstali i pro jaro. Všechno máme ve svých rukách. Byla by velká škoda, kdybychom to nezvládli, ale uvědomujeme si, že Basilej je slavný klub s bohatou historií i velkým rozpočtem, takže to nebude nic jednoduchého.

Jaký je život v Jerevanu?Úplně normální, stejný jako v jiných velkých městech. Je tady teplo, po většinu roku zde panuje nádherné počasí. Zdejší lidé říkají, že minimálně tři sta dnů v roce svítí slunce. Také vodu mají výbornou. Vršek hory Ararat, která leží na hranici s Tureckem, je po celý rok pokrytý sněhemy. Arménie má také nejstarší katedrálu na světě. Jde o Ečmiadzinskou katedrálu, což je centrální chrám Arménské apoštolské církve. Jinak všude okolo je i hodně starších zámků.

Můžete tam pozvat kamaráda ze Zlína Vukadinoviće …
Dobrý nápad. (úsměv) Je pravda, že zrovna s ním si hodně píši, jsme spolu v kontaktu. V létě jsme se spolu potkali v Bělehradu. Taky byl s námi Živulič. Říkali jsme si, že by bylo pěkné, kdybychom si ještě jednou někde zahráli spolu. Škoda, že Zlín o nás dva nestojí. (úsměv) V kontaktu jsem ale i s dalšími bývalými spoluhráči. Máme štěstí, že žijeme v době intagramu, facebooku, takže můžeme zůstat kamarády až do konce života.