Jenže v budoucnu by se mohly branky hlavou z fotbalu vytratit, úplně zmizet.

U bývalých fotbalistů prý stoupá počet případů demence. A podle vědců za to můžou tvrdé a opakované nárazy v dětském věku.

„Já tento názor nezastávám. Podle mě hlavičkování nemá na pozdější život fotbalisty až takový vliv. Sám ně sobě nic nepozoruji,“ říká s úsměvem někdejší opora Fastavu.

Zlehčovat to ale nechce.

Debaty nad tím, že za demenci může kopaná a především tvrdé otřesy hlavy, se vedou už nějakou dobu.

V posledních měsících se ale ještě zintenzivnily, když na nemoc zemřel anglický mistr světa z roku 1966 Noby Stiles. Stejnou diagnózu lékaři potvrdili i u jeho bývalého spoluhráče sira Bobbyho Charltona.

I studie z Univerzity v Glasgow, který se zaměřoval na bývalé hráče, kteří se narodili mezi lety 1900 a 1976, mluví jasně: právě u nich byl prokázán 3,5krát vyšší výskyt demence a dalších neurologických poruch než u těch, co fotbal nikdy nehráli.

Fotbalisté Zlechova (modré dresy) pod vedením nového trenéra Pavla Cigoše prohráli doma na hody s Koryčany 1:3.
Fotbalisté se hlavičkovat nebojí! Podešva: Stejně v hlavě moc nemáme

Otázkou však stále zůstává, zda za to může časté hlavičkování, protože to skotský výzkum přímo nedokazuje.

„Mně přijde, že dřív se podobné věci neřešily. Vůbec se o tom nemluvilo. Chápu, že rány do hlavy mohou vést ke spoustě problémů, přinést zdravotní komplikace, na druhé straně si opravdu nemyslím, že by otřesy fotbalovým balonem měly být tak silné, aby člověka nějakým způsobem postihly,“ míní.

„Podle mě se hledá něco, co ani není,“ přidává.

Souvislost mezi opakovanými údery do hlavy a poruchami mozku byla v minulosti několikrát prokázána například u boxerů či hráčů amerického fotbalu.

V posledních letech se ve stejné souvislosti mluví čím dál více právě také o fotbalistech.

Vědcům se zejména u bývalých hráčů dlouhodobě nepozdává proces hlavičkování.

Kroča si vůbec nedokáže představit, že by se v budoucnu hlavou třeba stejně jako rukou vůbec nehrálo. „Nedávalo by mi to smysl,“ říká.

„Třeba si nedovedu představit, co se bude dít, když na hráče poletí balon. Jestli radši uhne a nechá míč proletět, aby potom šel soupeř sám na brankáře nebo na opačné straně v jasné šanci nedá gól,“ kroutí hlavou. Podle bývalého zadáka Zlína by na to doplatila spousta hráčů, včetně českého reprezentanta Tomáše Součka.

Právě bývalý Slávista nejen v národním týmu, ale hlavně v anglické lize, těží ze svých fyzických parametrů.

„Je výborný ve vzduchu, kde vyhrává souboje, dává důležitý góly. Takový hráč by pak v budoucnu neměl žádnou šanci prosadit se. Úplně by se to změnilo o 180 stupňů,“ má jasno.

Mauro Icardi (vpravo) se raduje z gólu do sítě Fiorentiny.
Dvojitá rána pro fotbalovou hvězdu. Přišel o ženu i agenta. Může si za to sám

Navíc podmínky v současném fotbale jsou mnohem lepší než bývaly dřív. „Materiály jsou na jiné úrovni. Technologie pokročila mnohem dál,“ souhlasí. .

„Dříve, když zapršelo nebo bylo horší počasí, balon nasál veškerou vodu a byl fakt těžký, že nešel ani ukopnout. Nyní jsou míče za jakýchkoliv podmínek pořád stejné,“ přidává.

I když v minulosti absolvoval spoustu soubojů, nikdy žádné vážnější zranění neměl.

Jenom ve Zlíně ještě ve druhé lize měl roztržení obočí, v Anglii mu zase po jednom střetnu s protihráčem šili ret. „Jinak všechno bylo v pohodě,“ tvrdí.

Dnes se jednačtyřicetiletý Kroča věnuje hlavně svému synovi Maxmiliánovi.

Právě u něj pozoruje, jak společně se svými dvanáctiletými vrstevníky z Fastavu Zlín pronikají do hlavičkování. „Přestávají se balonů bát, chodí do toho víc,“ všímá si. „Za mě je to ale dobře, protože když se někdo na hřišti bojí, může si ublížit ještě víc než když bude připravený na souboj,“ dodává.