„Na Pardubice se rád dívám. Mají mladý a běhavý mančaft, který je dobře poskládaný, hraje kombinační fotbal. Po technické stránce jsou na tom dobře. Mozkem a motorem týmu je Hlavatý. My však jsme doma docela silní, chceme vyhrát. Když uspějeme, můžeme se na ně dotáhnout. Mohou znervóznět a my se z toho postupně dostat,“ říká jednadvacetiletý středopolař.

Zlíňané chtějí o víkendu navázat na poslední triumf nad Sigmou.

Na výhře 3:2 se už podílel i Tkáč, který čtvrt hodiny před koncem střídal Schánělce, na konci střetnutí pomáhal ubránit náskok, tři body.

„Pro mě to nebylo úplně jednoduché, nohy mi moc nejely. Sice konec byl nervózní, ale vyhráli jsme, což je super,“ radoval se.

Návrat do ligy si užil, byť se po dlouhé pauze necítil nijak zvlášť komfortně.

„Čekal jsem to trošku lepší,“ přiznává.

„Olomouc nás ale ke konci střetnutí trochu zatlačila, takže jsme se spíše bránili a běhali bez balonu. Je možné, že kdybych hrál déle, na trávníku bych opravdu umřel,“ s úsměvem reaguje na slova kouče Červenky, který po utkání vysvětloval novinářům, proč Tkáče neposlal do hry dříve.

Zlínský odchovanec byl nakonec rád i za třináct minut.

Trenér fotbalistů Zlína Bronislav Červenka při zápase se Sigmou Olomouc.
Červenka překvapil tahem s Bartošákem, chválil Simerského i Slončíka: Skvělé!

Navíc šel netradičně na hrot útoku.

„Celkem mi to tam sedlo, ale útočníků tady máme dost. Na desítce budu týmu prospěšnější,“ míní.

„Čím blíž jsem bráně, tak se cítím lépe. Ve středu zálohy nechávám tvorbu hry a rozehrávku na klucích pode mnu a spíš se tlačím do šestnáctky soupeře,“ připomíná.

Příště jistě nastoupí na své obvyklé pozici, bude hrát déle.

Tkáč musí být trpělivý, nesmí nic uspěchat.

Za sebou má nepříjemné zdravotní peripetie, dlouhou pauzu.

V zimě prodělal trombózu, léčba trvala takřka tři měsíce.

O závažném cévním onemocnění se dozvěděl na startu zimní přípravy, problémy ovšem začal mít už v prosinci.

„Zjistil jsem to náhodou. O Vánocích mě začalo pobolívat lýtko, což mi přišlo divné, protože jsme měli volno a já v tu dobu skoro nic nedělal,“ líčí. I přes bolest normálně nastoupil do přípravy, problémy ale raději nahlásil. „I když se to dalo vydržet, šel jsem na vyšetření, které odhalilo trombózu,“ říká.

Po verdiktu lékařů nesměl nic dělat, měsíc a půl se šetřil, odpočíval.

Jelikož lékaři nemoc podchytili hned v zárodku, žádná komplikace nenastaly.

„Mohlo to být horší,“ ví dobře.

MÁ NOVOU SMLOUVU

Na začátku bral léky na ředění krve, téměř dva nic nedělal.

Až později začal alespoň posilovat horní část těla, postupně začal běhat, soubojům se ale dlouho vyhýbal. „Teď už trénuji normálně s týmem,“ hlásí.

Co bylo spouštěčem nemoci, neví. „Žádnou příčinu jsme nenašli,“ krčí rameny.

Záložník Zlína Tom Slončík při zápase proti Sigmě Olomouc.
Skvělý Slončík řídil výhru nad Olomoucí. Hattrick? Šel jsem si za ním, přiznává

Při prvním a podstatně delším zranění ale trpěl daleko víc. Teď byla pauza kratší, útrapy snesitelnější.

„Věděl jsem, co mě čeká. Netrvalo to ani tak dlouho, i když pořád jsou tři měsíce,“ uvedl.

I když až doteď laboroval, důvěru trenérů i vedení klubu rozhodně neztratil.

Naopak, s ševci podepsal víceletou smlouvu, pro další sezony má klid.

„Kvůli zdraví nebyla moje situace jednoduchá, jsem rád, že to tak dopadlo. Byla to moje priorita dohodnout se ve Zlíně,“ říká.

V rodném Baťově městě je spokojený, jinam to mládežnického reprezentanta zatím netáhne. Cítí, že mateřskému klubu ještě všechno nevrátil. Ševcům chce pomoct k lepším výsledkům, záchraně nejvyšší soutěže.

Po výhře nad Olomoucí se Zlíňanům dýchá zase lépe, situace je lepší než na podzim, kdy by v jednu chvíli poslední.

„Začátek jara nám vyšel. S těžkými soupeři jsme doma brali čtyři body. V tu chvíli jsem si myslel, že se zvedneme. Pak ale přišly horší zápasy, nějaké porážky. Snad se zase nastartujeme,“ věří.

Zatímco loni se Moravané upínali k baráži, letos by se jí rádi vyhnuli. Před sebou mají poslední tři duely základní části, pět záchranářských soubojů v nadstavbě.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...