Stejný výsledek by odchovanec Slovácka a člen úspěšné české reprezentační jednadvacítky bral i v pátek večer, kdy se vrátí na Letnou coby soupeř. „Na utkání se těším hodně. Moravu beru jako svůj domov. Přece jenom něco jsem ve Zlíně odehrál, znám tam dost lidí jak z vedení klubu, tak i kluky z kabiny,“ říká rodák ze Záhorovic na Uherskohradišťsku.

Vypíšete v kabině Jablonce speciální prémie?

Zase takto to utkání neprožívám. Jasně že chci vyhrát a Zlín porazit, ale dopředu nic vypisovat nebudu. Kdyžtak se s kluky domluvíme až po zápase. (úsměv)

Jste v kontaktu s bývalými spoluhráči?

Nejvíce si asi napíšu s Poznym (Tomáš Poznar – pozn. red.), dost v kontaktu jsem i s fyzioterapeutkou Kačkou David. Když mám nějaký problém, vždycky se jí ozvu. (úsměv)

Víte o tom, že Jablonci se proti Zlínu náramně daří?

Něco jsem si o tom přečetl. Vím, že Zlín s Jabloncem dlouho nevyhrál. Já ale na podobné statistiky moc nedám. Třeba předtím Jablonec vyhrál v Liberci jenom jednou a nám se to teď podařilo podruhé. Vždycky je to takové ošemetné. My víme, že se nás čeká hodně těžký zápas. Zlínu se daří, třikrát po sobě vyhrál. Nebude to jednoduché, asi rozhodne první gól.

Zkušený záložník divizního Bzence David Šmahaj před dvanácti lety rozhodl utkání Zlína v Jablonci.
Šmahaj řídil poslední výhru Zlína nad Jabloncem. Na hattrick ale nedosáhl

Jablonec se Zlínem naposledy prohrál v roce 2008, ale nyní má asi lepší formu Fastav, že?

Je pravda, že jsme pokazili domácí zápas s Brnem. To už ale nemá cenu rozebírat. Napsalo a namluvilo se o tom dost. Naštěstí jsme si ztracené body vzali zpátky v Liberci. Do Zlína jedeme s pokorou, prohrát ale rozhodně nechceme.

Jak hodnotíte působení v Jablonci?

Jsem spokojený. Patřím do základní sestavy, hraji pravidelně, což je v mém věku hlavní. Loni jsme skon čili čtvrtí, bohužel se nám nepovedlo předkolo Evropská ligy, kdy jsme vypadli s Dunajskou Stredou. I letos chceme hrát nahoře. Tlak v Jablonci je větší než ve Zlíně, což mě baví. Může mě to posunout zase o něco dál.

Je trenér Petr Rada hodně velký ras?

Zažil jsem obě jeho stránky. (úsměv) Někdy je ale potřeba zakřičet. Třeba jako po utkání s Brnem. Celou karanténu to dusil v sobě, po návratu na stadion nám to pak dal sežrat. Já jsem přijel do Jablonce akorát po postupu jednadvacítky na EURO, takže z euforie jsem se rychle vrátil na zem. Byl to pořádně ledová sprcha. (úsměv) Ale jinak je trenér Rada férový chlap. Většinou je úplně v klidu, umí situaci i odlehčit, udělat fórek.

Nemrzí vás, že na tribuně nebudete mít rodinu, kamarády?

Čím dál tím víc mě to mrzí. Nyní je to prostě taková smutná doba. Kdyby byl normální stav, na utkání by přišla skoro celá rodina, které mě dojde podpořit pokaždé, když hrajeme na Moravě. Nyní musí být doma a dívat se jenom v televizi. Štve mě to. Zápasům bez diváků totiž chybí atmosféra.

Jaký vztah máme se sourozenci, kteří hrají rovněž fotbal?

Mám dva bratry. Luboš hraje za rodné Záhorovice, Robin zase nastupuje v divizním Strání. Když mám čas a jsem doma na Moravu, jdu se na jejich zápasy podívat a fandím jim. Robin mi navíc pomáhá s individuální přípravou, kondicí a dalšími věcmi. Na bráchu v těchto věcech hodně dám. I když na to nemá žádnou speciální školu, absolvoval různé kurty. Od CrossFitu přes fittness až po masérský kurz. Třeba dělá baňkování a podobné věci. Opravdu ho to baví, má velký přehled.

Taky vím, že jste se v létě připravoval pod vedením trenéra Jana Ondry?

Je to tak. Trenéru Ondrovi za hodně vděčím. Vždycky mě dokáže dobře připravit, pomáhá mi. Ve volnu jsme trénovali s Tomášem Zajícem a Petrem Galuškou. Známe se ze Slovácka, bydlíme kousek od sebe.

Letos jste s českou reprezentací do 21 let postoupil na mistrovství Evropy. Jde o největší úspěch kariéry?

Asi jo. Jsme s kluky rádi, že po sedmnáctkách a devatenáctkách jsme zkompletovali hattrick a postoupili na další EURO. Snad navážeme na minulé šampionáty. S devatenáctkou jsme skončili třetí, když jsme v semifinále gólem tři sekundy před koncem vypadli s Anglií. Ten zápas pořád ve mně je. Chybělo málo, abychom dokázali ještě víc. Ten zápas nebyl o tom, že by nás soupeř přehrával, šancí jsme měli víc, ale nakonec to nedopadlo. Snad se nám bude na mistrovství Evropy dařit i příští rok. Hlavně doufám, že do Maďarska a Slovinska pojedeme v nejsilnějším složení a nikdo z kluků nevypadne kvůli zranění nebo testům, což by byla ta největší škoda.