Osmadvacetiletý fotbalista Fastavu ucpal prostor ve středu hřiště, bývalým spoluhráčům z Baníku nenechal ani píď prostoru a nakonec si na známém vítkovickém stadionu vychutnával opojný pocit sladkého triumfu.

Poslední zimní posila na pozici číslo šest v pátek večer odehrála parádní střetnutí, ševcům pomohla utnout nepříjemnou šestizápasovou sérii bez výhry a k prvním jarním bodům.

„Věděl jsem, že potřebujeme silnou záložní řadu a být aktivní, abychom se nedostali pod tlak. Baroše a Diopa jsme dokázali pokrýt, Hlinka to zvládl fantasticky. Na to, že tři měsíce nehrál, tak podal vynikající výkon,“ chválil zlínský trenér Pivarník bývalého hráče Trnavy, Skalice nebo pražské Dukly.

Navrátilec z Gruzie poprvé po příchodu na Letnou dostal příležitost ukázat se. A v premiéře zářil. Byl jedním z hrdinů televizní vřavy, účinnou zbraní na rozbíjení ostravského útoku.

„Na začátku pro mě bylo těžké dostat se do tempa. Nemohl jsem se pořádně rozdýchat,“ přiznává Hlinka.

S přibývajícími minutami si ale zvykl, ve druhém poločase se rozehrál k výbornému výkonu.

„Měl jsem toho plné kecky. Na Baníku jsem se ale nemohl nechat vystřídat,“ usmívá se nováček ve zlínské sestavě.

Ve středu pole společně s parťáky Podiem a Jiráčkem úspěšně narušoval ofenzivní akce Ostravy. Borce v bílém dresu nenechal ani na chvíli vydechnout.

„Ve středním pásmu jsme je nechtěli nechat rozehrávat, protože Hrubý i Kuzmanovič mají kvalitu. Umí dát finální přihrávku. Tomu jsme chtěli předejít,“ vysvětluje taktický záměr Hlinka, který pečlivě plnil pokyny kouče Pivarníka.

„Ve středu pole jsem byl od toho, abych podstupoval souboje, získával balony a odevzdával je nejbližším spoluhráčům,“ říká.

Na těžkém podmáčeném terénu svedl také několik ostrých soubojů. Do všeho šel sice po hlavě a důrazně, ale k žádným záludnostem se neuchýlil.

„Věděli jsme, že Baník má kvalitu, takže jsme museli trošku přitvrdit. Osobně jsem se těšil hlavně na souboje s Robertem Hrubým,“ přiznává.

Mimo běžný ligový rámec nakonec vybočil pouze drsný políček hostujícího útočníka Poznara domácímu Mešaninovi, který od zlínského forvarda schytal nepříjemnou ránu do obličeje.

„Vůbec jsem to neviděl, takže to nemohu komentovat. Jenom jsem v kabině slyšel, jak Poznyho upozorňují na souboje,“ uvedl Hlinka.

Defenzivní taktika a hra na rychlé brejky v deštivém počasí slavily úspěch.

„Samozřejmě jsme věděli, že nemůžeme proti Baníku hrát otevřený fotbal. Soupeř má vpředu výborného Baroše, který každý balon udrží,“ oceňuje přínos bývalého reprezentačního kanonýra Hlinka.

I když ševci nechali domácí legendu skórovat, nakonec slavili cenný triumf.

„I když výsledky nebyly podle představ, výkony jsme v minulých zápasech stupňovali. Každým utkáním byly lepší a lepší, což se v Ostravě promítlo i do výsledku. Vydřeli jsme vytoužené vítězství,“ radoval se odchovanec Banské Bystrice.

„Věřím, že nás to nastartuje. Musíme se od toho odpíchnout,“ přidává.

Proti Baníku měl velkou motivaci. Vždyť v Ostravě dva roky působil. K pořádnému zakončení se ale nedostal. Jednou si stoupl ke standardní situaci, při trestném kopu Džafiće ale plnil spíš roli komparzisty.

„Džafimu jsem říkal, že bych to zkusil, ale bylo to na mě daleko. Tak jsem se k tomu alespoň postavil, abychom brankáře Laštůvku zmátli,“ líčí s úsměvem.

„Škoda, že to nevyšlo, ale tři body máme, což je hlavní. Můj čas ještě přijde,“ věří.