Do českého prostředí se vrací v dresu druholigové Tescomy Zlín po přestávce vyplněné zkušeností v kyperském AEK Larnaka a léčbě těžkého zranění achilovky. „Měl jsem nějaké nabídky, ale jenom takové nástřely. Zlínská byla konkrétní a nejrychlejší. Taky to tady dobře znám,“ vysvětloval Abraham, který opustil český fotbal v létě 2008, kdy se nepohodl s trenérem Slavie Karlem Jarolímem.

I když jste získal se Slavií titul, moc pozitivně tohle angažmá asi nehodnotíte?

Takhle bych to neřekl. Na každé angažmá vzpomínám v dobrém. Potkal jsem spoustu skvělých fotbalistů včetně tří nejlepších stoperů naší ligy: Pavla Pergla, Tomáše Zápotočného a Tomáše Řepky. I na Kypr vzpomínám rád, přestože se tam děly neuvěřitelné věci.

Povídejte.

Když se nám nedařilo, tak se během pěti měsíců vystřídalo čtyřikrát vedení klubu a pětkrát trenér. Byla to totální džungle a chaos. Proto jsem odešel, i když jsem měl podle mého manažera dobré jméno a mohl zůstat.

Dříve na Kypr chodili českoslovenští hráči do fotbalového důchodu. Nepředhazoval vám to někdo?

Kyperskou soutěž není radno podceňovat. Vždycky se jenom směji těm, kteří píší o fotbalistech, že jdou někam, kde můžou maximálně ukončit kariéru. Například v Larnace byli Brazilci, kteří předtím hráli ve Španělsku první ligu, borci z nároďáku Ghany, Venezuely. Kyperské kluby se na rozdíl od našich dostávají do Ligy mistrů.

Po Larnace jste měl nakročeno do týmu korejské ligy Chunnam Dragons, jenže přestup zhatilo zranění achilovky. Mrzelo vás to dlouho?

Všechno bylo domluvené. V sobotu generálka na ligu, v neděli volno a v pondělí podpis smlouvy. Potom jsem se o tom bavil s mým prvním trenérem na Kypru, Izraelec a výborný chlapík, který věří stejně jako já na osud. Takže říkám, že se mi to mělo stát.

Jak se cítíte zdravotně po roční přestávce od fotbalu?

Absolvoval jsem tady jeden trénink a jeden zápas, předtím jsem se týden připravoval u trenéra Vodičky s béčkem Liberce. Achilovka je v pořádku. Potřebuji ale dohnat kondici a některé extrémní cviky nemůžu dělat. Úterní fyzické testy ale nedopadly úplně špatně. Z utkání proti Slovácku mám rozporuplné pocity. Jsem rád, že jsem si konečně zahrál, mám ale co zlepšovat.

Kouč Minář prohlásil, že jste typem hráče, který Zlínu schází, a že byste se mohl stát tím rozhodujícím faktorem ve snaze o návrat do Gambrinus ligy. Jak se vám to poslouchá?

To tvrdí trenér, Petr nebo Pavel řeknou něco jiného. Já vím jenom jedno z první ligy. Když jsme bojovali o titul, je okolo hodně věcí, které to mohou ovlivnit. Každý z nás si musí srovnat v hlavě svoje věci a chtít postoupit. Může se stát, že prohrajeme, ale záleží, jakým způsobem.

Jenže druhá liga je někdy pěkná džungle a třeba právě Zlín si na podzim několikrát stěžoval na sudí. A o vás je z dřívějška známo, že vybuchnete, když cítíte křivdu. Nemáte strach, že se neovládnete a nakonec mužstvu uškodíte?

Věřím, že nic takového se opakovat nebude. S trenérem jsme měli na toto téma hovor. Samotné rozhodčí bych nechal na hodnocení svazu a vůbec se o nich nebavil. (Důrazně.)

Kam s vámi vůbec trenér počítá?

Při kontaktech bylo jasné, že mě chce na post defenzivního záložníka. Hrával jsem všude možně, celkem jsem to odkopal, ale nejvíce budu pro mančaft platný ve středu zálohy. Pak je otázka, jak se s tím poperu. Klidně může hrát místo mě někdo jiný.

Jak hodnotíte sílu zlínského kádru? Má na postup?

Ještě než jsem sem šel, koukl jsem na soupisku a musím říct, že tady kvalita rozhodně je. Kromě trenéra Mináře znám prakticky celý mančaft, s některými kluky jsem hrál. Třeba s Davidem Šmahajem, Pepou Lukaštíkem, Zbóžou.

Dva a půl roku jste mimo český fotbal. Sledoval jste ho? Máte přehled o druhé lize?

Nesledoval jsem první ligu, natož druhou.

A teď?

Neplánuji to. Pojedu na zápas a ten budu chtít vyhrát. Navíc je vždycky hodně kluků v kabině, kteří sledují ostatní výsledky, přestupy a všechno okolo. Raději se budu věnovat rodině.

Uvítala váš návrat na Moravu?

Rodina je ráda, když je se mnou. Mám nádhernou pětiletou holčičku a pěkného kluka, raubíře, rok a půl. A aby toho nebylo málo, tak jsme si pořídili štěně psa. Je to naše třetí dítě, takže máme doma pořádný chaos. (Úsměv.) Už se těším, až vyrazíme všichni k vodě. Rodina, fotbal, ryby. To je moje. Pořídím si povolenku a doufám, že se konečně podívám na Moravu. V řekách je strašně moc ryb.

Očima trenéra Mináře: „Může to být hráč, kterého hledáme. Je silný v osobních soubojích, má dobrou kondici, nebojí se hrát, je zarputilý. Jako vůdčí typ dovede kolektiv strhnout. Musíme se ale vyvarovat negativních vlivů, které ho dříve provázely. Bavili jsme se o tom a věřím, že žádné problémy nebudou.“