„Je to osobák, mile mě to potěšilo,“ zářil štěstím 28letý kanonýr a odchovanec mysločovické kopané, který v minulosti hájil barvy i Lukova či Kostelce na Hané. „Tam také nyní opět přestupuji. Ne kvůli ambicím, ale partě. Navíc je to místo, odkud pochází má manželka.“
A právě svatba a povinnosti z ní vyplývající mu nedovolily odehrát další tři duely a vylepšit svůj střelecký rekord.
„Byl to povedený podzim. Nejvíce branek – pět – jsem nasázel svým Mysločovicím, dařilo se mi i proti Kudlovu. Dohromady jsem dal čtyři hattricky, za které se naštěstí v kabině neplatilo. Díky patří klukům, kteří mi dobře nahrávali, bez nich by to nešlo,“ culí se Lahola.
Výhrou pro něj je už samotný návrat na zelený pažit.
„Když mi v zápase krajského přeboru proti Kelči po nezaviněném střetu soupeř přivodil dvojitou frakturu nohy, kdy holenní kost jsem měl rozdrcenou, myslel jsem, že jsem s fotbalem nadobro skončil. Rok jsem se léčil a popravdě se dlouho bál. Postupem času ale zase začala převládat láska k fotbalu a pozvolna jsem se začal vracet do tréninků a zápasů. Noha ale není stále zcela fit, stále u mě převládá respekt a raději nechodím do soubojů. I proto hraji v útoku, kde je riziko střetů menší,“ usmívá se hbitý forvard.
Ve své kariéře si přitom vyzkoušel, jaké je to hrát na všech postech. Včetně toho brankářského.
„V zápase na Provodově se zranil gólman a protože do brány nikdo jiný nechtěl jít, šel jsem,“ s úsměvem vzpomíná a věří, že se kopanou bude ještě pár let bavit.
„Nyní potřebuji něco shodit, tak snad pak budu ještě rychlejší,“ dodal Lahola.
