„Je pravda, že mě to i po těch letech trošku mrzí, ale beru to tak, jak to je. Asi to tak i mělo být,“ je přesvědčený jednatřicetiletý rodák z Holešova.

V nejvyšší české soutěži debutoval na konci roku 2007 v Českých Budějovicích. Tehdejší kouč Zlína Pavel Hoftych jej poslal do hry za nepříznivého stavu 0:1 na posledních devatenáct minut, porážku ale neodvrátil.

Podobné to bylo i v další sezoně. Bačík se dostal na trávník vždy až na konci střetnutí, od začátku utkání ani jednou nehrál, přesto na tehdejší hezké období rád vzpomíná.

„Bylo to fajn,“ přiznává. „Jako mladý kluk jsem byl součástí ligového týmu, takže z tohohle pohledu to bylo super. Celý týden jsem se připravoval s první mužstvem, se který jsem odjel i na zápas. A většinou v neděli šli všichni hráči, co neměli potřebné minuty, pomoct béčku,“ líčí.

Bačík kromě pár ligových startů rád vzpomíná především na soustředění v Rakousku, kde nastoupil proti skotskému Hearts of Midlothian. „Myslím, že jsme tehdy remizovali 2:2 a já vstřelil gól,“ chlubí se.

Návrat? Dobré rtozhodnutí

Ani trefa do sítě známého soupeře mu místo na ligové soupisce nezajistila. Talentovaný forvard putoval po hostování. Půl roku strávil ve Frýdku-Místku, více času pobyl v Zábřehu.

„Na oba kluby vzpomínám jenom v dobrém,“ říká.

„V Zábřehu trenér Balcárek dokázal udělat super partu. S tím byly spojené také výsledky, takže na Zábřeh nedám dopustit. Ve Frýdku jsem byl jenom chvíli. Bohužel jsem se zranil a moc toho neodehrál, ale i přesto jsem nějakým gólem pomohl k postupu do druhé ligy,“ uvedl.

V zimě 2015 ale opustil rodnou Moravy a vydal se do sousedního Rakouska. V klubu USC Mank strávil pět let.

„Byly to taky hezké časy. Jezdil jsem tam dvakrát týdně na tréninky a na zápas,“ popisuje.

„V nižších soutěžích v Rakousku se pohybuje hodně bývalých ligových hráčů, asi nejznámějším byl Václav Koloušek,“ vyzdvihuje bývalého špílmachra Sparty, Dukly nebo Liberce.

Letos v únoru se ale Bačík vrátil domů.

„Největším důvodem bylo narození syna. Svoji roli v tom ale sehrála také pandemie. Teď vím, že to bylo dobré rozhodnutí,“ pravil.

Proč ne rodný Holešov?

Bývalý hráč Zlína ovšem nezamířil do rodného Holešova, za svůj nový klub si možná trochu překvapivě vybral TJ Sokol Tučapy.

„Je pravda, že jsem odchovanec Holešova, ale na druhou stranu jsem v něm moc neodehrál,“ připomíná.

„Teď když jsem se vracel domů, tak mě lidé z klubu kontaktovali, ale jednání nebyla úplně taková, jak jsem si představoval, takže to nakonec nedopadlo,“ doplňuje.

V pralese mu ale nic nechybí. Fotbal už hraje hlavně po radost. V dresu účastníka okresního přeboru Kroměřížska si na podzim připsal čtyři branky, žlutých karet nasbíral šest.

Na ligový stadion už se skoro nedostane. Jelikož bydlí v Olomouci, ševce sleduje pouze v televizi a na internetu.

„Zlínský tým se hodně mění, takže ani úplně neznám všechny hráče, proto jeho výsledky a složení kádru moc hodnotit nechci. Nebylo by to ode mě moc fér,“ dodává.