Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Bohemka je můj oblíbený soupeř,“ glosoval 23letý zlínský odchovanec po utkání. Navíc jeho trefa stejně jako na podzim stála za to. Z úhlu zamířil do odkryté brány krásnou technickou střelou. „Oba góly byly pěkné, jsou tak nastejno,“ usmíval se obdivovatel Pavla Nedvěda.

Jaké jste měl myšlenkové pochody při gólové akci?
Vypíchl jsem balon a po kličce gólmanovi jsem chtěl hned střílet levou nohou. Nakonec jsem ale tohle řešení přehodnotil, protože jsem si na levačku moc nevěřil. Cesta k bráně se mi pak trochu zavřela, nicméně pravou nohou jsem míč dobře trefil. Obránce jej nemohl odhlavičkovat.

Před chybou domácích jste se pohyboval hodně vepředu. Byla to náhoda?
Ne, trenér Páník mi před zápasem říkal, ať víc vystupuji a postraším soupeře při rozehrávce. Vyplatilo se to. Obránce Dostál si při malé domů nevšiml, že vybíhám a balon jsem vypíchl.

Poprvé na jaře jste vyhráli. Je to úleva?
Velká. Byl na nás tlak, že nevyhráváme, propadali jsme se tabulkou, takže jsme moc rádi, že jsme to zlomili.

Učinili jste po nezdarech něco speciálního, abyste výsledky zlepšili?
Uspořádali jsme ve Zlíně večeři, abychom si všechno vyříkali. Byli jsme předtím moc upnutí na výsledky a řekli jsme si, že tak už to dál nejde. Ani výkony nebyly dobré. Samozřejmě jsme se všichni snažili, ale přišlo mi, že každý hrál sám za sebe a ne za Zlín. Tentokrát šlo vidět, že jsme makali. Známkou toho byly i křeče některých hráčů ve druhém poločase.

Vítězný pokřik jste nezapomněli poté, co jste deset zápasů nevyhráli?
(smích) Nene, nezapomněli. (úsměv)