Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Starší Ondřej vylétl z rodného hnízda už v osmnácti letech, momentálně hájí barvy Slavie Praha, a pokud se nic vážného nestane, bude reprezentovat Česko tento červen na mistrovství Evropy jednadvacítek v Dánsku. O dva roky mladší Tomáš momentálně čeká na svou šanci v třetiligové juniorce Tescomy Zlín a rád by se vydal ve stopách svého známějšího sourozence.

„Ondra je pro mě vzor. Doufám, že budu mít stejnou píli jako on. Vždycky přes Vánoce spolu hodně trénujeme,“ prozrazuje devatenáctiletý Tomáš. „Ještě v mladším dorostu jsem byl na lavičce. Musel jsem si svoje místo těžce vybojovat. Taky brácha to nemá jednoduché,“ přitakává Ondřej.

Jejich otec Rudolf hrával za Zlín a svého času působil jako kouč mládeže na Vršavě. Teď je zaměstnaný a dění ve zlínském fotbale aktivně sleduje. „Co jsem měl možnost trénovat, tak se lidi baví o různých fotbalových talentech, ale pak vypadne někdo jiný, jako je třeba Ondra,“ říká Rudolf Čelůstka.

Jablko spadlo přímo pod strom

Jeho potomci ho v drese ševců nezažili. „Největší fazonu jsme nestihli. Sledovat jsme taťku začali až při jeho angažmá ve Valašských Kloboukách a Slušovicích,“ vzpomíná Ondřej.

Jablko v jejich případě nepadlo daleko od stromu. Lépe řečeno spadlo přímo pod něj. Fotbal byl jasnou volbou. „Bydleli jsme na Jižních Svazích, všechno jsme dělali s bráchou dohromady. Nad garážemi jsme měli malý travnatý plac, kde jsme s partou hrávali fotbal. Dokázali jsme tam strávit po škole celé odpoledne. Po hodině a půl jsme vyběhli do pátého patra se napít a za chvíli jsme valili zpátky,“ líčí Ondřej obvyklé fotbalové začátky.

„Myslela jsem si, že by Ondra mohl zkusit hokej, ale kluci šli automaticky po balonu,“ říká maminka Hana. „Zkoušel jsem házenou, protože jsme chodili na házenkářskou školu. Pro fotbal ale rozhodly garáže. Na ty zápasy se nedá zapomenout,“ přidává se Tomáš.

Jak už to bývá, oba nosili dres svých oblíbenců. Ondřej brazilského útočníka Ronalda, Tomáš francouzského záložníka Zidana. „Tehdy v roce 1998 byly Brazílie a Francie na vrcholu, takže jsme měli jejich hráče jako vzory,“ vykládá Ondřej a vzápětí prozrazuje na mladšího bratra: „Pamatuji, že v žákovských letech chtěl být gólman.“

„Na garážích jsem chytával a hrál jsem si na Bartheze. Měl jsem i jeho dres. Vyzkoušel jsem pár zákroků, ale nešlo to. Pak se mi víc líbilo v útoku, odkud jsem se v mladších žácích přesunul do zálohy a nakonec do obrany,“ povídá Tomáš.

Stejnou cestu sestavou zažil i Ondřej. „Také pamatuji, že jsem hrál útočníka. Stejně jako bráchu mě ale poslali do obrany. Nakonec jsem zjistil, že je pro mě dobře, když mám hru před sebou,“ pochvaluje si zadák Slavie Praha.

Otcovy rady moc rádi neslyšeli

Oba začali ve Zlíně v přípravce a postupně došli až do prvoligového dorostu. Přestože jejich otec zápasy pozorně sledoval, na rady k němu moc často nechodili.

„Kluci je moc rádi neslyšeli. Tak to ale bývá. Jako trenér jsem měl zkušenosti s tatínky, kteří chtěli svým synům radit, ale kluci je moc neposlouchali. Rada od rodiče je jiná než od cizího. Párkrát jsem jim chtěl něco vysvětlit, oni se malinko kousli, ale pak si myšlenku vzali,“ říká Rudolf Čelůstka. „Kluci byli nakloněni poslouchat po zápasové řeči až ve středu,“ dodává jeho žena.

„V těch letech jsem byl hodně velký introvert a moc jsem to ani nechtěl poslouchat. O chybách jsem věděl, ale dokázal jsem se zhodnotit sám. Taťka fotbal hrál, takže jsem si ho nakonec vyslechl. Když se nedařilo, těžce jsem to skousával,“ líčí Ondřej.

Jeho kariéra se zlomila v sezoně 2008/09, v níž Zlín paradoxně sestoupil z nejvyšší soutěže. První velkou šanci mu dali Pavel Hoftych a Josef Mazura. Z prvních sedmi kol odehrál šest celých zápasů. Po domácí porážce od Slavie však dostal Mazura vyhazov a Čelůstkovi nastaly krušné časy.

„Trenér Mazura mi věřil. Pak přišel pan Levý, se kterým jsme si absolutně nesedli. Měl svoje typy hráčů,“ krčí rameny český mládežnický reprezentant. Na druhou příležitost dlouho nečekal. Ladislav Minář si bez něj pravý kraj obrany jarní sestavy neuměl představit.

„Je použitelný na každém místě zadní řady. Má obrovské předpoklady. A hlavně je zdravý v hlavě, což je strašně důležité. U tak mladého kluka jsem se s tím nesetkal,“ vysekl mu Minář poklonu po zápase 26. kola, který Zlín vyhrál nad Bohemians Praha 2:0 i díky Čelůstkově gólu.

Za výkresy lístek

A aby toho nebylo málo, připravoval se v té době na zkoušky dospělosti na Střední průmyslové škole polytechnické ve Zlíně. „Kdyby se neživil fotbalem, asi bych pracoval v Barumu. Byl jsem tam i na praxi.“ Maturitu zvládl nakonec úspěšně. „Škola byla trochu na vedlejší koleji, ale když šlo do tuhého, tak dokázali kluci zapnout,“ říká maminka.

„Doufám, že si to nepřečte některý z mých bývalých učitelů. Byl jsem na škole, kde se hodně rýsovalo, a kluci mi pomáhali s některými výkresy za lístek na fotbal,“ směje se Ondřej.

Za výstavní trefu do sítě Sparty Praha v televizním zápase 28. kola by mu to zřejmě i odpustili. Jeho třetí ligová branka rozhodla o zlínské výhře 2:1 a snad mu i pomohla k angažmá ve Slavii.

„Je možné, že tenhle gól k tomu taky přispěl. Ale byl jsem dlouhodobě sledovaný,“ ohlíží se zpět Ondřej Čelůstka. V hledáčku ho měl bundesligový Hannover, jehož stadion si i s rodiči byl prohlédnout. Už téměř upečený přestup ale ztroskotal na tom, že německý klub potřeboval akutně vyřešit jiný post a na Čelůstku mu nezbyly peníze.

„S odstupem času musím říct, že to bylo dobře. Měl jsem pořád osmnáct a byl by to větší šok než přestup do Slavie,“ pokyvuje hlavou Ondřej. Za pravdu mu dalo následné půlroční hostování v italském Palermu, kde odehrál na jaře dvacet minut.

„Za promarněný čas to ale nepovažuji. Získal jsem do života další zkušenosti a cítím se více otrkaný. Taky jsem se docela slušně naučil italsky,“ vypočítává.

Vše nasvědčovalo tomu, že na Sicílii zůstane, po sezoně se však hlásil opět ve Slavii. „Když jsme v květnu odlétali, tak v místních novinách psali, že se Ondra po letní dovolené na sto procent vrátí,“ říká maminka Čelůstková.

„Chtěl jsem pokračovat. Když jsem přiletěl domů a jednání se táhla, začal jsem tušit , že to nevyjde. Bylo to složité v tom, že se nevědělo, kdo bude ve Slavii šéf a trenér,“ ohlíží se zpět Ondřej.

„Kromě toho byl šéf Palerma Zamparini vyšetřován za daňové úniky z roku 2003. V tu chvíli panovalo v klubu bezvládí a nikdo neřešil přestupy a opce,“ přidává jeho otec.

Smolný návrat do Slavie

Návrat do Slavie nedopadl podle představ. Přestože na podzim scházel pouze 90 minut, sešívaní zimují na 14. místě těsně nad čarou sestupu. Na povrch vypluly i finanční potíže slavného klubu, hráčům dluží peníze.

„Je to nepříjemné. Všichni se mě na problémy ptají, protože je všichni vidí. Situace není dobrá, ale pokud lidé chtějí, z každé situace se dá vybruslit,“ myslí si Ondřej Čelůstka. Zda zůstane ve Slavii, není zatím jisté. „Mým snem je anglická liga, ale když hrajete francouzskou, německou nebo italskou, je to jedno.“

I když je teprve na začátku své kariéry, už ví, kde by chtěl po jejím skončení zakotvit. „Chci se vrátit na Moravu,“ říká v domě svých rodičů v Jaroslavicích, kde zatím zůstává jeho mladší bratr Tomáš. Ve zlínské rezervě se ale do základní sestavy neprosadil.

„Někdy bych to chtěl zkusit jinde, ale jsem rád, že tuhle sezonu můžu zůstat ve Zlíně. Dodělám si školu a zvyknu si na mužský fotbal. Taky bych chtěl dělat profi fotbal jako Ondra,“ přeje si Tomáš, který si pochvaluje zlínskou specialitu v podobě společných tréninků A-týmu a juniorky.

„Je to super. Mezi dorostem a muži je velký skok. Na začátku sezony na prvním tréninku nás bylo čtyřicet, pořád je velká konkurence. Musím se hodně ukazovat. Do áčka je velký kus cesty,“ uvědomuje si nejmladší z rodu Čelůstků.

Pak si jednou možná fotbaloví bratři splní sen a obléknou stejný dres v mistrovském zápase…