Sourozenci Dvořáčkovi totiž oblékají každý jiný dres. A vítězný bílý měl tentokrát na sobě starší Michal. Hostující Spartak vyhrál 1:0 a jedinou branku utkání vstřelil v 10. minutě právě Michal Dvořáček. Mladšímu Filipovi zůstaly oči pro pláč.

„Je jedno, kdo dal gól. Hlavně jsme si potřebovali zvednout sebevědomí a získat tři body. A když se to podařilo v Napajedlech v sousedském derby, je to paráda,“ cenil si třiadvacetiletý Michal skalpu svého bývalého klubu. „Snad mě to nic stát nebude. Uvidíme, co řekne pokladník,“ culil se hulínský záložník.

„Jde vidět, že je brácha zkušený a dobrý hráč. To klobouk dolů. Škoda, že nehrál od začátku zápasu na mě, asi by to pocítil,“ popíchl jej o dva roky a devět měsíců mladší Filip, fotbalovým povoláním krajní obránce nebo záložník.

Že se blíží vzájemný duel, poznala celá rodina. „Celý týden před zápasem jsme se hecovali,“ přiznali oba. Po něm měl navrch Michal. „Do bráchy si rýpnu, ale jenom rámci slušných mezí. Doma to pak v klidu rozebereme,“ povídal autor vítězné trefy.

Souboj svých ratolestí poprvé v životě sledovali i jejich rodiče. „Zakazoval jsem jim chodit na moje zápas, protože jsem byl nervózní,“ přiznal Michal. „Ani nevím, komu fandili. Doufám, že mě,“ pronesl Filip. Porážka jej viditelně mrzela, ale vědu z ní nedělal. „Je to jenom sport,“ mávl rukou.

Jejich fotbalové kroky zatím vedou po stejných zastávkách. Do míče začali kopat v Mistříně, pak odešli do nedalekých Nedachlebic a přes Synot do Napajedel. Loni v létě se však jejich cesty rozešli. Michal zamířil na sever do dvacet kilometrů vzdáleného Hulína.

„Rád bych, abychom zase hráli spolu. Třeba se to ještě někdy podaří,“ přeji si Filip Dvořáček.