Jak se nyní cítíte?
Už se mi nemotá hlava, nemám ani bolesti. Uvidíme, jak to bude vypadat na hřišti. Ještě jsem nezkoušel žádné sprinty nebo běhy. Ve fotbale musíte počítat i se souboji a hlavičkami. Z toho mám trochu obavu. Uvidím, jak to bude vypadat na tréninku.
Jak jste vůbec stačil oslavit nedělní narozeniny?
Jelikož se mi stala tady ta věc, tak jsem si byl s kluky sednout, ale byl jsem na vodě. Kluci si to však užili, navíc se vyhrálo venku (v Hlučíně 1:0 – pozn. aut.), takže to bylo super.
To musel být nezvyk pít jen vodu na oslavě svých narozenin, ne?
(směje se.) Mně to ani nevadilo. Byl jsem rád, že se vyhrálo. Oslava byla jen taková třešnička.
Jak celou nehodu vnímáte s odstupem času? Nebudete mít strach jít na hřiště?
Bavil jsem se s panem Ševčíkem (předseda) i panem Sedlákem (trenér) a říkali, že na hřišti možná udělají nějaká opatření. Hřiště zkrátí a zmenší nebo se se zábradlím pokusí něco udělat. Fotbal mám rád, doufám, že strach mít nebudu.
Rodina vám neříkala něco ve smyslu: Robine, už se na fotbal vykašli?
Když jsem doma říkal, že za týden jsem zpátky na hřišti, moc rádi to neslyšeli. Ale snad to bude dobré. Žádný blok v hlavě nemám. To se může stát každému. Víc bych to nechtěl rozmazávat, aby se mi to nestalo podruhé. Je třeba to hodit za hlavu.
CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE POUZE DNEŠNÍM TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ DENÍKU
