Úspěšně plnil i kolonku gólů, kterých nastřádal po sestupu z divize do krajského přeboru hned pět a jako bek vévodí klubové tabulce střelců. „Je to hec pro útočníky, že to vedu. A já je tím i hecuju," usmívá se 31letý kapitán Slovácké Sparty Josef Barot.
Takový David Kučera si má od vás pořád co vyslechnout, co?
Právě jeho hecuji hodně. (Úsměv.) Ten má jen jeden gól, a přitom je hroťák. Ale zato bojuje pro tým. Měl smůlu v koncovce, nemohl se chytit. Není jednoduché psychicky se s tím srovnat. Na začátku sezony nedal penaltu, což ho srazilo.
Zatímco on má střílet góly v popisu práce, od vás se tolik nečekají. Je to vaše výhoda?
Necítím žádný tlak. Proto to mám jednodušší. Kdybych byl na hrotu a čekaly by se ode mě góly, bylo by to horší. Když chytíte formu, můžete hrát proti sebelepšímu soupeři a stejně se prosadíte.
Povězte, jak se této výsady dostane stoperovi?
Není to ale úplně objektivní statistika, protože jsem dal dva góly z penalt a tuto výhodu dostanu v podstatě zdarma. Navíc chodím na standardky, což je pro mě také výhoda. Ze hry jsem dal snad jen jeden gól. Kluci možnost vytvoří a pak mám příležitost já přeběhnout hřiště, aniž bych musel bránit a zkusit skórovat.
Pomáhá vám i fakt, že jste vypomáhal i jako útočník a víte, jak se v šancích chovat?
Ve standardkách mám výhodu, protože se hrají hodně na mě. Je to o náběhu a výběru místa v dané situaci. Chodím do vápna pokaždé a šance je pak velká, že některou využiji. Kdybych nastupoval na hrotu, teprve by se vidělo, zda na to střelecky mám.
V minulosti jste tam nastupoval. Troufl byste si ještě?
Určitě. V podstatě mě to pořád láká dopředu. (Směje se.) Ale trenéři mě stavějí do obrany a přece jim nemůžu říct, že chci hrát na hrotu. Na stoperovi jsem asi pro ně platnější. Nějakou roli hrají zkušenosti. Chtějí mít větší jistotu v obraně, než abych dával góly. Ale moc se nám střelecky nedařilo, tak možná na jaře bych to tam mohl rozvířit. (Úsměv.)
Co se změnilo s letním příchodem trenéra Ondy?
Nic zásadního. Stejně jako pan Pospíšil před ním je to kvalitní trenér. Hodně sází na týmového ducha. Chce hrát přímočarý ofenzivní a kombinační fotbal. Nechce po nás tolik mezihru, kolik vyžadoval trenér Pospíšil. Má svůj přístup a náhled na fotbal v rovině pohody v kabině. Nebudu to ale víc rozebírat.
Jak se klub vzpamatoval ze sestupu z divize?
Za každou cenu jsme chtěli divizi zachránit, ale na druhou stranu to není soutěž, která by se měla hrát ve Spytihněvi dlouhodobě. Spadli jsme, něčím jsme si prošli a teď chceme hrát o čelo v krajském přeboru. Pro nás je hodně atraktivní, každý druhý zápas je derby. Jsou tam výborní soupeři a letos má soutěž vysokou úroveň.
Změnila se soutěž za poslední dva roky, které jste strávili v divizi?
Zkvalitnila se. Je tam méně týmů, Karlovice i Bystřice šly herně nahoru a do kvality. V Kateřinicích nebo Viganticích hrají bývalí ligisté, což do týmu také dodá jistotu a zkušenost, a to v kraji rozhoduje. Není to tolik o fyzičce jako o kvalitě ve dvou třech hráčích, kteří by mužstvo udrželi na uzdě.
Už před rokem se spekulovalo, že chcete odejít, protože stavíte rodinný dům. Zůstanete tedy ještě ve Spytihněvi?
Všechno se prodloužilo, teprve z jara bych měl konečně začít stavět. Jaro ve Spytihněvi ještě dohraji, poté se uvidí, jak se vše vyvine. Nyní nemám důvod odcházet. Divize byla časově náročná, ale krajský přebor se dá zvládat lépe a více mi vyhovuje.