Svými kulisárnami a fotbalovou chytrostí na Sokolov platil, jenže hráči Baníku jej celý první poločas okopávali doslova jako bramboru, takže s oteklým palcem nakonec musel zkušený středopolař odstoupit. Hned po zápase navíc musel na vyšetření.

Tomáši, jak dopadl rentgen?

Zlomeninu naštěstí vyloučil. Palec je jen silně pohmožděný. Budu muset ale ještě na jeden rentgen, až otok trochu splaskne.

Jak vlastně k vašemu zranění došlo?

Už si to ani přesně nevybavuji. Bylo to někdy ke konci poločasu. Protihráč mi dupl na nohu a trefil přesně palec.

Následná přestávka vám asi moc nepomohla. Tušil jste, že je zle?

Zkoušel jsem si postižené místo ledovat, ale příliš to nezabíralo. Hned jak jsem si kopačku vyzul, bylo jasné, že to nepůjde.

Hráči Sokolova si vás vůbec hodně všímali a snažili se vaše přednosti zvýšeným důrazem eliminovat. Vnímal jste to také tak?

Zákroky sice byly o něco tvrdší, ale nic, na co bych nebyl připravený. Spíš mě mrzí, jakým způsobem jsme ten zápas zase prohospodařili.

Co vám vadilo konkrétně?

Opět jsme dobře vstoupili do utkání, vytvořili jsme si šance, vstřelili jsme vedoucí gól a už potřetí v řadě si krátce nato necháme dát gól ze standardky. Přitom tam máme kluky, kteří měli okolo metru devadesát, a je jich tam asi pět. V této fázi, kdy se nám nedaří a na každý gól se strašně nadřeme, je to velká chyba. My se za gólem ženeme celý poločas, soupeři jej potom takovým laciným způsobem nabídneme. To je alfa a omega našich špatných výsledků.

Po Jihlavě jste obrali o body další přední tým soutěže. Netěší vás ani tato skutečnost?

My jsme dnes dva body ztratili, takže netěší. Ano, soupeř hrál dobře, pohybuje se v tabulce nahoře, ale nebýt hloupé branky, kterou jsme inkasovali ze standardní situace, asi bychom Sokolovu jiný gól ze hry nedovolili.

V závěru měl rozhodující gól na noze a na hlavě Tomáš Poznar. Je remíza o to mrzutější?

Jen to potvrzuje má předchozí slova. Snadno inkasujeme a hodně se na svoje góly nadřeme. Body nám pak utíkají, zápasy ubývají, my je nedokážeme dotáhnout do vítězného konce a jsme pořád tam, kde jsme.