Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Droppa hlásí z Rumunska: Slovácku pořád moc fandím

Târgu Jiu, Uh. Hradiště /ROZHOVOR/ – Pestrého zahraničního angažmá si užívá odchovanec fotbalového Slovácka Lukáš Droppa. Poté, co mu skončila smlouva v polském Slasku Wroclaw, se jeho novým zaměstnancem stal 21. července prvoligový rumunský klub Pandurii. Nabídku nejdřív 26letý záložník odmítal, po třech týdnech ale na ni přistoupil a zatím toho rozhodně nelituje.

16.9.2015 1
SDÍLEJ:

Lukáš Droppa.Foto: DENÍK/archiv

„Upřímně, myslel jsem si, že to v Rumunsku bude vypadat jak někde v Přerově u nádraží… Ovšem vůbec to tak není. Jsem z prostředí velmi překvapený a s přítelkyní jsme spokojení. Město má asi 100 tisíc obyvatel (klub sídlí v Târgu Jiu v rumunském Valašsku – pozn. red.), ale všude se dá dojít pěšky. Zaujalo mě krásné koupaliště, jsou tu dobré restaurace, bydlení jsem si našel po měsíci a už i auto jsem si přivezl," líčí s úsměvem rodák z Uherského Hradiště.

Jaké podmínky jste našel v samotném klubu?

Z nich jsem rovněž moc překvapený. Náš servis je na vysoké úrovni, ať už se to týká vybavení, hotelů, doktorů či fyzioterapeutů. Přirovnal bych Pandurii k Mladé Boleslavi v českém prostředí. Jde o dobrý, zajištěný klub s kvalitními hráči a velkými ambicemi, ale zatím trochu v pozadí za top kluby, kterými jsou Steaua Bukurešť či Astra Giurgiu. Teď máme čtrnáct nových fotbalistů a tým se postupně sehrává. Chceme se dostat do play-off mezi šest nejlepších mužstev (po deseti kolech je Pandurii šesté – pozn. red.) a poté bojovat o evropské poháry.

Kádr máte složený z hráčů jedenácti národností včetně Libanonce, Maročana či Argentince. Jak při takové rozmanité skladbě funguje kolektiv?

Jazykově podobné skupiny se spolu více kamarádí, ale celkově se baví všichni se všemi. Já jako jediný k sobě nemám nikoho „příbuzného". Jednoho Poláka přesunuli do béčka, takže se dorozumívám hlavně anglicky. A postupně se učím i rumunsky, máme učitelku. Jinak je v Rumunsku specifické, že se jednou za čas konají společná posezení, například v restauraci, kterého se účastní hráči, trenéři i prezident klubu. Máme vždy skvělé jídlo včetně grilovaných pochutin a nechybí ani skleničky vína. (úsměv)

Mužstvo trénuje teprve 37letý Edward Iordănescu. Má u hráčů respekt?

Kouč byl jedním z hlavních důvodů, proč jsem do klubu nakonec přišel, slyšel jsem na něj jen chválu. Chce se vyrovnat svému otci Anghelu, jenž vede reprezentaci. Po příchodu v roce 2014 provedl čistku, zajistil novou značku vybavení, nové vitaminy a zasluhuje se o značný progres Pandurii. Někteří hráči sice na můj vkus někdy skutečně moc kecají, ale spíš je to jejich náturou. Trenér respekt má, přičemž umí i uvolnit atmosféru, má rád srandu a často nás vede k soutěžím, abychom byli vyhecovaní. (úsměv)

Po třech týdnech od příchodu, v 6. kole soutěže, jste se stal poprvé členem základní sestavy a setrval v ní i dalších pět utkání. Očekával jste, že se záhy prosadíte?

Věděl jsem, že trenér o mě stojí a počítá se mnou do jedenáctky. Dva týdny jsem dostal na adaptaci, poté šel na hřiště na patnáct minut a další kolo už do základu. Zatím je se mnou klub spokojený, tak snad to tak vydrží, nebo budu hrát ještě lépe. Chci být více produktivní, zatím mám jen jednu asistenci.

Je rumunská nejvyšší soutěž kvalitnější než česká?

Je to podobné, byť teď všechny týmy vypadly z pohárů. Obrovský rozdíl je však ve financích za televizní práva, díky kterým si rumunské kluby mohou dovolit zahraniční hráče. Nevím přesně hodnotu, ale bude činit přibližně jako v Polsku, kde mistr ligy dostává okolo 100 milionů korun! V Česku je tato oblast velmi špatně nastavená… Jinak liga je hodně technická a rychlá, naopak z hlediska taktiky je trochu horší. Ovšem je velká šance odtud přestoupit do lepší soutěže, což byl také jeden z důvodů, proč jsem zde šel.

Je fotbal v Rumunsku populární?

Už podle těch televizních práv je znatelné, že hodně. Atmosféra je o trochu lepší než v Česku, na druhou stranu doma jsem ji ještě plně nepoznal. Hrajeme totiž osmdesát kilometrů od našeho města, neboť klub staví nový stadion. Bude mít i parametry na Ligu mistrů, maketa vypadá úžasně. Příští zimu by měl být hotový, všichni se na něj moc těšíme.

Už v zimě byl na spadnutí váš přestup do španělské Malagy, jenže nakonec se neuskutečnil. Mrzí vás to stále hodně?

Blízko jsem k němu měl i teď v létě, ale můj transfer by byl znovu realizovaný jen tehdy, kdyby odešel Camacho (25letý španělský záložník – pozn. red.). On se však v obou případech zranil, takže z toho sešlo. Někdy rozhodují maličkosti a štěstí. Víc mě mrzelo, že mi nevyšel v létě přestup do švýcarského Grashopperu Curych, kde už bylo jednání ve finále, vtom však vyhodili sportovního ředitele, a transfer tak ztroskotal. Měl bych tam větší šanci hrát, Malaga je přece jen už obrovský klub.

V létě jste údajně jednal i se Slováckem. Proč nedospělo k dohodě?

S lidmi v klubu se znám, nicméně oficiálně nic neproběhlo. Chtěl bych doma hrát, ale zatím je to nereálné. Finanční možnosti zde nedosahují těch v zahraničí. Kdyby právě u nás byly větší příjmy za televizní práva, mohlo by to být jinak.

Nikdy se netajíte svým silným vztahem ke Slovácku. Jak pouto vzniklo, když jste už jako dorostenec přestoupil do Sparty Praha a ligu si doma vůbec nezahrál?

Jsem kluk z Traplic, mám celkově vztah ke Slovácku jakožto regionu a jsem na to moc hrdý, že jsem právě z tohoto kraje. Uherské Hradiště je pro mě nejlepší město na světě! Užívám si tam každé léto, nejezdím ani na dovolenou, protože to je můj domov a vždy bude. A fotbalovému Slovácku jsem fandil pořád, i když jsem pak působil ve Spartě. Když jsem měl volno, dojel jsem domů a šel jsem tým podpořit do sektoru vedle kotle. Teď má klub dobrého trenéra, moc mu nadále fandím a snad se jednou splní sen nás všech příznivců, že se dostane do evropských pohárů. A třeba u toho budu přímo na hřišti. (úsměv)

V české nejvyšší soutěži jste se divákům ukázal v dresu Ostravy. Té se nyní vůbec nedaří a fanoušci nedávno po pohárovém utkání v Rýmařově dokonce napadli hráče. Sledujete dění i v Baníku?

Ano, klub znám a zůstal mi k němu rovněž vřelý vztah. Vím, jak se fanoušci cítí, ale hráči za to nemůžou. Už když jsem v Ostravě já působil, tak tam spousta věcí nebyla na profesionální úrovni. Dnes je to asi ještě horší, a proto tam nechce nikdo ze známých jmen, jako jsou Bolf, Jankulovski atd., pracovat či navazovat spolupráci. Je to škoda, neboť mají ke klubu velmi silný vztah a mohli by mu výrazně pomoct. Lidé si představují, že hráči berou desetitisíce a pak nemakají na hřišti, jenže někteří kluci mají v Baníku podprůměrné platy, bydlí u rodičů a na konci měsíce jim kolikrát schází peníze i na autobus, aby se dostali na trénink. Chtěl bych, aby se fanoušci zamysleli nad tím, že česká liga není zlatý důl. Je to jen na uživení během kariéry, ale co potom?

Vám se podařilo z českého fotbalu proniknout do zahraničí a celkově jste v kariéře získal hodně zážitků. Zůstal vám ještě nějaký nesplněný sen?

Ten fotbalový jsem si splnil právě tím, že jsem se dostal za hranice. Teď už jsou to životní sny. Chci si vydělat na dům a zabezpečit rodinu, protože čekáme miminko. Miminko a přítelkyně jsou moje priority, dívám se na nás, a proto mám v úmyslu působit v zahraničí, dokud je čas.

Autor: Jan Šmíd

16.9.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Předvolební debata Deníku.
AKTUALIZOVÁNO
1 44

V Superdebatě rezonovala otázka referenda. Není to zlaté tele, upozornil Bartoš

Jan Uherka z Uherského Brodu je nejstarším kandidátem pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.  Kandiduje ze 14. místa za ČSSD.

Nejstarší kandidát v kraji Jan Uherka: Všichni chybujeme, i politické strany

Koupila jsem si dvě housenky

Nakukuji do dveří sálu, který se hemží lidmi. Nejen děti zaujatě pozorují obrovské skleněné vitríny seřazené na stolech v dlouhých řadách téměř přes celý obrovský sál. Zdají se nekonečné. V nich se skrývají více či méně vzácné exempláře brouků, nejkrásnější druhy motýlů, ale i hadů, pavouků, gekončíků, chameleonů a dalších zajímavých potvůrek.  

Jsme z ciziny a studujeme ve Zlíně! Studenti slavili výročí Erasmu

Vlajkový průvod prošel ve středu 18. října Zlínem. Byl oslavou třicátého výročí výměnného pobytu Erasmus, díky němuž mají možnost studovat studenti v jiných zemích světa. Univerzitu Tomáše Bati navštěvuje přibližně tisícovka zahraničních studentů. Kulturu své země přiblížili ostatním i formou ochutnávek jídla v Univerzitním centru.

Hyenismus v ulicích měst: Využívají postižení druhých, aby mohli krást

Lýdia a Isabela. Dvě devatenáctileté Rumunky se ve středu kolem 14 hodiny snažily přesvědčit na zlínském náměstí Míru kolemjdoucí, že jsou hluchoněmé Češky, které vybírají finanční pomoc pro postižené spoluobčany, vše pod vlajkou EU. Ti, kteří jim naletěli, museli do předem připraveného formuláře uvést své jméno, adresu, částku kterou přispívají a podpis.

MHD v areálu nemocnice? Dělá se analýza

Bude zajíždět do areálu zlínské nemocnice městská hromadná doprava? Zatím stále není jasné. Nemocnice dělá dopravní analýzu, město prý na ni čeká a dopravní podnik čeká zase na případný befel od města.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení