„Znovu se potvrdilo, že příprava je něco úplně jiného než mistrovské utkání. S tím, co jsme proti Jablonci předvedli, samozřejmě spokojení nejsme.
Zklamaný jsem i ze svého výkonu. Chybělo nám více agresivity a pohybu. Mezi útočníky a zálohou bylo příliš mnoho prostoru. Kluky jsme vepředu příliš nepodpořili. Místo kombinace jsme nakonec balony museli nakopávat vzduchem, ale ani z těchto míčů jsme toho moc nevytěžili, protože odražené balony sbíral soupeř,“ ohlédl se Kóňa za svým nevydařeným zlínským debutem.
Největší kritiku si však nevyslechl od trenéra Mazury, ale především od svého otce, který se přijel do Zlína podívat. A chválou svého potomka určitě nezahrnul. „Tatínek je na mě přísný už od malička. Sám ještě občas hraje za staré pány a o fotbalu má velký přehled. V klidu zůstala jen maminka, kterou nechává fotbal úplně chladnou,“ prozradil rodák z Nitry.
Pro něj to byl přitom vůbec první zápas v nejvyšší tuzemské soutěži po dlouhé přestávce vynucené bolestivou zlomeninou nohy, kterou si přivodil loni na jaře v dresu tehdy třetiligové rezervy Sparty Praha. „Po fyzické stránce jsem se cítil velmi dobře. Ani po zápase mě nepřepadla žádná velká únava. Spíš jsem byl špatný z nepříznivého výsledku. Teď už jsme to ale hodili za hlavu a chceme domácí ztrátu odčinit v Mladé Boleslavi. Dvě porážky hned na úvod by totiž byly velmi nepříjemné,“ ví slovenský záložník.
Cesta k úspěchu podle něj povede přes pozornou defenzivu a minimálně jednu vstřelenou branku. „Musíme se poučit z chyb v prvním utkání a podruhé už je neopakovat. Zároveň věřím, že se chytíme i nějakými góly. Po psychické stránce by nám to hodně pomohlo. Do dalšího zápasu bychom nešli s nožem na krku, i když určitý tlak je na každé mužstvo vyvíjen v průběhu celé sezony,“ doplňuje Kóňa.
Zatím jej tak může těšit alespoň skutečnost, že se ve Zlíně zabydlel, poznal samotné město a sžil se i s kabinou prvoligové Tescomy. „Dokonce už jsem si našel i byt. Zdejší prostředí mi vyhovuje. Pocházím z Nitry, což je velmi podobné město. Domů na Slovensko jsem se však ještě nedostal, i když to mám pouze dvě hodiny autem. Snad až vyhrajeme, dostaneme delší volno a stihnu to i otočit,“ pousmál se závěrem 24letý fotbalista.
Robert Štach