Jenže jarní část sezony tráví v Přílukách hrající 1. B třídu skupinu B, kde nastřílel tři góly a už byl třikrát vyhlášen hráčem zápasu. „Už jsem potřeboval vypadnout,“ přiznává Dvořáček.

Co vás přimělo k přestupu?

Hlavně škola, protože teď maturuji, potřeboval jsem uvolnit trošku z tréninkového vytížení. Zároveň přišla i nabídka z Příluk, kde potřebovali posílit kádr, a já jsem cítil, že musím na chvilku vypadnout, proto jsem nabídku přijal. Kdybych netrénoval na Viktorce, určitě bych nehrál.

Co říkáte, že po vašem odchodu béčko začalo vyhrávat?

Asi jsem k tomu nepřispíval (smích). Kluci z áčka začali dost pomáhat a my se dost zklidnili oproti podzimu. První půlku jsme mohli odehrát stoprocentně líp, ale my jsme si zápasy prohrávali sami. Teď se kluci srovnali hlavně v hlavě. Psychika tam byla dost špatná, dostávali jsme po zbytečných chybách góly.

Který moment se vám vybaví z mládežnického fotbalu?

Rozhodně turnaj v Dánsku, kde jsme byli s dorostem a vyhráli první místo. Ve finále jsme porazili Palestinu a já jsem vstřelil první branku zápasu z přímáku. Celkově hodnotím dorost jako nejlepší fotbalovou část. Za dob trenéra Štěpánika, který mi dal, co se týče fotbalu i v osobním životě nejvíce, hrozně rád na něj vzpomínám!

Jak vzpomínáte na působení ve Zlíně?

Celkově to působení bylo zajímavé a hezké. Hráli jsme s kluby jako je Sparta, Baník, Slavie, takže tyto zápasy mi utkvěly v paměti.

Zažil jste postup rezervy do 1. A třídy skupiny B?

V tu dobu jsem hrával v dorostu, sice jsem v béčku moc minut neodehrál, ale určitě to bylo super. Oslavy trvaly docela dlouho, takže jo bylo to fajn, být aspoň malou součástí.

Zároveň trénujete na Viktorce mladší žáky. Jak jste začínal?

Začínal jsem myslím třetím zápasem ve Zlíně a teď je to asi tři čtvrtě roku. Ze začátku mě to dost bavilo, ale teď už je to takové, že čím dál více dětí hraje za starší, kde je hráčů také málo. Za nás pak musí hrát 5-6 hráčů z přípravky a to není ideální. Je potřeba to určitě nějak doplnit, určitě nábor, který pořádáme, jako Viktorka jsem uvítal. Doufám, že naplníme mužstva, protože kdyby ne mohla by být další sezona hodně špatná.

Vidíte v mládeži nějaké talentované hráče?

Určitě například Vajdák, Nevařil, Markievski, tady tito tři asi nejvíce vyčnívají.

Jak vzpomínáte na svůj přechod z mládežnického fotbalu do dospělého?

Chvilku to trvalo. Mládežnický fotbal je hodně kombinační oproti soubojovému dospělému fotbalu, který se mně osobně hraje lépe. Jsem více na míči. Mládežnický fotbal jsem si tolik neužil, hodně jsme kombinovali a hráli rychlý fotbal, ale tím si prošel úplně každý. Paradoxně jsem dal v dorostu 25 branek za sezónu.

Jaký je fotbal v Přílukách?

Krásný fotbal, na který je radost se dívat. V Přílukách je hodně tahounů, hlavně trenér Julina, který hru řídí. Hrajeme srdcem, soubojově a z toho se pak těží.

KRISTÝNA HALDINOVÁ