Žůrek se do sítě Baníku trefil poprvé v kariéře. Ale i když gól uchoval Zlínu naději na záchranu, rychlonohý útočník se z druhé branky v sezoně vůbec neradoval. Bezprostředně poté, co prostřelil Bučka, jen sklopil hlavu a pomalu šel k polovině hřiště.
„Jsem pořád baníkovec, takže jsem to držel v sobě. Raději jsem přál ten gól někomu jinému. Ale věnovat ho chci synovi Samuelovi. Manželce jsem ho sliboval v zápasech s Baníkem už několikrát,“ usmál se Žůrek.
Reakce fanoušků Baníku, kteří každý jeho průnik odměnili potleskem, ho musely zahřát u srdce. „Člověka potěší, že na něj lidé nezapomněli. Něco jsem tady prožil a odehrál, je to krásný pocit a moc za něj děkuji,“ vyznal se.
Výhra má pro Zlín cenu zlata. „My už musíme hrát pouze na vítězství, protože i každá remíza je pro nás ztráta. Taky na Bazalech jsme od začátku mysleli na tři body a podřídili tomu i taktiku. Po mém střídání jsem měl jasný pokyn trenéra pohybovat se na hranici ofsajdu a čekat na míče za obranu. Nakonec nám to i vyšlo a jeden brejk jsme proměnili,“ poznamenal Žůrek.
Sportovně ale také uznal, že měl jeho tým i kus sportovního štěstí. „Na Baníku bylo znát, že na nich už leží deka. Se Slováckem byli v pohárovém duelu lepší, ale po smolném gólu vypadli. To jim určitě na psychice nepřidalo,“ mínil Žůrek, který nechtěl situaci v ostravském klubu moc rozebírat. „Moc o tom nevím a do kabiny nevidím. Je ale jasné, že i věci, co se píšou v novinách, atmosféře uvnitř týmu moc neprospívají,“ poznamenal Žůrek. „Ale do druhé inkasované branky hráli domácí dobře. My měli štěstí, že neproměnili šance. Kdyby se jim to povedlo, bavili bychom se tady o něčem jiném,“ věděl Žůrek.
Druhý hrdina utkání, zlínský gólman Vít Baránek, prožil na Bazalech sedm sezon (1994 až 2001). „Bylo znát, že se potkaly celky, kterým to moc nejde. Nám se herně daří, ale nešlo nám to výsledkově. U Baníku to je horší, protože mu momentálně nejde skoro nic,“ řekl Baránek.
V samotném duelu byl klíčovou postavou svého týmu, když chytil snad šest vyložených šancí. Zuby si na něm vylámali třikrát Zeher, dvakrát Lukeš a jednou i Mičola. „Mrzí mě první inkasovaný gól, ten jsem pustit nemusel,“ narážel na vlastence spoluhráče Nováka. „U šancí Martina Lukeše jsem měl trošku i štěstí, protože mu míč poskočil. Chtěl to dávat mezi nohy, ale byl jsem dobře postavený, tak mě to trefilo,“ usmál se Baránek, který ocenil i to, že jeho tým dokázal otočit skóre a podruhé v řadě zvítězit. „Naše situace je jasná: pět kol před koncem ztrácíme na Příbram šest bodů. Pořád žijeme, tenhle výsledek nás určitě do závěru sezony hodně nakopne a povzbudí,“ dodal Baránek.
Jestli je záchrana reálná, hodně napoví už příští kolo. Zlín totiž doma hostí střížkovské Bohemians…
Ostrava/ Až budou hrát spolu příště, v kabině by si zlínští fotbalisté měli napsat velký nápis: Pozor na vlastence! Hráči Tescomy totiž na zápasy s ostravským Baníkem hned tak nezapomenou. A vůbec nejde jen o ligové hráče. Oba kluby se v minulých dnech střetly dvakrát - v první a třetí lize. Zatímco v souboji rezerv byl před týdnem úspěšnější Baník (2:1), v nedělním ligovém klání zase Zlín vyhrál v Ostravě (3:1). Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby si všechny tři góly do vlastní sítě nedali sami zlínští hráči. Na Bazalech se stal smolařem Novák, v utkání rezerv pak Malý a Motal. „Pro nás je důležité, že nás tento moment nezlomil. Prohrávali jsme sice 0:1, ale dokázali skóre otočit,“ radoval se po nedělním ligovém vítězství Zlína zkušený brankář Zlína Vít Baránek, jehož tým si tak uchoval naději na záchranu v soutěži. (au)
