Nastoupil jste na levém kraji defenzivní řady. Odkud padly góly soupeře?
Při prvním šel centr zprava. Obrana stála špatně a míč propadl na hranici ofsajdu k volnému hráči. Při druhém jsme zbytečně faulovali na hranici šestnáctky a soupeř balon z přímého kopu krásně trefil.
Dá se srovnat úroveň české ligy s mezinárodními zápasy jednadvacítek?
Je to úplně o něčem jiném. Proti Korejcům to byla pořádná honička, zápas nebyl tak takticky svázaný jako v lize. Korejci jsou subtilní a pohybliví. Když dostanou prostor, dokážou nadělat pořádné problémy. Museli jsme je neustále hlídat a být co nejblíže u nich.
V prvním střetnutí proti Egyptu, v němž jste nehrál, branka nepadla. V čem byl duel jiný?
Čekali jsme od domácích mnohem více. Hlavně v pohybu a nasazení za Korejci hodně zaostávali.
Kolik chodilo lidí na zápasy?
Hráli jsme na hřišti v tréninkovém kempu před prázdnými tribunami. Byli tam jenom místní vojáci, kteří se starají o stadion.
Stihli jste se vykoupat během týdne v moři?
Byli jsme ve vnitrozemí. Nedaleko hotelu leželo jezero, ale nedostali jsme se k němu.
Další akcí jednadvacítky bude červnová kvalifikace na mistrovství Evropy. Očekáváte opět pozvánku?
Nechtěl bych o tom teď moc mluvit, abych to nezakřikl. Pokud se mi ale podaří udržet v sestavě Zlína, tak šanci určitě mám.
Na srazu se sešla spousta nováčků. Platil jste zápisné?
Není to tajné, tak to klidně řeknu. Kapitán Mazuch, který je v jednadvacítce delší dobu, mě zkasíroval o patnáct stovek.
Z reprezentace se vracíte do zlínské reality boje o záchranu. Jak moc to bude těžké?
Musím se s tím vypořádat. Jiná možnost neexistuje.
V sobotu Zlín hostí Teplice, které zvítězily v nedělní dohrávce 3:0 v Příbrami. Je to pro vás lepší, než kdyby prohrály?
Možná ano. My se ovšem nesmíme dívat na výsledky ostatních, ale hlavně na svoje a proti Teplicím konečně získat v domácím prostředí tři body.