VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Fotbalista Ondřej Čelůstka: Manchester United je moje srdeční záležitost

Otrokovice – Jako supi nad kořistí kolem něj krouží manažeři klubů německé bundesligy. Na Štědrý den doma pod stromečkem však fotbalový obránce tureckého Trabzonsporu Ondřej Čelůstka rozbalil dárky s motivem světového giganta z anglické Premier League – Manchesteru United.

28.12.2012
SDÍLEJ:

Ondřej Čelůstka. Ilustrační foto.Foto: DENÍK/Stanislav Dufka

„Ten je srdeční záležitost už odmalička," přiznal 23letý Čelůstka, jehož snem je hlásit se v kanceláři na Old Trafford jistému siru Alexi Fergusonovi.

„Kdyby to tak bylo, vůbec bych se nezlobil. Ale čeká mě ještě hodně práce," uvědomuje si Ondřej Čelůstka, jenž však nedávno musel odmítnout kvůli zranění zad reprezentační pozvánku.

Čekal jste na ni přitom dlouho. Bylo to o to větší zklamání?

Máte pravdu. Čekal jsem na to hodně dlouho. V podstatě od Eura, od té doby, co jsem v Turecku. Nebudu zapírat, byl jsem zklamaný, ale jede se dál. Věřím, že když vydrží zdraví a budu hrát, pozvánka zase přijde.

Čekal jste podle svých výkonů, že by mohla vůbec přijít?

Kdybych to měl brát podle výkonů, už jsem tam mohl být minulý rok na podzim. Nyní to také nebylo špatné, odehrál jsem si svoje, ale bohužel mě do nároďáku nepustilo zranění. Moc jsem se těšil. Hrálo se na Moravě, navíc atraktivní zápas se Slováky. Škoda.

Jak jste reagoval, když jste v telefonu uslyšel manažera reprezentace Vladimíra Šmicra?

Byl jsem zrovna v Praze a jel do nemocnice. Volal mi, když jsem byl v autě. Byl jsem překvapený, co se děje a co Vláďa bude chtít. Samozřejmě mi volal ohledně nominace. Bohužel se zraněním nedá nějak předcházet.

Jste už nyní v pořádku?

Musím to zaklepat, ale ano. Dal jsem se do pořádku dlouhodobým cvičením a rehabilitacemi, elektroléčbami a akupunkturou. Pomáhal jsem si různými způsoby. Kvůli tomu jsem musel na týden letět i do Prahy, kde jsem absolvoval léčení s fyzioterapeutem. Po návratu jsem začal pomalu trénovat, nyní už mohu naplno s týmem. Dokonce jsem již odehrál poslední dva zápasy. Jsem spokojený, že záda drží.

Jak se vám zranění vlastně přihodilo?

Nepamatuji si ten moment přesně, ale myslím, že při skokanském cvičení během tréninku. Najednou mi v tom ruplo a měl jsem narušenou celou horní část těla. Je to nepříjemné zranění, nikomu bych ho nepřál. Když si zraníte kotník, dá se spravit, ale plotýnku jen tak dohromady nedáte. Operace je prý také složitý zákrok. Je to spíš o tom, kolik tomu dáte cvičením. Ještě nikdy jsem to nezažil a už to ani nikdy zažít nechci. Bylo velmi nepříjemné, když jsem se nemohl ani předklonit nad umyvadlo a vyčistit si zuby.

Jak jste protrpěl čas, kdy jste kromě cvičení nemohl nic dělat?

Během pěti dnů, co jsem byl v Praze, jsem měl den volna, tak jsem se jen na otočku zastavil u rodičů. Jinak jsem v nemocnici trávil skoro celé dny. S fyzioterapeutem jsem hodně komunikoval, měl jsem i nějaké infuze. Turci byli ale hodně netrpěliví a chtěli mě co nejdřív zpět, přestože věděli, o jaké zranění se jedná a že jim stejně nepomůžu. Jen mě chtěli mít pod kontrolou.

Ve čtvrtém předkole Evropské ligy proti maďarskému Videoton jste po dvou bezbrankových remízách vypadli na penalty. Proč se nepodařilo postoupit?

To bylo pro nás velké zklamání. Nic jsme si nenalhávali. Papírově jsme dostali jednoho z nejlehčích soupeřů a nemohli jsme se přes ně dostat, jelikož bránili téměř ve všech lidech. Navíc měli nepříjemné brejky. Dokonce kolo před námi takhle porazili i Belgičany. První chyba byla, že jsme neskórovali v prvním domácím zápase. Pak už to byl vabank a nakonec jsme dospěli až k penaltám, které nevyšly.

Horkokrevní turečtí fanoušci nebyli naštvaní?

Oni více žerou, když doma vyhrajeme s Galatasarayem nebo Fenerbahçe Istanbul. Champions League prožívali hodně, ale vyřazení z Evropská ligy pro ně nebylo až takovým zklamáním. 23. prosince přijel Galatasaray Istanbul a bylo plno. To je pro ně to nejlepší , co může být.

Předpokládám ale, že vedení nad tím rukou nemávlo.

Přestože jsme nepostoupili v pohárech, přišly další dvě posily. Momentálně máme v týmu dvanáct zahraničních hráčů. V turecké lize ale může hrát v základní sestavě jen šest z nich. Další dva mohou být v nominaci a čtyři zůstávají na tribuně. Máme to nabité a velkou konkurenci.

Ale vy jste nastupoval pravidelně, pokud jste zrovna nemarodil se zády.

Ano. Až do problémů se zády jsem odehrál až na jeden nebo dva zápasy všechno. Zabrzdila mě až záda.

Ani v turecké lize se vám nedaří podle představ. Jste sedmí, což je také pod vaše možnosti, ne?

Určitě. Všichni vnímáme, že to není dobré. Měli bychom být v tabulce úplně někde jinde. Navíc ani nejsme unavení, protože nehrajeme žádné poháry a i kádr máme široký. S kvalitou a zahraničními hráči, co v kádru máme, bychom měli být do třetího místa. Očekávání jsme nenaplnili a bude na nás, jak si s tím poradíme na jaře. Máme co spravovat.

Na příčky zaručující pohárovou Evropu máte minimální ztrátu. Na čtvrté, poslední postupové místo máte čtyřbodové manko. Ale už by se mělo začít něco dít. Souhlasíte?

Ano. Nikdo se moc bodově neutrhl. První Galatasaray má od nás náskok jen devět bodů. Týmy jsou nalepené na sobě. Když to vezmeme za správný konec, nebude těžké se dostat zase zpátky.

Moc gólů nedostáváte, ale ani jich příliš nestřílíte. V čem vidíte problém?

Máte pravdu. Vpředu se prosazujeme hůř než vloni. Odešel nám do Galatasaraye totiž Yılmaz Burak, který byl naším nejlepším střelcem. Dal přes třicet gólů, tedy polovinu branek celého týmu, a moc nám pomohl. Je to nyní cítit. Chybí nám i větší disciplína. Musíme se lépe chovat v určitých situacích, protože jsme nezvládli hodně koncovek zápasů. Stálo nás to spoustu bodů.

Jak ale naučit Turky disciplíně?

(Směje se.) To je velký oříšek. Oni jsou prostě takoví. Takoví už byli a i budou. Je to v nich. Dokážou udělat perfektní věci směrem dopředu, jsou silné individuality. Ale hůře přepínají do defenzivy. Takže je na mně a na dalších klucích vzadu, abychom to vykryli, jak se dá.

Podepsal jste v Trabzonsporu pětiletou smlouvu, což je dlouhý kontrakt. Nemáte nabídky odjinud?

Je to dlouho. Pořádně jsem si to ani neuvědomoval, když jsem smlouvu podepisoval. Pořád věřím, že se podaří posunout zase dál. Chtěl bych hrozně zkusit německý i italský fotbal. Itálie mě neodradila. Ale třeba až později. Nyní mě hodně láká Německo, je víc na očích, krásné stadiony, kvalitní liga i hráči. Bundesligu bych si chtěl vyzkoušet. Kdyby byla možnost, chtěl bych odejít.

Máte nějaké náznaky?

(Krátce přemýšlí.) Nechtěl bych o tom moc mluvit. Náznaky jsou, ale u toho zatím zůstaneme.

Před rokem jste mi říkal, že se dorozumíváte anglicky, ale turecky to není žádná sláva. Jak jste pokročil?

Od té doby jsem do svého slovníku přidal tak pět slov. (Smích.) Využíváme hodně překladatele, kterého máme v realizačním týmu. Trenér (Şenol Gunes – pozn. aut.) totiž anglicky neumí ani pípnout, špatně mluví i turecky a někteří hráči mu ani nerozumí. Takže komunikujeme v angličtině přes něj a víc ani nepotřebuji.

Mužstvo máte složené z hráčů pocházejících hned z devíti národností. Jakou jste vytvořili partu?

Ale jo. Na to, kolik u nás je hráčů z odlišných národů, tak spolu vycházíme dobře.

Jak se Vám žije v Turecku?

Život je tam jiný, než na jaký jsme zvyklí ve střední Evropě. Když ke mně přijedou naši nebo přítelkyně nebo kamarád, tak jim říkám: Jo, teď se ti tady líbí, protože jsi tady na týden. Ale když jste tam déle, uvědomíte si, že tam tolik možností není.

Kdy naposledy jste viděl pohádku z Interu Milán, kdy jste v zápase Ligy mistrů gólem na San Siru rozhodl o triumfu?

Přiznám se, že si to nepouštím večer na uklidnění. Ale to bych spekuloval. (Přemýšlí.)

Takže si to nepouštíte pro nabytí sebevědomí?

To ne. Stačí, když vidím někde obrázek, kde slavím. Ale hlavně když jdu do města, tak mě vždycky pár lidí zastaví a připomene mi to. Nebo když si něco kupuji v obchodě, tak mi řeknou Inter a mám to se slevou. To je příjemné a v těchto okamžicích se mi ten gól vybaví. To je největší dobití sebevědomí. Když tím lidé žijí a pamatují si to.

Raději zapomenout však zřejmě budou chtít i na vaše jarní vystoupení v Evropské lize proti PSV Eindhoven, kdy jste prohráli oba zápasy (1:2, 1:4). Přitom jste říkal, že sice nejste favoritem, ale věříte si. Co se nepovedlo?

Věřili jsme si klasicky turecky. (Ironický smích.) Na hřišti to tak nebylo. Jednoznačně a zaslouženě jsme s nimi vypadli. Neměli jsme šanci na postup.

Co chybí Trabzonu, aby se vyrovnal s širší evropskou špičkou?

Možná jsme se nechali uchlácholit Ligou mistrů. Možná jsme si mysleli, že PSV zvládneme, že nemá tak velké jméno. Ale rychle nás vyhodili z kolejí. V Champions League jsme dokázali odehrát výborné zápasy. Myslím si, že se s nimi dokážeme měřit a kvalitu v týmu máme. Je to hlavně v hlavách.

Kdy jste přiletěl domů na Vánoce?

Na Štědrý den. Rodiče mě vyzvedávali ve Vídni na letišti. A to jsem ještě málem nestihl ranní letadlo z Istanbulu.

Jak to?

Poslední zápas jsme hráli 23. prosince večer s Galatasarayem. Hned po zápase jsme letěli s Markem Saparou do Istanbulu, kde jsme se ubytovali v hotelu asi o půl druhé ráno. Dali jsme si sprchu, nějaké jídlo a než jsme šli spát, bylo půl čtvrté ráno. Oba jsme měli nastavené budíky. Bohužel jsme je oba přespali. Zachránil nás Honza Rajnoch, který telefonoval Sapimu.

Oni se ještě znají z angažmá v Ankaragücü. Volal, kde jsme, jelikož on letěl zase do Prahy o půl hodiny později než my. Tehdy jsme měli padesát minut do letu a my byli ještě v hotelu. Naštěstí na letišti bylo na Vánoce málo lidí. Oba rentgeny jsme proletěli a nasedli do letadla. Stihli jsme to ještě dobře. Nebýt vyzvánějícího telefonu, nevím, kdy bychom letěli.

Podobně hektické byly i Vánoce?

Ty už byly klidné, s rodiči a bráchou. Jen my čtyři spolu pohromadě. Užili jsme si klidný večer s dobrou večeří a dárky. Dostal jsem tričko, dvě mikiny, voňavku. Mám rád Manchaster United, tak jsem tam našel jejich kalendář a polštář s jejich motivy.

Kdy se vracíte zpět do Turecka?

Bohužel již v sobotu. Moc toho nestihnu. Ale v loni jsem odlétal již 27. prosince, ale to bylo tím, že jsme už 3. ledna hráli mistrák. Nyní hrajeme až později, ale trenér si nás zavolal už 29. prosince bez výjimek zpět, třebaže všechny turecké kluby začínají až 2. ledna. Musíme to respektovat, je to jeho rozhodnutí.

Ondřej Čelůstka

Datum narození: 18. června 1989 ve Zlíně. Výška: 186 cm

Současný klub: Trabzonspor (Turecko). Číslo dresu: 28. Pozice: obránce.

Bývalé kluby: FC Tescoma Zlín (1996–2009), Slavia Praha (2009–2011), Palermo (2011, Itálie).

Zajímavosti: Čelůstka prošel mládežnickými kategoriemi ve Zlíně. Ligovou premiéru si v dresu Zlína odbyl 10. května 2008 v zápase proti Mostu. Nastupoval za mládežnické reprezentační výběry, byl stálicí českého týmu do 21 let, se kterým hrál v roce 2011 na ME. V roce 2009 absolvoval Střední průmyslovou školy polytechnickou – COP Zlín. Vloni na podzim se trefil v zápase Ligy mistrů do sítě Interu Milán na San Siru, když čtvrt hodiny před koncem vrátil do sítě od břevna odražený míč po střele Halila Altintopa.

Autor: Daniel Ostrčilík

28.12.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Den zdraví ve zdravé škole
21

Bulgur, kuskus, nebo čočkový salát: běžná jídla na základní škole

Žena je psychicky nemocná.

Hledá se Naděžda Skácelová

AKTUALIZOVÁNO

To jsou oni! Poslanci, kteří budou hájit zájmy Zlínského kraje

Profily poslanců zvolených ve Zlínském kraji  

DOTYK.CZ

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

/ GALERIE, VIDEO / Tvůrci internetových memů nespí a povolební situaci v Česku pochopitelně nenechali bez povšimnutí. Pozornost si získaly zejména čtyři momenty: vděk Andreje Babiše vyjádřený tvůrci jeho kampaně Marku Prchalovi, prohra Matěje Stropnického v čele Zelených, poměrně vysoký zisk SPD Tomia Okamury - a "nesmrtelný" poslanec Marek Benda.

Chceme se omluvit fanouškům. Bylo to hrozné, říká Bačo.

Fotbalistům Zlína to proti Mladé Boleslavi před domácím publikem vůbec nejde.

Lidovec Benešík: Česku je to jedno. Slovák či Japonec

„Česká republika je maximálně tolerantní země. Když se podíváte na to, že volby vyhráli ekonomičtí migranti, tak jednoznačně můžeme EU říct, že nejsme žádní xenofobové. U nás je to jedno: Slovák nebo Japonec,“ sdělil Ondřej Benešík jediný lidovecký poslanec z našeho kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT