„Utkání jsme prohospodařili v první půli, kdy jsme hráli velmi špatně. Po přestávce za stavu 0:3 jsme se sice zvedli, ale bodovat jsme si už asi nezasloužili," sportovně uznal Jaroš, který první gól dal z penalty po faulu na jeho osobu. Přitom k exekuci pokutového kopu se prý nikdo pořádně nehlásil.

„Polovina kluků se bojí, druhá ji pro změnu neproměnila. V posledním duelu s Bojkovicemi jsem sice i já trefil jen břevno, ale teď jsem si věřil, zvláště když jsme neměli co ztratit. Když jsem o chvíli později po obtočení kolem obránce a střelou do protipohybu gólmana podruhé skóroval, věřil jsem ve vyrovnání," přiznal 38letý zkušený útočník, který v závěru sahal po hattricku.

„Po pěkném centru Vaňka mi k němu scházelo pět centimetrů vzrůstu. Už když jsem ale skákal na míč, věděl jsem, že na něj nedosáhnu a boží ruku jsem raději nechal u těla," smál se útočník.

Z porážky tragédii nedělal, třebaže jej i spoluhráče mrzela. „Také u nich jsme totiž po boji prohráli. Komplikace to ale pro nás není, neboť do postupu nás nikdo netlačí. Hrajeme bez zábran a hlavně pro radost. Před námi je ještě více než deset kol," připomněl zkušený fotbalista, povoláním IT technik.

Nejlepší střelec soutěže po víkendu rozšířil své konto na 17 gólů, přičemž věří, že do konce sezony dosáhne magické třicítky. „Už v neděli to mohlo být lepší, ale to jsem byl nachlazený," s úsměvem poznamenal Jaroš.

„V mém věku je už každý gól satisfakcí. Nejenže stále na mladé stačím, ale jsem ještě výrazně před nimi. Před každým zápasem totiž slýchávám, že si na mě musejí dát pozor. Málokdy se jim ale podaří mě uhlídat," culí se útočník, štírek, který tři a půl roku kopal II. ligu za Zlín.

„Určitě ještě nějaký ten pátek u fotbalu vydržím, vždyť u nás v béčku hrají chlapi s padesátkou na krku. Rok dva budu ještě válet za áčko a pak přenechám své místo mladším," dodal rozhodně Jiří Jaroš.