Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Byl to malý návrat proti soupeři, který si přijel vyzkoušet a zahrát proti prvoligistovi v ligovém prostředí jeho stadionu. Účel to splnilo," smál se po utkání proti Lubné 36letý bek.

Gól v divoké přestřelce (14:2) sice nedal, ale rozhodně netruchlil. Naopak.

„I přes horko se mi hrálo velice dobře. Především jsem rád, že jsem si po dlouhé době mohl opět zahrát ve zlínském dresu," pousmál se nyní úspěšný funkcionář.

Ten naposledy oficiálně hájil dres místního klubu v roce 1998, kdy následně přestoupil do prvoligových Drnovic.

„Pro mě to byl speciální zážitek, opět na tomto stadionu, v dresu Zlína a s kluky, kteří aktuálně hrají a vedou první ligu," těší Grygeru.

Bývalý reprezentační obránce si ve žlutém dresu zahrál po boku Matějova, Hubáčka či Pazdery.

„Že by mi utkání dalo zabrat, to ani ne. O fyzičce to nebylo, pořád se totiž snažím udržovat," pousmál se sympatický fotbalista. „Jsem rád, že jsem si ve druhé půli mohl zahrát i za soupeře a vyzkoušel jsem se vyrovnat našim hráčům, co se rychlostních parametrů týče," doplnil.

Čí to byl nápad, že jste nakonec nastoupil za oba týmy?

Tak trochu i můj, protože jsem za Zlín měl hrát jen poločas a nevěděl jsem, s jak širokým kádrem přijede soupeř. Ale hlavně jsem si chtěl zahrát o něco více než jeden poločas. (smích)

Vzpomněl jste si dnes na poslední zápas v kariéře?

Ale já nehrál po dlouhé době, protože celkem často hraji, minulou sobotu za Amforu, den předtím jsem měl zápas. (úsměv) Na můj poslední mistrovský zápas se nedá zapomenout – byl v Londýně ve Fulhamu, kdy jsem si smolně zranil koleno a po třech operacích jsem se nevrátil na profesionální úroveň, třebaže jsem se o to několikrát snažil. Ale to už je dlouhá doba, spíše historie. Už jsem se s tím vyrovnal, nyní si užívám fotbalu z jiné pozice, ale pořád mě to baví a jsem rád, že jsem u fotbalu.

Umíte si představit, že byste se ještě k fotbalu na nějaké nižší úrovni vrátil? Třeba v klubu, kde jste s kopanou začínal?

Po pravdě si to nyní neumím představit, protože v roli manažera Zlína jsem natolik vytížený, že bych to nestíhal. Nyní mě naplňují příležitostná již rekreační utkání, sranda mače.

Kdy příště opět vyběhnete na hřiště?

Je jich více, ale časově to nyní nedokážu specifikovat. Účastníme se docela pravidelně zápasů Amfory, ale i ostatních klubů.

S odstupem času jak vnímáte vaši proměnu role z hráče na funkcionáře?

Za ten rok a půl jsem se s novou pozicí sžil, ale platí, že tato nová pozice je časově náročnější. Na druhou stranu mě to naplňuje, stále mohu prožívat utkání s kluky, jako bych hrál. Zápasový cyklus se mi líbí, i když není aktivní jako kdysi. (smích)