Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Po ligových trávnících již sice Zdeněk Julina dávno neběhá, zato nyní ničí obrany soupeřů v I. A třídě skupině B v dresu Mladcové. „Občas na tu dobu ale rád zavzpomínám,“ přiznává dnes 32letý Julina, který naposledy hattrickem sestřelil Nedachlebice (6:0) a s devíti góly se řadí mezi elitní kanonýry soutěže.

Jaký máte z hattricku pocit?

Určitě dobrý. Každé domácí vítězství se počítá, jelikož jsme v domácích zápasech měli problémy. Proto jsem rád, že se nám podařilo vstřelit více gólů a mít zápas ve druhém poločase pod kontrolou. Přitom v poločase jsme dali jen jeden a spoustu šancí neproměnili.

Mluvíte za tým, ale vás osobně potěšil?

Určitě. Nejsem úplně takový střelec, abych dával dva až tři góly za zápas. Navíc jsem hattricků moc nedal, takže mi udělal radost a ještě více potěšil našeho pokladníka. (Směje se.)

Vybavíte si, kdy jste dal naposledy tři a více gólů?

Ne, ale mockrát to určitě nebylo. V českých soutěžích se mi to povedlo jednou, nebo dvakrát. Možná ještě v Rakousku, ale už si nevzpomenu kdy.

Popište všechny vaše góly.

První gól byl hlavou po centru z boku, kdy jsem stál na penaltě mezi dvěma soupeři a jen jsem balon umístil tak, aby na něj brankář nedosáhl. Před druhým jsem dostal přihrávku na vápno mezi obránce, zpracoval jsem balon a co nejrychleji jsem zakončil k tyči. Třetí do prázdné branky, kdy mi spoluhráč připravil jasnou tutovku a byl by hřích to netrefit.

Po letním příchodu na Mladcovou jste s devíti góly nejlepším střelcem týmu a patříte i mezi nejlepší kanonýry soutěže, přitom se za něj nepovažujete. Myslíte i na korunu krále střelců, nebo ji necháte jiným?

Nechci to nechat jiným. Rád bych se o to popral, ale přednější jsou pro mě výsledky mužstva. Nejsem ten, kdo si počítá každý gól a honí se za tím.

Jak se vůbec zrodil váš přestup ze Štípy na Mladcovou?

Ve Štípě jsem byl tři roky a během nich se nám ale bohužel nepovedlo postoupit. I kvůli konkurenci týmů, které v okresním přeboru na postup myslely. Ve Štípě jsme měli hodně hráčů na hostování, což nedělalo dobrotu z pohledu místních odchovanců, kteří nehráli. Po sezoně jsem si zhodnotil všechny faktory a byl tam tlak Štípanů, aby opravdu hrávali. Nemělo proto smysl kluky držet a zajišťovat hostování z hlediska financí.

Jak vůbec vzpomínáte na své dvouleté druholigové působení v Kroměříži, kde jste odehrál během dvou sezon (04–06) 46 zápasů a vstřelil jeden gól?

Byla tam super parta a s kluky, co jsem tam hrál, tak stále hraji a trénuji futsalové mužstvo. Vídáme se s Ivošem Světlíkem a Ondrou Stojaníkem, který tam pořád hraje. Hrával jsem i s dalšími spoluhráči, kteří v současnosti za Kroměříž hrají. Mám na tohle působení dobré vzpomínky. Nyní se už ale s některými ani na futsale moc nevídáme, což je takové minus.

Vybavíte si vaši jedinou druholigovou trefu?

Abych řekl pravdu, tak ne.

A co tři zápasy v dresu Zlína, kde jste nastoupil ještě jako dorostenec?

Na to nikdy nezapomenu. Bylo to ještě za éry Svitu, kdy hrával Petr Klhůfek. Ze starších spoluhráčů tam byl třeba ještě Sláva Hodúl. Občas na tu dobu zavzpomínám.