Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Talentovaný záložník Roman Macek je dítě štěstěny. Už v šestnácti se doma ve Zlíně sbalil a odešel ochutnat fotbal do Itálie: ne někam do provinčního klubu, vybral si ho Juventus Turín. Italská jednička.

Teď se rozkoukává na půlročním hostování v druholigovém Bari a při vyprávění svého příběhu zmíní: „Musím to zaklepat, snad se mi bude takhle dařit dál."

Původně měl být v Juventusu až do léta, trénovat s áčkem a hrát za Primaveru čili juniorku. Jenže v Bari o šikovného středního záložníka moc stáli, český pomocník se může v bitvách o návrat do Serie A hodit. „A mně se zase můžou hodit nové zkušenosti. Je mi 19, jsem pořád teprve na začátku. Ta pravá kariéra mi vlastně ještě ani nezačala."

Čtěte také: Jakub Řezníček z Turecka: Sudí jsou tady trochu divní

Ve 300tisícovém Bari, které olizují vlny Jadranu, teď bývá příjemných 10 stupňů, ale mladý pan Macek počasí neřeší. „Neměl jsem problém ani v Turíně, kam vál studený vzduch z Alp. Ať je teplo nebo zima, číslo jedna je pro mě fotbal," vykládá v hotelové restauraci.

Do Bari přišel v půlce ledna; byt shání, ale nehrne se do něj. „Na hotelu je o mě dobře postaráno, nemám zbytečné starosti."

Občas má i vlastního šoféra, sveze ho slovenský záložník David Ivan, jenž v Bari hostuje ze Sampdorie Janov. Nejčastější cíl? Pochopitelně stadion San Nicola, který postavili před mistrovstvím světa 1990. Možná si i po víc než čtvrt století vybavíte povedené osmifinále Československo vs. Kostarika (4:1), které se hrálo právě tam.

„Kouzelné místo," vypráví Macek. „Atletická dráha nepřekáží, na tribunách bývá fantastická atmosféra. Fanoušci chodí i na tréninky, fotbalem žije celé město. I proto tvrdím, že Bari patří ke klubům, které by si zasloužily být v první lize."

Čtěte také: Nová fotbalová vlna. Trenéři v lize mládnou, průměrný věk je 47,7 roku

Poprvé hrál celý zápas, podruhé šel na plac na pět minut, potřetí vůbec. „Kdyby mi to někdo řekl dopředu, žasl bych. Jsem v týmu nejmladší a na můj post je tu několik dalších, kteří mají zkušenosti ze Serie A. Šance snad ještě přijde, ve druhé lize se hraje moře zápasů," líčí.

Druhá liga? Časem může myslet i na první, kvůli ní do Itálie vyrazil už jako teenager. „Začátky byly těžké," vzpomíná. Daleko od domova, nové prostředí, větší nároky. „Juventus je o level výš než ostatní italské kluby. Všechno se dělá na víc než 100 procent. I v juniorských kategoriích musíte vyhrát každý zápas, nic jiného neexistuje."

Planeta Juventus

Neříká to zdeptaně; rychle se adaptoval a teď z něj mluví pragmatik i romantik zároveň: „Když máte v tomhle prostředí obstát jako zelenáč, je to zabíračka na psychiku, ale možná se i v tomhle skrývá krása fotbalu. Každému bych přál, aby aspoň na týden mohl nakouknout na planetu Juventus."

Malá výhoda: v Turíně nebyl nikdy sám, měl po ruce slavného krajana Pavla Nedvěda. Když na něj přijde řeč, Macek místo familiárního Grande Paolo použije uctivé pan Nedvěd.

Viceprezident Juventusu chodí na většinu tréninků áčka, aby měl přehled, a občas mu z úst vyletí pochvala, jako na začátku tohoto textu. Mladíkovi s blonďatým melírem na dálku drží palce i bývalý obránce Zdeněk Grygera: hrál za Juventus a teď je manažerem ligového Zlína.

Až Mackovi skončí hostování v Bari, může si potřetí za sebou dát letní přípravu s áčkem Juventusu. Jen si to představte: Buffon, Bonucci, Khedira, Mandžukič, Macek…

Jak to zní, Romane? „Sladce! Ale kdo ví, co bude v létě, znáte fotbal. Budu dál dřít a pak se uvidí."

Loni na jaře prodloužil smlouvu s Juventusem do roku 2019, v Bari odehrál první ostrý zápas za dospělé, a když přemýšlí o svojí cestě, spokojeně vydechne: „Žiju si vlastní sen."

Čtěte také: I on si prošel peklem. Čech nabídl po zranění hlavy pomoc Masonovi