„V Turíně, kam jsem se po dohodě klubů vrátil, začínám druhý měsíc rehabilitací. Doba léčby se neví, ale dělám malé pokroky. Podstatné je, abych se uzdravil, dal se dohromady a konečně mohl začít zase hrát,“ přeje si dvaadvacetiletý rodák z Baťova města.

Co vám vůbec je?

Zranění, které mě trápilo a trápí, se týká obou chodidel. První zranění, co jsem měl, byla natrhnutá klenba chodidla, potom přišly komplikace. Toto zranění většinou bývá tak na tři čtyři měsíce. Když jsem se vrátil, dostal jsem zánět do obou pat, takže kromě toho, že doléčuji klenbu, mám problémy s patami.

Štve vás nepříjemné zranění hodně?

Samozřejmě. Problémy jsem začal pociťovat už minulé léto, kdy jsme byli s Juventusem v Americe, kde jsem odehrál dvacet minut proti Bayernu. Další den jsem se probral a měl problémy s pravým chodidlem. Potom jsme to bohužel řešili špatnou cestou. Dostal jsem spoustu injekcí, podstoupil různé terapie, které mi v léčbě vůbec nepomohly. Následoval přesun do Lugana, kde jsem se léčil. Po dvou měsících jsem se dal konečně dohromady a před loňskými Vánoci odehrál tři zápasy. Byl jsem fit, dařilo se mi, cítil jsem se výborně. Bohužel v posledním zimním přáteláku nastala tato situace.

Co vám zdravotní problémy způsobilo?

Dobrá otázka. Nad tím přemýšlím už asi devět měsíců. Ale nějak to nechápu. Byl jsem v klidu, dva měsíce chodilo o berlích a stejně se mi vrátily záněty do pat.

To muselo hodně zamávat s psychikou, že?

To ano. Ale mentálně jsem se trošku uklidnil. Nyní začínám druhý měsíc rehabilitací v Turíně, protože po domluvě klubů jsem se vrátil zpátky do Juventusu, kde se léčím.

Jak dlouho léčba potrvá?

To se neví. Momentálně to ani neřeším. Pro mě je podstatné, abych se uzdravil, dal se zdravotně dohromady a konečně mohl začít hrát.

Kdy jste nastoupil naposledy?

Zranil jsem se v posledním přípravném utkání před začátkem jarní části minulé sezony. Ve Veroně jsme hráli generálku proti Innsbrucku. Takže poslední zápas jsme odehrál koncem ledna, kdy jsme s Luganem byli na soustředění ve Španělsku, kde jsem během patnácti dnů nastoupil v pěti přípravných zápasech. Neměl jsem žádné problémy. Odehrál jsem i devadesát minut proti německému Hamburku. Všechno směřovalo konečně k dobrým časům, pak bohužel přišla generálka a bylo to.

Neuvažujete po všech těch zdravotních peripetiích o návratu do Česka?

V tuto chvíli rozhodně ne. Uvažuji hlavně nad tím, abych se každé ráno probral a bylo mi lépe, což se zatím neděje. Na druhé straně dělám pokroky. Sice malé, ale chci se uzdravit a cítit líp.

Takže comeback třeba do Zlína není reálný?

Jako jediný hráč do třiadvaceti let jsem v Juventusu, který patří mezi nejlepší kluby na světě, prodlužoval smlouvu, a šel na hostování do Lugana. Pak se sice kluby dohodly na přestupu, ale Juventus si ponechal veškerá práva na mě. Pro mě je nyní podstatné, abych se uzdravil. A když budu hrát na této úrovni, bude to rozhodně lepší.

Jaký je vlastně život v Luganu?

Na život ve Švýcarsku jsem si hodně rychle zvykl, ale znovu opakuji, že v Luganu si připadám spíš jako v Itálii. Leží patnáct minut od hranic, hodinku od Milána. Je to město, kde všichni mluví italsky. Pracuje tady spousta Italů, kteří se večer vrací domů, protože život v Luganu je hodně drahý, stojí fakt dost peněz. Já si tam ale pořád připadám jako v Itálii. (úsměv) I proto jsem si na město hodně rychle zvykl. Lugano mi svojí velikostí přesně vyhovuje, navíc je to překrásné město. Kdyby všechno šlapalo i po fotbalové stránce, jsem tady nadmíru spokojený.

V posledních dnech se hodně mluví o výkonech další zlínského odchovance Patrika Hellebranda? Znáte ho?

Aby to nevyznělo nějak špatně, ale v poslední době jsem se opravdu soustředil hlavně sám na sebe. Měl jsme obrovské bolesti, zdravotní problémy, které mě trápily i v osobním životě. Proto jsem ani fotbal moc nesledoval. Chtěl jsem mít klid a čistou hlavu. Ale Zlín je malý, Patrika samozřejmě znám ještě z mých mladých let, kdy jsme se potkávali na Vršavě. Vždy to byl ohromně slušný kluk. Vždycky jsem říkal, že pokud má jít někdo podobnou cestou jako já, tak je to právě on. Už tehdy bylo vidět, že má obrovský talent.

Zaznamenal třeba jeho gól do sítě Plzně?

Ano. Věděl jsem, že dal gól, sociální sítě prozradí úplně. (úsměv) Podle mě je však mnohem důležitější než to, že vstřelil branku, fakt, že se nyní dostává mnohem častěji na hřiště a hraje. Jestli někoho zaujal, tak to není kvůli tomu, že dal branku Plzni, ale co předvedl na hřišti.

Má na to, aby se prosadil v nějaké lepší zahraniční soutěži?

Zrovna jemu bych to obrovsky přál. Vždycky to byl ohromě slušný kluk. Měl a mám ho rád. Doufám, že bude jenom takto pokračovat. Tohle snad je jenom začátek.

Blíží se Vánoce. Už víte, zda je strávíte doma s rodinou?

Vánoce se sice blíží, ale každý den, co se probudím, myslím jenom na to, co mě čekají za terapie a co budu dělat, jak se bud cítit. Nyní ani nevím, zda se dostanu na Vánoce domů. Ale pravděpodobnost je velká, protože po některé terapii nemohu deset, dvanáct dní nic dělat. V tom období možná poletím domů. Mám rád klasické svátky. Kapra na Vánoce já nikdy neoželím. Na to se vždycky těším. (úsměv)