Osobnost Deníku
Přečíst článek >

 „A pěkně se u toho pohádáme. Skoro pokaždé," přiznává Jokl, bývalý brankář Jiskry Otrokovice, který v zaměstnání u Technických služeb Zlín spravuje pouliční osvětlení a semafory.

Pod tátou to není žádný med, co?

Nikdy jsem toho nebyl zastáncem. Je to pro mě hodně těžké. Může to potvrdit každý, koho vlastní otec trénuje. Nechci ale říct, že je to nepříjemný a blbý pocit. Je to ale o něčem jiném, než když vás trénuje někdo cizí.

V čem je to jiné?

Dává mi všechno víc sežrat. Je také jasné, že si mě všímá víc, dává mi víc na tréninku zabrat. Víc mně radí nebo se o to alespoň snaží.

I mimo hřiště?

Před zápasem mluvíme o nejbližším soupeři. Týmy známe, takže si sedneme a radíme se, jak bychom měli hrát. Kdo je do fotbalu zapálený, jako já ví, že se řeší na každém kroku. V hospodě i v práci.

V posledních letech hrajete s Lukovem o záchranu. Jak snášíte tlak?

Nikdy jsem nic podobného nezažil. Prožíváme krizi, která trvá druhým rokem. Každý vám potvrdí, že o záchranu se vždy hraje hůř než o postup. Ale v Lukově hrajeme s odchovanci, většina z nás jsme rodáci, případně kluci, kteří tam hrají již dlouho. Děláme, co můžeme. Žádný extra tlak na nás ale není.

Připouštíte si tedy, že můžete i sestoupit?

To asi nechce nikdo. To je nejhorší varianta. V zimní přípravě uděláme vše pro to, abychom se připravili, naběhali toho co nejvíce. Konec podzimu jsme neměli špatný a rádi bychom navázali na výsledky.

Je ve vaší situaci tlak na brankáře ještě silnější?

Těžko říct. Na mě až takový není jako třeba na ostatní kluky. Oni jsou tím zlomovým elementem. Těm se musí začít dařit střelecky.

Prý jste dostal pár nabídek z jiných klubů. Zůstanete v Lukově i na jaře?

Ještě je to v jednání. Proto bych o tom nyní nemluvil. Není nic jasného a rozhodnutého. Necháme tomu volný průběh.

Je alespoň pravda, že vás oslovily Březolupy hrající I. A třídu?

To je pravda. I. A třída je lákává. Umím si představit, co by mě tam čekalo. Chytal jsem v ní za Otrokovice a zažili jsme ji i v Lukově.

Patříte mezi hráče, kteří na podzim nevynechali jedinou minutu. Zvládáte tedy fotbal úspěšně kombinovat s osobním životem a prací?

Se zaměstnáním určitě a osobním životem bych řekl, že také. Mám tolerantní manželku, která mě ve fotbale podporuje. V tom mám výhodu. Na domácí zápasy se přijde podívat téměř vždy. Narodila se nám dcera, ale když může, vyrazí. Ale ta mi naštěstí neradí, to už by bylo příliš. Ženská do fotbalu nemá co mluvit.