„Tento půlrok je pro mě kvůli škole zmatený. Za sebou mám úspěšně ústní část maturity, v pondělí a v úterý mám písemky. Od nové sezony se do toho vrhnu rovnýma nohama. Chci se jednoznačně zabudovat do kádru áčka,“ vyhlásil jeden z největších zlínských talentů.

V úterý jste postoupili na mistrovství Evropy devatenáctiletých. Jaké byly oslavy?
Nebyl na ně čas. Další den mě čekal ve Zlíně trénink. Dal jsem si jedno pivo a šel spát. Každopádně tenhle postup je zatím můj největší úspěch v mládežnických kategoriích.

Loni na podzim jste v první fázi kvalifikace odehrál všechny tři zápasy. Teď jenom 97 minut. Nejste naštvaný, zvláště když jste do prvního duelu proti Rusku nastoupil jako kapitán?
Po jednom ze soubojů jsem měl vyražený dech, a protože jsem ho nemohl chytit, nechal jsem se vystřídat, abych týmu neublížil. Ve druhém utkání s Nizozemím jsem měl jít do středu zálohy, trenér to ale zvážil a bohužel mě posadil, což mě mrzelo.

Vaše místo navíc zaujal Kalas, který se těžko vytlačuje, že?
Jde vidět, že pracuje v Chelsea. Před mistrovstvím mám dva měsíce a musím makat ještě více, abych se vrátil do sestavy.

S čím se s vámi rozloučil trenér Hřebík?
Řekl nám, že máme jeden den na oslavy a pak musíme dva měsíce zase tvrdě pracovat. Věřím, že od něho dostanu v nominaci na mistrovství důvěru. Dobře mě zná, hraji pod ním už dva roky.

Jaký je vůbec kouč Hřebík? V Česku je chválen, ale také vysmíván.
U nás je to trenér extratřída. Má na nás vysoké nároky.

Zkuste to rozvést.
Děláme speciální herní cvičení, které musíme odvést na sto procent. Pořád dokola pracujeme s míčem, na lepším výběru místa. Strávíme s ním také více času u videa, to jsem ještě nezažil. Každý den alespoň půl hodiny. I díky tomu jsme postoupili přes tak silné týmy jako Rusko a Nizozemí. Dobře jsme se na ně připravili. Poctivou defenzivou a prací jsme je přehráli. Měli herní převahu, ale všechno jsme stihli ubránit a nepustili je do více než jedné šance. Byl to zasloužený postup.

Jakou kvalitu mají duely reprezentačních devatenáctek?
Dají se srovnat s druhou ligou a třeba zápasy s Holandskem nebo s Ruskem jsou na úrovni naší první ligy, i když jsem ji nikdy nehrál.

V úterý jste slavil postup, teď jste ve Zlíně, který stále ještě nemá jistotu záchrany. Je těžké se přeladit?
Je to smutné. Zlín měl jiné očekávání, jenže jaro nám nevyšlo.

Ve zlínské sestavě hrajete na pravé straně i uprostřed obrany. Kde se cítíte lépe?
Řeknu to tak. Je mi jedno, kde hraji, hlavně že hraji. Samozřejmě mým postem je asi stoper, ale i na pravém beku jsem zvládl pár zápasů dobře. Hlavně děkuji trenérovi Kalivodovi, že mi dal šanci i na pravém kraji obrany.

Během víkendu jste stihl odehrát zápas za áčko a pak i poločas za béčko. Nedělá vám potíže se přeorientovávat na jiné spoluhráče?
Problém s tím nemám. S kluky béčka jsme byli spolu na Vršavě a tady v áčku mě starší hráči přijali.

O mládežnické reprezentanty bývá zájem. Už vám někdo hodil přestupové laso?
Tohle vypouštím. Mám agenta, který za mě všechno řeší. Jestli něco přijde, tak to zvážím. Ale takhle brzy odcházet ze Zlína by asi nebylo ideální. Musela by přijít zajímavá nabídka z první ligy.

Nejvyšší česká soutěž je asi vaším cílem, že?
Chtěl bych hrát první ligu, prosadit se v ní a pak jít někam do zahraničí. Líbil by se mi nějaký střední klub v Německu, nebo ve Španělsku. To by to bylo pěkné.

Pomáhá vám příklad Ondřeje Čelůstky?
Když to vezmu, tak v mládežnických kategoriích nebyl v reprezentaci. Přišel až do jednadvacítky, se kterou teď jede na mistrovství Evropy. Je základním členem sestavy Slavie Praha, hostoval v Palermu. Může být pro nás mladé ve Zlíně jenom vzorem.