Nástupce Mikuláše Radványiho ve funkci při své premiéře zaknihoval cenný bod, když hosté ze Žiaru nad Hronom remizovali na umělé trávě v Žilině s „domácím“ Trenčínem 1:1 a odpoutali se z poslední příčky. „Pocity jsou veskrze pozitivní. Hráči reagují na věci na dobře, pracují poctivě. Parta i celkově prostředí jsou tady velmi dobré. Snad se nám bude dařit stoupat tabulkou vzhůru,“ přeje si Kameník.

Jak se vám zamlouvala premiéra na lavičce Pohronie?
Zápas jsme výsledkově celkem zvládli. Důležité bylo, že jsme z pozice posledního týmu venku neprohráli, což bylo naším cílem. Na druhé straně jsme ve druhé půlce měli dvě vyložené šance, klidně jsme mohli utkání zvrátit na svoji stranu a být bodově úspěšnější. Musím ale uznat, že Trenčín měl svoji kvalitu, byl o něco víc na míči. Mužstvo jsem ale pochválil. Tým je tady velmi kvalitní. Věřím, že to v dalších utkáních potvrdí i výsledkově a že půjdeme nahoru. Hráči i směrem do defenzivy pracovali velmi dobře, výborně plnili taktické pokyny. Bohužel směrem dopředu už to tak dobré nebylo. Brzy jsme ztráceli míče, z čehož pramenila i jediná inkasovaná branka.

Co říkají na nové angažmá vaši kolegové, bývalí spolupracovníci a kamarádi?
Někteří to zaregistrovali. Někdo mi napsal zprávu, další se mi ozval telefonicky. Byli to hlavně lidé, se kterými jsem v pravidelném kontaktu. Většina mi popřála hlavně hodně zdaru do nového angažmá, čehož si velice vážím. Stejně to mám i já. Když se někomu v jejich angažmá či životě něco přihodí, vždycky se jim ozvu.

Překvapila vás nabídka z první slovenské ligy?
Komunikace probíhala delší dobu. Bylo to na bázi intenzivnějšího seznamování se. Konkrétní podobu to ale dostalo až před čtrnácti dny. Bylo to na bázi seznamování se s mojí osobou. Lidé z Pohronie si o mě a mé práci zjišťovali trošku víc věcí. Hodně je zajímalo, jakým způsobem jsem v minulosti pracoval. Tento krok měli naplánovaný delší dobu, má angažování nebylo ze dne na den. Byl to spíš dlouhodobý proces, který vyústil po špatných výsledcích v odvolání trenéra Radványiho.

Jaké jsou první dojmy z nového působiště?
Pohronie je regionální klub, Žiar nad Hronom je dvacetitisícové město. Je to podobné, jako ve Slovácku, Jihlavě nebo naposledy ve Zlíně, kde jsem nabíral cenné zkušenosti. Prostředí je podobné, klub je taky založený na dobrých mezilidských vztazích. Jenom díky tomu může konkurovat větším klubům na Slovensku. Hlavní je, aby všichni drželi při sobě a dobře pracovali. Pocity jsou zatím velmi dobré, pozitivní. Přijeté bylo vřelé, proběhlo velmi hladce. Seznámení s realizačním týmem bylo rychlé, nebylo čas se něčím zdržovat.

Jaký tým máte k dispozici? Kdo jsou hlavní opory?
Je to takový mix kluků. Někteří jsou místní, další už něčím prošli. Třeba Petr Pavlík hrával v Brně či Karviné, Michal Obročník zase působil v Liberci, Peter Mazan dříve nastupoval za Trenčín. Čtyři hráči pocházejí z afrických zemí. Mají nějaký potenciál, který chtějí rozvinout v rámci nejvyšší slovenské soutěže. Dále je tady Angličan James Michael Weir, který prošel Manchesterem United, Boltonem či Hullem. Je to velice zajímavý hráč. Dominik Špiriak je zase členem slovenské reprezentační jednadvacítky.

Jak komunikujete se zahraničními hráči? Mluvíte k nim česky nebo i anglicky?
V kabině vládne čeština. (úsměv) Té samozřejmě všichni slovenští fotbalisté rozumí. Můj asistent Jozef Pavlík je velmi dobře jazykově vybavený, takže všechno hned překládá do angličtiny. Tu používám, když chci s některým hráčem promluvit individuálně a něco mu vysvětlit.

Jakým stylem chcete dojít k záchraně? Budete hrát třeba jako Zlín?
Z předcházejících angažmá si chci vzít něco. Aplikovat na mužstvo chci i některé dobré věci, které fungovaly třeba právě ve Zlíně. Zároveň ale musím respektovat typologii hráčů, které mám v Pohronie k dispozici. Chceme i v dalších zápasech vycházet z tříobráncového systému. Mojí filozofií je, že chceme hrát odvážně, soupeře vysoko napadat a odebírat mu míče už na jeho polovině.

Bude těžké udržet slovenskou ligu?
Samozřejmě to bude těžké. Každý zápas je pro nás důležitý a náročný. Hodně napoví už nejbližší období. Máme dva zápasy doma, hrajeme se Senicí a Zlatými Moravci. Pokud se nám podaří získat nějaké body, soupeřům odskočíme a dostaneme je pod nás. Věřím, že to mužstvo zvládne, Rozhodně má svoji kvalitu. Víme ale, že nás čeká náročná práce. Bude to velmi obtížné. Pokud ale budou kluci dobře pracovat a vydrží jim zdraví, může to vyjít.

Jaký má klub stadion? Podmínky na trénování?
Stadion je menší, nově postavený. Kapacita je kolem dvou tisíc diváků. V klubu je hodně znát, že ligu hraje teprve druhým rokem. Hlavním cílem je záchrana, která by přinesla další čas na práci a zlepšování. Podmínky jsou takové skromnější, ale na ligu dostatečné. Pozitivní je, že v areálu je kromě hlavního stadionu také vedlejší tréninková hrací plocha a umělka. Ta ale projde rekonstrukcí, protože už je po své životnosti. Ale co vím, do konce roku by měl být vyměněná. Pokud to klapne, nemáme si na co stěžovat. Navíc v okolí je spousta menších obcích, kde mají velmi dobré zázemí. Využíváme i travnaté hřiště, na tréninky jezdíme třeba deset kilometrů, což není moc. Na něco podobného jsem byl zvyklý ze Zlína. Trošku problémy jsme jenom s regenerací, která stále není naplno vybudovaná. V areálu je jedna regenerační linka. Ta ale nepatří klubu, takže se teď o tom jedná, abychom ji mohli využívat.

Překvapuje vás, že se na Slovensku i přes přísnější vládní opatření hraje fotbal, kdežto v Česku byly všechny soutěže přerušeny?
Překvapení to určitě je. Vím, že u nás v Česku se hodně testuje. Kluby do toho vynaložily hodně úsilí a hlavně prostředků. Kluci byli testování před každým zápasem a najednou přijde nařízení, že nesmí hrát, což moc nechápu, protože právě fotbalové prostředí je plně pod kontrolou. I když opatření se i na Slovensku zpřísňují a rovněž se před každým zápasem musíme testovat, tak soutěž pokračuje. Doufám, že se alespoň nejvyšší soutěž znovu rozjede i v Česku. Bez fotbalu je takové smutné.

Stihl jste se vůbec rozloučit ve Strání a ve Zlechově?
Je pravda, že celá realizace mého nového angažmá se seběhla velice rychle. Dozvěděl jsem se to v podstatě pátek večer a už v neděli jsem cestoval na Slovensko. I když nebylo moc času, dal jsem si záležet na tom, aby se kluky ze Zlechova i Strání rozloučil a poděkoval jim za spolupráci. Chci, aby obou klubech i obcích vztahy dál zůstaly korektní a fér. Aby to vždycky bylo k oboustranné spokojenosti. Zlechov mám skoro doma, ale i ve Strání jsem cítil, že jsem si tam s nimi lidsky sedl. Moc rád budu na obě angažmá vzpomínat a na dálku jim fandit, aby se jim dařilo i beze mě.