„V lóži nebudu, já jsem pěkný magor. Po zápasech bývám vyšťavený víc než hráči. Kdyby hráli na dvě stě dvacet, co mi naměřil doktor, tak nikdy nemůžeme prohrát,“ říká nástupce odvolaného Bohumila Páníka na lavičce Fastavu Zlín.

Petržela, který ruský Zenit Petrohrad dostal až do čtvrtfinále Poháru UEFA, podepsal v novém klubu smlouvu na rok a půl. „Když to nepůjde, skončím a přijde sem někdo jiný,“ zůstává nav věcí Petržela. Realizační tým nemění. Stejní budou asistenti i vedoucí mužstva. Pouze z hráčů chce dostat víc. „Musíte je donutit tvrdě pracovat. Pak tomu sami začnou věřit,“ říká Petržela.

S majitelem Zlína, Zdeňkem Červenkou jste v minulosti konzultoval spoustu věcí. Co jste si říkal teď, když vám zavolal?
Volá mi skoro každý týden. Někdy i dvakrát. Vždycky jsme rozebírali jednotlivá utkání. Nečekal jsem, že by mě oslovil s nabídkou. Ale když mi řekl, že tam s námi bude i Zdeněk Grygera, už mi začalo docházet, že se něco děje.

Souhlasil jste s nabídkou trénovat fotbalisty Zlína hned?
Moje první reakce byla taková rozporuplná. Já nemám rád, když někoho střídám v rozehrané sezoně. To vyloženě nesnáším. Já jsem počítal spíš s tím, že se na spolupráci domluvíme spíše s v létě. Ale situace se dost vyhrotila. Já jsem si přitom ani nevšiml, že je Zlín na padáka. Je dost možná, že se může namočit a spadnout. Tak jsme se sešli a dohodli se.

Kolikátá už to byla nabídka majitele Červenkya?
Nepočítám to, ale bylo jich moc. Bohužel vždycky přišla v pro mě nevhodnou dobu. Nechci to už opakovat. Vždycky tady někdo byl, něčeho dosáhl. Nemám tyto změny rád.

Co jste vůbec dělal v posledních týdnech?
Bylo to hodně na hlavu. Nejsem zvyklý, abych bral peníze za nic. Dokud jsem se nepřestěhoval do Kácova, tak to byla nuda. V Ostravě není co dělat. Můžete chodit po třech obchodních domech pořád dokola. Tam není co dělat. Byla tam pro mě hrozná nuda, utrpení. Na hřiště jsem radši vůbec nechodil. Cítil jsem, že potřebuji co nejdřív ukončit smlouvu. Vyšlo to zrovna na pátek. Myslel jsem, že půjdu do zahraničí a přišel s nabídkou Zlín. To už jsem nemohl odmítnout.

Věřil jste, že se ještě vrátíte do české nejvyšší soutěže?
Proč bych se nevracel? Já se cítím dobře. Můj konec v Baníku byl tak nespravedlivý. Navíc po těch pomluvách, který tam o mě roznášely, to bylo úplně něco neskutečného. Já jsem třeba v životě nebyl na Stodolní. Nevím, jak ta ulice vypadá. Nechtěl jsem bydlet ve městě, radši jsem se odstěhoval z centra do Svinova, přesto jsem se dozvídal věci, které jsem neslyšel třináct let. Jinak ale s panem Brabcem jsem se rozešel v dobrém. Fanoušci byli na mé straně. O tom ale já nechci mluvit.

Zlín na vás působí jak?
Úžasně. Když jsem se díval jména, myslel jsem si, že Zlín překvapí a dostane se mezi vedoucí trojici. Vůbec jsem nepočítal s tím, že bude hrát dole. Nevím, čím to je. To asi nejlépe ví Bob Páník, proč jarní část sezony Zlínu nevychází. Letos to není poprvé.

Vy tušíte, kde je problém?
Vždycky je to tak, že pokud mužstvo nebojuje a nenechá na hřišti všechno, může umět cokoliv, být technicky na výši, ale stejně zápas nezvládne. Problém je někde vevnitř.

Pořád máte odvahu nasadit do hry neznámého mladíka z dorostu na úkor hvězdy?
Uvidíme, jak to bude. Zlín má juniorku, šikovné kluky. To byla jedna z věcí, která mě vadila. Mladí se dali pryč a udělala se stará garda. Ve Zlíně je však kvalitní tým.

Jaký máte recept na to, abyste z hráčů dostal všechno?
Nevím, za jak dlouho, ale oni to předvedou. Když jsem viděl některá střídání a následné reakce hráčů, tak některý by dostal taková bodlo, že by se a to hřiště už nedostal.

Někteří se tedy asi mají na co těšit?
To teda ano (úsměv). Normálně se mi z toho udělalo blbě.

V jakém jazyce budete komunikovat se zahraničními hráči?
V českém. Jsme v České republice, v Rusku jsem taky mluvil rusky. Na druhé straně já jsem se domluvil vždycky s každým. Já jsem měl v kádru vždycky cizince. V Ázerbájdžánu se třeba mluví arabsky, což jsem se taky trochu přiučil.

Je pro vás výhoda, že jste dříve vedl zahraniční mužstva?
To je velká výhoda. Obdivuji mladé kluky, že se do toho vůbec pouští. Opravdu je strašně těžké vést tým plný zahraničních hráčů.

Jak chcete zlepšit výkony?
Hlavně je to o hráčích. My teď musíme hrát na výsledky, ne na krásu. Až uděláme pětatřicet bodů, můžeme hrát zase fotbal. Vylosování je těžké, ale mně je jedno, kdo proti nám stojí.

Vnímáte, že v týmu není stoprocentně zdravý klasický útočník?
Je to velký problém. Určitě ho nevyřešíme tím, že dáme na hrot Mehanoviće, který nepůjde do žádného souboje a nebude rozbíjet soupeřovu obranu. Takže nám zůstali Beauguel a Železník. Kdyby byl aspoň Železník v pořádku, máme útočníka. Taky záleží, co budeme hrát. Musíme mít naučených několik systémů, abychom nehráli pořád stejně.

Máte představu, jak má tým hrát?
To je těžké. Napřed musím vidět hráče, pak teprve mohu skládat mančaft. Třeba Hronek přišel do Vlašimi jako stoper nebo defenzivní záložník. Viděl jsem v něm potenciál, tak jsem ho vysunul výš a na jedné straně zabránil gólu a na druhé straně ho dal. Dan Holzer je to samé. Když ho vidím na beku, tak pláču, protože to je levý záložník.

Právě tyto dva jste majiteli Fastavu Zlín doporučoval. Je Zdeněk Červenka jediný šéf ligového klubu, kterému radíte a s kým jste v kontaktu?
Se Zdeňkem jsme v kontaktu nejvíc. Ještě mám dobrý vztah s panem Karlem (majitel Slovanu Liberec – pozn. red.), ale vůbec nejlepší vztah mám s panem Jirušem z Vlašimi. Tam u něj mám všechno schovaný.

Jak jste se vůbec s panem Červenkou dali dohromady?
To už je dávno. Více než třicet let. To ještě nebyl ve fotbale, začal teprve podnikat. Vždycky za mnou přišel na hotel a pokecali jsme.

Co vůbec říkáte na fakt, že se ze skromného a regionálního klubu, který pendloval mezi první a druhou ligou, stal účastník základní skupiny Evropské ligy?
To je úžasné. Bylo to něco neskutečného. I když si myslím, že se v evropském poháru dalo uhrát ještě více bodů, byl to úspěch. Právě kvůli těmto zápasům všichni fotbal děláme. Liga sama o sobě je o ničem. Ale nejvíc mě ve Zlíně překvapila jiná věc.

Povídejte…
Jak funguje samotný klub. Nemohu se vyjadřovat k jiným organizacím, ale tak, jak se dělá fotbal ve Zlíně, tak to má vypadat. V Ostravě jsem nevěděl, za kým mám jít a kdo za co zodpovídá. To je první a velice dobrý předpoklad, že se ví, kdo má jaké pravomoci. Teď je na nás, abychom to dali dohromady a táhli za jeden provaz.

Budete se tedy soustředit na MOL Cup?
Až budeme mít dost bodů, tak ano. Dva zajíce ale honit nemůžeme. Loni jsem říkal to samé. Věděl jsem, že nemůže hrát o postup do ligy a ještě se rvát v poháru. Na to doplatila Opava, která zůstala ve druhé lize.

Kdo je Vlastimil Petržela? Respektovaný odborník začínal s fotbalem v Kralicích na Hané. V nejvyšší soutěži odehrál 116 utkání a vstřelil v nich 36 branek. Dvakrát oblékl i dres národního mužstva.
Větší úspěchy ovšem sklízel jako trenér. Vedl Liberec, Slavii, Spartu, Bohemians 1905, Mladou Boleslav nebo Sigmu Olomouc. Největších úspěchů ale dosáhl v ruském Zenitu Petrohrad, kde mezi lety 2003 a 2006 vyhrál ruský ligový pohár, získal druhé místo v ruské první lize a postoupil do čtvrtfinále Poháru UEFA.
Naposledy vedl Baník Ostrava, kde vydržel rok a půl. Tým převzal na posledním místě ligy, sestoupil, ale z druhé ligy ho vrátil ihned zpátky mezi elitu. Přesto trenér Vlastimil Petržela po vzájemné dohodě s vedením v klubu skončil a stal se poradcem majitele Václava Brabce. Nyní přichází do Zlína, kde střídá kolegu Bohumila Páníka.