„Až na to, že znám hodně protihráčů, to pro mě nebude nijak speciální zápas. Určitě ale zavolám brankáři Grigarovi. S tím jsem zůstal nejvíce v kontaktu,“ pověděl Kóňa.

Do Sparty zamířil v lednu roku 2006 jako slovenský reprezentant do 21 let, jenže v rudém odehrál vinou zlomeniny nohy v nejvyšší soutěži pouhých jedenáct střetnutí. Ve Zlíně pak přidal dalších šest prvoligových startů. Rozhodně však počítal s větším vytížením. Kouč Mazura s ním zprvu počítal do ideální jedenáctky, po pátém kole ale ztratil jeho důvěru.

„Mrzelo mě to. Chtěl jsem zabojovat, abych se vrátil do sestavy. Ale trenér se mnou vůbec nekomunikoval,“ posteskl si čtyřiadvacetiletý záložník.

Šanci nedostal ani po odvolání Mazury po domácí porážce se Slavií Praha v sedmém kole. Zaskakující kouč Ladislav Minář ho sice postavil v Poháru ČMFS, v první lize se ale objevil na trávníku až v 11. dějství s Ostravou. Kóňa tak proseděl celkem pět utkání v řadě na lavičce.

„Je ale pravda, že to moc nešlo mně ani mužstvu,“ připustil. Proč? „To neumím a ani to raději nebudu hodnotit,“ vyvlékl se z ožehavé otázky. O svých výkonech však hovořil otevřeně. „Po těžkém zranění jsem sice fyzicky v pořádku, ale ještě jsem nezískal herní praxi.“

Ve Zlíně zažil málokdy vídanou věc. Tři různé kouče během necelé podzimní části. Po Mazurovi a Minářovi si od úterý zvyká na metody Stanislava Levého.

„Jeho tréninky jsou dynamické a hodně fotbalové,“ pochvaluje si.

Bývalý československý reprezentant ho ve své nedělní premiéře na hřišti Bohemians Praha zařadil do základní sestavy, ale ani on nezabránil porážce. Prohra byla o to nepříjemnější, že Zlín zůstal přikován na předposledním sestupovém místě. Že se nedaří výsledkově ani Spartě, za výhodu nepovažuje.

„Takhle nás určitě nepodcení. Bude to těžký a zajímavý zápas, oba týmy musí bodovat,“ podotkl.

Dobře si také uvědomuje, že nyní hraje o své další angažmá. Kde bude působit na jaře, ale zatím netuší.

„Nad tím jsem ještě nepřemýšlel,“ přiznal Tomáš Kóňa.