Bývalý hráč a mládežnický trenér Zlína, který před sobotním ligovým utkáním s Karvinou od generálního ředitele Fastavu Zdeňka Grygery obdržel k významnému jubileu dres a dárkový koš, o pár desítek minut později střílel ve čtvrté třídě za přílucké béčko gól z přímého kopu a pomohl tak domácímu týmu k vítězství 3:1 nad Neubuzí.

„Když jsem zdravý, vždycky si jdu rád zahrát. Fotbal mě prostě pořád baví,“ říká Kopal.

Góly dává i po šedesátce.

„Někdy se mi to poštěstí trefit. Třeba teď to bylo z trestného kopu, ale minule za staré pány jsem vstřelil branku i ze hry,“ chlubí se známý fotbalista. „Vždycky záleží na spoluhráčích a na tom, kdo proti vám stojí,“ přidává s úsměvem.

Sportovat se snaží celý život. I když je skoro v důchodu, na rozdíl od mnohem mladších hráčů se udržuje ve výborné kondici. „Rychlost a obratnost časem všichni ztrácíme, ale síla a vytrvalost nám zůstávají. Proto se věnuji důkladnému strečinku a posilování,“ líčí.

„Když jste zdravý a cvičíte, můžete fungovat na sto procent,“ pokračuje.

Ve fotbale už je ale obezřetný. Do soubojů dávno nechodí.

„Snažím se to řešit jinak,“ usmívá se. Že bude běhat za míčem tak dlouho, nikdy neplánoval. To ani nemá ve zvyku. „V autě vždycky vozím balon a kopačky. Když mám čas a příležitost, rád si jdu s kluky zaběhat,“ říká.

Majitel cestovní kanceláře, která se specializuje na pobyty v Rakousku, ke svému hraní nepotřebuje ani diváky. Ovace letenského stadionu si ale před zápasem ligového Fastavu Zlín s Karvinou vychutnal.

„S vedením klubu jsem v častém kontaktu. Třeba na oslavě u mě byl i Zdeněk Grygera. Snažím se mu pomáhat. O tom, že se něco chystá, jsem se ale dozvěděl od Arnošta Hoška, který zastupuje bývalé hráče a má na starosti starou gardu Zlína. Moc mě to potěšilo. Jsem rád, že si na mě vzpomněli,“ přiznává Kopal.

Ve Zlíně dva roky působil v áčku, pak hrával i za rezervní tým.

A hlavně byl u toho, když se v Baťově městě zakládaly na páté základní škole sportovní třídy. Jako profesionální mládežnický trenér působil deset let. „Bylo to nádherné období, krásné roky. Nezapomínám na výborné vedení, trenéry Bekeského, Prokopa, Marečka, Páníka, Nesrstu.

V té době se ve Zlíně vychovala spousta vynikajících fotbalistů. „Nejdál to dotáhl Grygera, ale nezapomínám ani na Holeňáka, Pařízka a další kluky. Hrozně mě to s nimi bavilo. Nedávno jsme se s Bobem Páníkem bavili, že bychom uspořádali setkání všech žáků,“ říká Kopal.

Později přešel ze hřiště do kanceláře a stal se manažerem klubu. U fotbalu ale nezůstal.

„Chtěl jsem ho dělat celý život, ale okolnosti byly jiné,“ připomíná. Vášnivý lyžař má ve známých rakouských střediscích nemovitosti, kam láká turisty z celé Moravy. „Fungujeme už dvacet let,“ připomíná majitel cestovní kanceláře.

V zahraničí dlouho žil. Do Česka se vrátil až po deseti letech.

Fotbal hrával i v Rakousku, byl členem Amfory. Jelikož se mu stýskalo po kamarádech a domově, vrátil se do Zlína. Bydlí v Přílucích, kde občas v nejnižší soutěži nastupuje za béčko.

„I když jsem od největší lásky profesně odešel, u fotbalu jsem vždycky zůstal,“ zakončuje povídání Kopal.