Trenér fotbalistů Fastavu vyjel na stadion pět minut po hráčích. Pak téměř dvě hodiny strávil v zácpě.
„Podle všeho mi zavařili zlínští fanoušci, kvůli kterým byla doprava v centru Olomouce paralyzována,“ s odstupem času se již usmívá 60letý stratég.
„Něco podobného se mi stalo vůbec poprvé a doufám, že i naposledy,“ stírá si při vzpomínce pot z čela Páník.
Vyjel jste k utkání později?
Vůbec ne. Vždy vyrážím ve velkém předstihu a i nyní jsem si myslel, že byl dostatečný. Z hotelu na stadion jsem vyjel dvě a půl hodiny před utkáním, jen o pět minut později než kluci v autobuse. Zatímco oni projeli Olomoucí bez problémů, mě zastavila zácpa a kolona již před hranicemi města.
Musel jste si tedy frontu v zácpě odstát?
Po téměř dvou hodinách popojíždění se mi asi pět kilometrů od stadionu podařilo díky navigaci najít zkratku. Po rozbitých cestách mezi garážemi se mi nakonec podařilo dostat až před stadion. Tam jsem pak musel uprosit policisty, aby mě přes zákaz mezi fanoušky pustili. Naštěstí mě poznali, pochopili mou nesnáz a pomohli mi. (úsměv)
Byla to velká komplikace? Nestihl jste kvůli zdržení něco z oficiálního programu?
To naštěstí ne. Ale v autě jsem byl ve spojení s mým asistentem Honzou Sombergem, který mi oznámil zahajovací sestavu a rozestavení soupeře. Během stání a popojíždění už jsem tak intenzivně pracoval. (úsměv)
Jak moc vás situace zaskočila, vyděsila. Potil jste se moc?
Naštěstí v autě fungovala klimatizace, ale potil jsem se vnitřně. Nebylo to nic příjemného.
Vyčetl vám někdo zpoždění?
Naštěstí před utkáním až tolik potřebný na místě nejsem, vždy si spíše hledám místo, kde se uklidím bokem. Každý hráč má své rituály, v plné permanenci jsou masér s fyzioterapeutem, asistent, který chystá rozcvičku. Před utkáním se spíše mezi všemi potuluji, sleduji dění a aktuálně na základě sestavy soupeře řeším, jak budeme bránit standardky protivníka. Nejvíce nervózní ve středu asi byla Česká televize, která potřebovala předzápasový rozhovor. Vše se naštěstí obešlo i bez pokuty. (smích)
