A jelikož se některé duely termínově kryly, přednost měla hra s oválným míčem.

„Chtěla jsem zkusit nějaký jiný sport a americký fotbal mě vždy lákal, takže to byla jasná volba,“ vysvětluje rodačka z Baťova města, která se s týmem Brno Amazons v letošní sezoně stala mistryní České republiky.

Zlato s Brňankami i první místo s ženami Fastavu po podzimu ale byly vykoupeny pořádnou dřinou.

„Oba sporty jsou fyzicky náročné, ale víc bolí americký fotbal, ze kterého mám po každém zápase modřiny,“ přiznává s úsměvem Kubicová.

Americký fotbal nechme tentokrát stranou, bavme se o kopané. Na podzim jste nastřílela osm branek, nejvíc z celého zlínského týmu. Jste spokojená?
Určitě ano, protože jsem nastoupila jen do poloviny zápasů, který náš tým v podzimní části odehrál. Samozřejmě branek mohlo být i víc, ale já jsem spokojená. Nejčastěji nastupuji v útoku nebo v záloze. Pokud je ale třeba, dokáži zahrát na jakémkoli postu.

Čekala jste, že budete v MSLŽ první?
Podzimní část hodnotím velmi kladně. Popravdě musím říct, že jsem takové umístění nečekala, o to je cennější. Máme však skvělou trenérku, která tým na tuto část sezony připravila perfektně.

Je postup do druhé ligy cílem Fastavu?
Naším cílem bylo hlavně se udržet. (úsměv) Ale podle toho, jak dopadla podzimní část, si myslím, že jak holky, tak i trenérka a hlavně klub budeme chtít jít dál a zahrát si třeba i druhou ligu.

Kdo je vaším největším soupeřem?
Odehrála jsem pouze čtyři zápasy, takže to těžko mohu hodnotit. Zmínila bych asi Havířov, který u nás předvedl, že patří k týmům z čela tabulky. Ale všechny utkání v této soutěži jsou celkem vyrovnané. Úroveň mě překvapila, proto si myslím, že MSLŽ a druhá liga jsou si velmi podobné.

V kariéře jste prošla Slováckem, Zbrojovkou Brno i Líšní. Na které období nejradši vzpomínáte?
Nejraději vzpomínám na období ve Slovácku, ale také ve Fastavu Zlín, kde jsem byla v mládežnických kategorií. Roky strávené ve Slovácku, které mě vychovalo, mi však daly asi nejvíc. Jak po fotbalové, tak i osobní stránce, za což jsem moc ráda. Nejlépe hodnotím sezonu 2014/2015, kde jsem se s juniorkou stala mistrem dorostenecké ligy. Ve stejné sezoně jsem také s ženami skončila v nejvyšší ženské soutěži na pěkném třetím místě.

Chtěla byste si zase zahrát první ligu?
Tu jsem hrála dřív a ráda na ni vzpomínám. Když ale chcete hrát první ligu, musíte obětovat většinu svého volného času. Velkým mínusem je rozdíl mezi mužským a ženským fotbalem, když většina holek za tu dřinu nevidí ani korunu, zatímco u mužů je to bráno jako jejich povolání. Proto skloubit školu nebo zaměstnání s nejvyšší ženskou soutěží v ČR je fakt těžké. Momentálně mě první liga neláká, ale těžko říct, co bude za rok, dva či tři. Proto neříkám ano, ani ne.

Jak těžké bylo skloubit fotbal se školou?
Dost. Narodila jsem se ve Zlíně, kde jsem chodila na základní a také na střední školu. Momentálně studuji v Brně na Masarykově univerzitě dvouobor animátor sportovních aktivit a pedagogické asistentství zeměpisu pro základní školy. Škoda mi dává hodně zabrat, ale čas na sport si vždycky najdu.

Jak jste se vůbec k fotbalu dostala?
K fotbalu jsem se dostala ve školce, kde jsem ho hrávala s kluky. Jednoho dne jsem řekla svým rodičům, že chci hrát fotbal a ti mě zavedli do klubu FK Mladcová, kde jsem hrála s o dost staršími kluky. Pod svá křídla si mě vzal trenér Vyvlečka, kterému patří mé velké díky. V mládí jsem dělala ještě karate, ale to mě po pár měsících přestalo bavit. Je jasné, že fotbal je pro mě nejvíc, ale baví mě všechny sporty, hlavně ty míčové.

Kdo jsou vašimi vzory?
Neřadím se mezi ty, kteří jsou posedlí jedním hráčem nebo týmem. Mám ráda hráče či týmy, kteří něčeho dosáhli, nebo v současné době předvádějí pěkný fotbal. Mezi ně patří nebo patřili Nedvěd, Čech, Beckham, Ronaldo, Zidane a Ronaldinho. Z týmů v současné době fandím Juventusu, Ajaxu, Slavii Praha a Liverpoolu.

Jaké to bylo obléct dres národního týmu?
Jako pro každou hráčku je to sen, který jsem si mohla splnit. Prošla jsem reprezentací České republiky do patnácti, sedmnácti i devatenácti let. Tento rok jsem se podívala i do ženské futsalové reprezentace.