„Táta asi nebude rád, tentokrát to vidím asi na tři a půl litru slivovice," spočítal Martin Laciga.

Jsou to jednoduché počty. Jeden litr za tři góly, další padne za neproměněnou penaltu, 0,7 litru za kapitánskou pásku a na dalšího 1,5 litru vyjde článek v novinách s fotkou. „Rád to přinesu. V pátek na stmelovačce budou samozřejmě nejvíc rádi kluci z týmu," tuší vizovický srdcař, který loňský podzim strávil v divizní Spyti-hněvi a na jaře již za Vizovice ve 12 zápasech nasázel 10 gólů.

Každou z posledních tří tref vstřelil vždy jinak. „První byla povedená střela ze šestnáctky k tyčce, druhý byl přímý kop ze strany, který proletěl přes celou bránu a míč nikdo netečoval. Třetí byla dorážka brejku tři na jedno v závěru zápasu," vybavil si Laciga.

Ten si zároveň dovolil luxus v podobě neproměněné penalty ve stylu legendárního vršovického dloubáčku Antonína Panenky. „Napadlo mě to až při rozběhu. 
V zápase se mi všechno dařilo, tak jsem 
vymýšlel blbosti," usmívá se Laciga. „Trenér se mě ptal, jestli jsem to zkoušel na tréninku. A taky byl rád za další slivovici, bude se hodit," pousmál se Laciga.

„Do Vizovic jdu kvůli Lacigovi," prohlásil nový trenér Petr Polášek. Až tak si ho totiž trenéři cení.

„Samozřejmě mě to těší, ale není to jen o mně. Máme výbornou partu a pořád máme jedno z nejmladších mužstev ve Zlínském kraji, které má velký potenciál, vždyť já jsem ve svých 24 letech druhý nebo třetí nejstarší," zhrozil se 
s úsměvem na oko Laciga.

Také šéfové fotbalových klubů kolem něj kroužili jako včely kolem úlu. „Někteří rádoby fotbaloví manažeři v tomto zlínském pralese si myslí, že kvůli pár korunám navíc přestoupím někam týden před začátkem mistráků, 
i když jsem už řekl třikrát díky, nechci. Parta, kamarádi 
a nějaká zodpovědnost za mužstvo, které na tebe spoléhá, je pro mě pořád víc než nějaké zrní," napsal nedávno na své sociální síti Laciga.

„Nabídek bylo opravdu spousta z okolních klubů, ale nakonec jsem se rozhodoval jen mezi Vizovicemi a Rakouskem, kde mi nabízeli samozřejmě vynikající podmínky, ale nestíhal bych časově a fotbalem se chci bavit, nehraji jej pro peníze. Rozhodl jsem se, že zůstanu kvůli partě. Viděl jsem, že kluci mají chuť trénovat, makat a něčeho dosáhnout pod novým koučem. Potenciál mužstva je pořád velký a můžeme něčeho dosáhnout," tvrdí Martin Laciga.