Jak moc si podzimní střelecké koruny krále střelců ceníte?
Moc si toho vážím. Především kvůli tomu, že jsem pomohl svému mateřskému klubu. Je to však záležitost celého kolektivu, než abych se hodnotil individuálně. Zásluhu na tom má mužstvo a spoluhráči, kteří mně svými přihrávkami hledali.
Máte své nesporné fotbalové kvality a mnohdy střílení gólů ve vašem případě vypadalo na první pohled jednoduše. Co vám dělalo největší problémy?
Soupeři se na mě připravovali. Někdy mě i zdvojovali a ztrojovali. Hráli i osobní obranu. S týmy, kdy máme mezi sebou nějaké vazby, bylo to o to složitější. Například s Příluky s Březovou na mě minimálně jeden hrál osobní obranu a druhý mě zdvojoval. Bylo těžší se prosadit, než ve zbývajících zápasech.
Vy jste technický typ fotbalisty. Jak jste se s tím vyrovnával?
Někdy s vypětím všech sil. O mě je známo, že jsem výbušnější a emočně vypjatější člověk. Snáší se to těžko. Když přijímáte přihrávku, už vás někdo ze zadu „namaže", je to jako elektrika. Snáší se to těžko.
Zase vás to zocelilo, ne?
Samozřejmě. Platí to a nyní jsem si to i ověřil, že čím více se klesá fotbalovými třídami, fotbal je bojovnější, silovější, zarputilejší. Pro mě by bylo lepší hrát vyšší, techničtější soutěž. Ale v létě jsem se potýkal se zdravotními problémy, kvůli kterým jsem musel ukončit angažmá ve vyšší soutěži. Nakonec jsem byl rád, že jsem se ve Hvozdné mohl udržovat.
Jak jste na tom nyní zdravotně?
Již v pořádku. Indispozice trvala přibližně dva měsíce, ale byla to vleklá nemoc s potížemi žaludku, které poté naštěstí ustaly. Od září jsem byl fit, vrátil jsem se do plného tréninku a mohl v podstatě i normálně jíst. Do té doby jsem byl dva měsíce na lécích, měl dietu, klidový režim bez tréninku. O to bylo těžší.
A co váš návrat do vyšších soutěží. Registrujete aktuální zájemce?
Ke mně se neustále hlásí můj předchozí klub, kde jsem byl na hostování a to je Fryšták. Jsem v kontaktu s panem Rudolfem permanentně. Ve spojení jsem i se sportovním manažerem Spytihněvi, kde jsme předběžně domluvení, že bych nastoupil v zimě na přípravu. Zatím o žádných jiných nabídkách nevím. Ještě je asi brzy. Většinou se zástupci klubů ozývají v prosinci, nebo začátkem ledna, než začne příprava. Uvidíme, co bude, ale moje ambice je hrát co možná nejvyšší soutěž.
Kroměříž trápící se v MSFL se neozvala?
Tam to ustrnulo na mrtvém bodě, jelikož tam hraje můj švagr a mám od něj informace z první ruky. Nyní zakončili sezonu a vůbec jsme se nebavili. Pokud by byl zájem i z mé strany, dalo by se domluvit, že bych tam absolvoval minimálně zimní přípravu. Tak jsme byli domluvení v létě s panem trenérem Baďurou a po ní bychom si řekli, jak jsou karty rozdány. V létě byla příprava jen měsíc a to je na aklimatizaci a adaptaci krátká doba.
Je o vás zájem mezi nejlepšími kluby celého kraje. To vás musí těšit, ne?
Určitě, ale o to těžší je pak rozhodovací proces. Záleží vždycky na podmínkách a i v dnešní době fotbal skloubit s prací. To je to nejnáročnější.
