Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Zlínský záložník či útočník Lukáš Holík přitom ještě loni na jaře hrával nejvyšší celostátní soutěž starších dorostenců a těsně před letními prázdninami nakoukl do zlínské juniorky.

„Obrovská změna, všechno je to na mě strašně rychlé,“ přiznal bez uzardění teprve 19letý fotbalista. Jinému by se možná rozklepala kolena, on však působí vyrovnaně a na hřišti žádného vyplašeného zajíce rozhodně nepřipomíná.

„Moc o tom nepřemýšlím. V hlavě mám vše srovnané. Jsem rád, že hraji. To je pro mě moc důležité,“ ubezpečuje.

Loni na jaře jej znali jen opravdoví odborníci. V závěru ročníku začal naskakovat za třetiligovou juniorku a hned při své premiéře rozhodl gólem z poslední minuty zápas v Líšni. Na podzim se ve třetí nejvyšší domácí soutěži prosadil hned pětkrát, mnohem víc však o sobě dal vědět coby střídající hráč v druholigovém duelu proti Čáslavi.

Byl to teprve jeho druhý start za áčko a on jej gólem šest minut před koncem zlomil na stranu Zlína. Od té doby už si jej pamatuje i širší fotbalová veřejnost v regionu.

Tím však jeho příběh nekončí. Přestože jsou v kádru Zlína na jeho postech zkušenější hráči, většinu z nich dokázal během zimy předběhnout. I dle přípravných zápasů se dalo tušit, že do základní sestavy nebude mít daleko.

„Postupně jsem se připravoval. Vše tomu nasvědčovalo. Každopádně na sobě musím dál makat, abych v nastoleném trendu mohl pokračovat,“ má jasno Holík.

Sám na sobě opětovně dokázal, že ve zlínském klubu začínají v posledních dvou sezonách dostávat vlastní odchovanci neporovnatelně větší prostor než v minulosti. Jen u některých však došlo k natolik výraznému posunu.

„Myslím si, že pro všechny další mladé kluky to je velká výzva a pozitivní příklad. Toto by je mělo motivovat, protože vidí, že dveře do áčka nemá nikdo předem zavřené. Je to jen o práci,“ tvrdí ofenzivní štírek.

Za odměnu se tak může v jednom týmu potkávat s takovými fotbalovými osobnostmi, jakými jsou třeba Tomáš Polách, Roman Dobeš, Lubomír Kubica a další. Na další známá jména pak často narazí v dresu soupeře.

„Je to velký zážitek. K některým hráčům, které jsem znal předtím jenom z novin nebo televize, cítím respekt. Na hřišti ale nic nevypouštím a nikoho nešetřím,“ říká student Střední školy gastronomie a obchodu ve Zlíně.

Právě zkušenějším spoluhráčům dle svých slov zároveň vděčí za svůj raketový vzestup.

„Na hřišti mě dirigují, ukazují mi, kde se mám pohybovat, kam si mám naběhnout a hodně mi tím pomáhají. Další podporu cítím od své rodiny. Chodí na každý zápas a hodně mi fandí,“ prozradil Holík.

Přesto si na jednu věc ještě úplně stoprocentně nezvykl. A tou je tlak na výsledky druholigového áčka, které před začátkem sezony vyhlásilo útok na postupové příčky.

„Cítím obrovský tlak na to, abychom v každém zápase udělali nějaké body. I v tréninku nebo v kabině. Na něco takového jsem asi nebyl úplně připravený. Teprve se do toho musím dostat. Snad ale přijdou lepší výsledky a společně s nimi začneme věci z tréninku přenášet také do mistráků,“ přeje si zlínský křídelník.