„Byl to výjimečný zjev,“ tvrdí devětašedesátiletý kouč.

Byť se bývalý trenér Slovácka, Zlína, Jablonce, Ostravy, Drnovic nebo Jihlavy se slavným hráčem nikdy nesetkal, celou jeho kariéru bedlivě sledoval.

„Já i celá moje generace jsme ho žrali,“ přiznává s úsměvem. „Byl to hráč, na kterého jsme se mohli dívat po celou dobu. Byl to výjimečný fotbalový zjev, jenž sám dokázal rozhodovat utkání. I když balon neměl u sebe, pořád byl zajímavý,“ pokračuje.

„Samozřejmě to bylo nejlepší v okamžiku, kdy se dostal k míči. To, co uměl s balonem, nikdo před ním ani po něm nedokázal. Podle mě se už takový fotbalista nikdy nenarodí,“ myslí si.

Rodák z Lanúsu dovedl Argentinu k titulu na mistrovství světa roce 1986 v Mexiku, kde se zapsal do historie především ve čtvrtfinálovém duelu proti Anglii. K prestižnímu vítězství 2:1 nad týmem ze země, s níž měla Argentina kvůli předchozí válce o Falklandy napjaté vztahy, pomohl Maradona dvěma památnými góly.

Nejprve překonal brankáře Petera Shiltona rukou, kterou později označil za "boží", a druhý gól vstřelil po úchvatném sólu ze své poloviny hřiště.

„Tento zápas si pamatuji ze všeho nejvíc,“ přikyvuje Komňacký. „Sólo, které předvedl, dokázal jenom on. A tu ruku už jsem mu odpustil, i když u televize to tehdy nikdo nepostřehl,“ říká.

Za Argentinu odehrál Maradona 91 zápasů a vstřelil 34 gólů. Zahrál si s ní také ve finále MS 1990. V letech 2008-2010 národní tým rovněž trénoval.

„Argentině jako takové jsem nikdy nefandil, ale Maradonovi ano. Když hrála, pokaždé jsem seděl u televize a čekal, co zase vyvede,“ usmívá se.

„Říkalo se o něm, že umí s pomerančem to, co nikdo z nás s klasickým balonem. Opravdu byla velká radost ho na hřišti sledovat. I když míč neměl, tak se tam tak promenádoval, že strhával na sebe veškerou pozornost,“ líčí.

Kromě rodné země je Maradona hrdinou také v Neapoli, kam přišel v roce 1984 z Barcelony. Průměrný týmu z jihu Itálie pouze 165 cm vysoký Argentinec pozvedl a vyhrál s ním dvakrát ligu, jednou domácí pohár a také Pohár UEFA.

„Když jsme byli s Drnovicemi na soustředění v Itálii, tak jsme se byli na stadionu Neapole podívat. Právě tento klub totiž mám s jeho působením spojený,“ uvedl.

Období Maradonovy fotbalové slávy skončilo v roce 1991, kdy po pozitivním testu na kokain dostal patnáctiměsíční distanc. Pokus o comeback zbrzdil na MS 1994 v USA další pozitivní dopingový nález, po němž opět dostal dlouhý distanc.

„Je velká škoda, že jeho kariéra i život nabral právě takový směr,“ mrzí Komňackého.

I tak ale mezinárodní federace FIFA Maradonu označila v roce 2000 společně s Pelém za nejlepšího fotbalistu dvacátého století. Božský Argentinec vyhrál v anketě internetové hlasování, o dvacet let starší Brazilec si zase cenu FIFA vysloužil díky hlasům fotbalových funkcionářů, novinářů a trenérů.

Za pokračovatele "božského" Diega je nyní považován kapitán Barcelony i argentinské reprezentace Lionel Messi. „Asi se mu opravdu podobá nejvíc,“ souhlasí také Komňacký.

„Oba jsou to menší leváci, vypadají skoro stejně. Podle mě byl ale Maradona na hřišti ještě přímočařejší, víc si dovolil. Nebál si vzít balon a třeba minutu ho nikomu nepůjčil,“ vybavuje si i po letech.