Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Do toho pak stíhá pro radost kopat za rezervu v I. A třídě, kde v dresu Elserema na podzim odehrál devět set minut a vstřelil dva góly. To vše bez pravidelného tréninku. „Chutná mi balon, víc nepotřebuji," vysvětluje Zvoníček, který dlouhá léta mastil i divizi.

Troufl byste si ještě?

Áčku jsem vypomáhal jen při zdravotní krizi, která tady na podzim řádila. Časově jsem ale na tom hůře než ostatní kluci. Vůbec netrénuji, vždyť za béčko chodím pouze na zápasy. Maximálně přijdu v pátek na předzápasový trénink, takže je jasné, že fyzický fond jako ostatní nemám. Navíc přípravu příliš nemusím. Stačí mi mít balon u nohy.

Ne nadarmo asi o vás trenér Miroslav Vaněk prohlásil, že jste pan fotbalista. Lichotí vám to?

Určitě. S panem Vaňkem držíme při sobě delší dobu. Vždycky říkám, že jsme spojení pupeční šňůrou. Kdyby odešel jeden z nás, druhý by šel za ním. Proto bych mu i já rád lichotku vrátil, protože si myslím, že je to nejlepší trenér ve Zlínském kraji.

Po podzimu jste s 18 body sedmí. V minulé sezoně jste přitom soutěž vyhráli. Kde vidíte příčiny propadu tabulkou?

Spokojení být rozhodně nemůžeme. V zápasech, které jsme měli zvládnout, jsme body ztratili. Měli jsme šancí na několik zápasů dopředu. Měli jsme mít minimálně o šest, ne-li o devět bodů víc. Na druhou stranu nelze zapomenout na zápas v Juřince, kdy jsme zahájili se sedmi hráči v poli a brankářem. Půl hodiny jsme čekali na dorostence, až dohrají svůj zápas. A dokázali jsme 2:1 vyhrát.

Budete se chtít ještě porvat o obhajobu loňského triumfu?

Určitě. Někteří kluci už v minulé sezoně chtěli postoupit do krajského přeboru, ale nejde to. Pro nás je I. A třída ideální. Každopádně se budeme snažit hrát špičku tabulky.

Budete se chtít ještě porvat o obhajobu loňského triumfu?

Určitě. Někteří kluci už v minulé sezoně chtěli postoupit do krajského přeboru, ale nejde to. Pro nás je I. A třída ideální. Každopádně se budeme snažit hrát špičku tabulky.

Co do Ruska vlastně převážíte?

Divadelní techniku. Když přijdete jako divák do divadla, tak vozíme prakticky vše, co vidíte. Od točen až po kostýmy a další zařízení. Tedy celé srdce scény.

Orientujete se po celém Rusku?

Záleží na zakázce. Ale posledních čtyři až pět let se motáme po Petrohradě. Jezdíme ale třeba i do Archangelsku nebo Surgutu, což je třeba 4,5 tisíce kilometrů od nás. Jsem zaměstnancem firmy, která koupila divadelní techniku v Brně.

Jaká je úroveň cestování?

Letecky z Prahy přímo do Petrohradu a odtud se třeba ještě přesouváme. Samotné cestování je bez problémů. Ale úroveň letišť je horší. Myslím si, že Česká republika má životní standard trochu níž než Rusko, které má peníze. Jenže je neumí, nebo nechce používat, tam, kde by mohlo. Například veřejné záchodky jsou v katastrofálním stavu. Proto pražské letiště je jedno z nejlepších v Evropě.

Jak vaše zaměstnání snáší rodina?

Je to pro nás náročná zkouška. Mám sedmiměsíčního syna, takže se mi těžce odjíždí. Normální turnus firmy je na devadesát dnů, já jezdím na čtyřicet. Vyplatí se to alespoň po finanční stránce. V našich končinách na Valašsku se práce shání těžko. Finančně je to dobré, ale raději bych byl za slušný peníz doma. Ale nejde to.

Byl jste v Rusku na fotbale?

Ne. Chtěli jsme na Ligu mistrů, ale vstupenky jsou docela drahé a těžko dostupné. Na stadion se vejde dvacet tisíc lidí, což pětimilionový Petrohrad naplní. Ale ještě když hrával Jágr za Omsk, zašel jsem si na hokej. Tenkrát dostali zrovna pětku. Ale bylo zajímavé, že když Jágr jako soupeř Petrohradu vyjel na led, celý stadion mu začal tleskat. Bylo vidět, že je i v Rusku modlou a všichni ho uznávají. To se mi líbilo, bylo evidentní, že něco znamená. Jako Čecha mě to potěšilo. I my jsme na něj křičeli, ale česky.

Během vašeho působení v dorostu Zlína jste se setkal se zesnulým trenérem Vlastimilem Marečkem. Jak na něj vzpomínáte?

Měl u všech přirozenou autoritu. Když přišel do kabiny, byl klid. Pamatuji si, že měl po porážkách zvláštní chování. Prohráli jsme v Praze a celou cestu zpět stál u předních dveří. Vypnul telefon a s nikým se nebavil. Porážky ze sebe těžko dostával.